Co si myslíte o vývoji v Rusku?

Máme co do činění se zvratem k velmi starým způsobům, a to nás znepokojuje. Velmi starým: jdoucím do časů Moskevského knížectví, Ivana Hrozného. Pan Putin řekl, že pád sovětské říše byla největší tragédie 20. století. Ve století takových tragédií, století vražd a zabíjení v první a druhé světové válce, po Hitlerově režimu, strašném režimu Stalinově, který podle historika Tima Snydera zabil stejně, ne-li víc lidí... Když si zmapujete všechny genocidy toho století: arménskou, kambodžskou, smrt milionů v Číně kvůli Maovi... Opravdu? V tom století má být největší tragédií rozpad SSSR? Vypovídá to o Putinově zastaralém hypernacionalistickém, expanzionistickém stavu mysli a to je varovné. Krym byl asi testem k agresi na východní Ukrajině, východní Ukrajina je testem k tomu, co přijde dál.

Prezident Barack Obama je kritizován za měkký postoj k Putinovi. Předpokládám, že s kritikou nesouhlasíte. Neměl se však zachovat jinak?

Je velmi těžké hodnotit čerstvá rozhodnutí lídrů. Mám skeptický názor na kritiky, kteří tvrdí, že prezident Obama neukázal dostatek rozhodnosti. Například ve věci Ukrajiny je omezen tím, co chce Evropská unie. Nemůže v postojích Evropany příliš předbíhat. A i jinde kritici třeba přehlížejí jeho velmi účinnou válku, kterou vede prostřednictvím dronů proti teroristickým skupinám. Skóroval několik krásných gólů: v otázce otevření diplomatických vztahů s Kubou, které – snad – povede ke zlepšení tamní situace. Jeho sankční režim proti Íránu nakonec přivedl Írán k jednacímu stolu a výsledkem je dobrá – nikoliv dokonalá – ale dobrá dohoda.

Jistě znáte řadu proruských a proputinovských vyjádření prezidenta Miloše Zemana a bývalého prezidenta Václava Klause. Všímá si jich Washington? Kolik škody tato vyjádření způsobují česko-americkým vztahům?

Ve Washingtonu oceňují dlouhotrvající, dobré vztahy mezi ČR a USA. Byl jsem v Kongresu přítomen odhalení busty Václava Havla – „dívá se“ tam na bustu Churchilla. Byl to poslední výklenek, v němž bylo pro jakoukoliv bustu prostor! Je tam třeba také Lájos Kossuth. Lidé ve Washingtonu vědí, že tu nemáte prezidentský systém a že vládne vláda. Lidé se soustředí spíš na ten hluboký vztah, který je dobrý a vydrží navzdory někdy odlišným pohledům na věc, kterých si Američané ve Washingtonu nemusí vždy všímat. Podívejte, ministr zahraniční Lubomír Zaorálek se k Ukrajině vyjadřoval jasně a zřetelně od začátku jako jeden z nejhlasitějších a nejzřetelnějších sociálních demokratů v Evropě, což velmi obdivuji! Češi byli skvělí v otázce nynějšího posílení NATO v atmosféře zvýšeného napětí v Evropě.

Jaké byly vaše velvyslanecké priority?

Byly tři. První ve vojenské a bezpečnostní spolupráci. Přišel jsem v nelehké situaci po rozhodnutí posunout radar jinam. Od té doby jsme šli dopředu, ať už se to týká české účasti Afghánistánu, Sýrii, nebo lepší spolupráce na aliančním systému chytré obrany, takže z toho mám dobrý pocit. V ekonomické oblasti se náš vzájemný obchod zhruba zdvojnásobil – růst zhruba o 3 miliardy dolarů ročně. A v neposlední řadě se nám povedlo posunout vpřed v úsilí proti korupci – byla to spolupráce s českými lídry na tomto poli, jakými je Rekonstrukce státu. Dosáhli jsme také pokroku v oblasti práv pro gaye a lesbičky. Nepovedlo se nám bohužel příliš postoupit v pomoci integrovat romskou menšinu. Něco se nám povedlo, ale chtěl jsem pokročit dále.

Hlavně krajní pravice a krajní levice vás kritizují, že jste zasahoval do našich vnitřních věcí nevhodným způsobem. Jak se tím vyrovnáváte?

Tu kritiku si moc neberu k srdci. Pokud chcete věci ovlivňovat opravdu k lepšímu, vždycky budete mít kritiky. Jsme přece partnery a můžeme si pomáhat navzájem. Vždyť Spojené státy se mohou učit i od vás.

Nakolik je konkrétní program činnosti americké ambasády ovlivněn tím, jaká vláda je právě ve Washingtonu – demokratická, nebo republikánská?

To je zajímavá otázka. Vím třeba, že podpora občanské společnosti a lidských práv bude pokračovat, pokud bude prezidentkou zvolena Hillary Clintonová, protože ona se v těchto věcech angažovala a angažuje po celém světě. Někteří republikánští kandidáti to mají postavené stejně. Ale liší se to. Některé vlády ve Washingtonu se věnovaly jiným prioritám, jiné zase drží velvyslance víc na uzdě. Takže to opravdu závisí na tom, kdo je právě v Bílém domě.

Další čeští kritici vám vyčítají, že protikorupčními aktivitami jste oslabil tradiční politické strany a pomohl jste nástupu Andreje Babiše a jeho hnutí ANO. Co vy na to?

To je zajímavé, tuto kritiku, takto postavenou, jsem ještě nezaznamenal.

Pošlu vám link.

Beru vás za slovo! (směje se) Měli jste tu přece vzedmutí občanské vlny vyjadřující odpor ke korupci i předtím, než jsem sem přijel. Nefandím si tedy, že bych ji způsobil. Na těchto otázkách kontinuálně spolupracují čeští lídři v politice, byznysu a občanské společnosti se svými americkými kolegy v politice, byznysu a občanské společnosti. Pokud ministr Babiš z těchto otázek udělal svoje priority, je to spíš výraz české vůle. To přece politici dělají. Byl bych nadšen, kdyby každý politik na světě včetně USA udělal z boje proti korupci svojí prioritu. Ve Spojených státech máme dlouhodobé potíže s korupcí. Ne nezákonnou korupcí, jako je úplatkářství, ale legální korupcí. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze Citizens United otevřelo stavidla záplavě peněz a jimi financovaných privátních zájmů v politice, což jsem kritizoval už tehdy, kritizoval to i prezident a výsledek je hrozný.

Ale Babiš se přece na vlně protikorupčních nálad svezl až do funkce vicepremiéra. A nyní vlastní asi 40 procent českého mediálního trhu, má mnohovrstevný a rozsáhlý konflikt zájmů v politice a byznysu. Tohle je pokrok? Není to náhodou tak, že se česká společnost vrací zpět do horších časů? Neměli bychom spíš demokracii zlepšovat, raději než budovat tyto oligarchy a jejich moc?

Nepřijímám všechny premisy ve vaší otázce, nesouhlasím se všemi. Česká společnost se stále posunuje dopředu. Pokud hledáte andělskou dokonalost, nikdy ji nenajdete ...