Co obvykle děláte před sobotní půlnocí? 

Kromě svého zaměstnání jsem také snad nejznámějším provozovatelem malé vodní elektrárny v Česku, média už o tom mnohokrát informovala, tak se musím starat o její údržbu, a proto bývám v sobotu už tak unavený, že lehnu a tvrdě spím. Na televizi se moc nedívám, protože si nechci nechat vyplachovat mozek veřejnoprávními masmédii.  

Proč jsme se v České republice ještě nedostali na úroveň mezd před bankovní krizí z roku 2008, když v jiných srovnatelných státech se to už podařilo? Není zarážející nebo spíše ostudné, že teprve v minulých dnech vzrostla minimální mzda u nás na necelých deset tisíc měsíčně? Česko se tak řadí v tomto ukazateli ke chvostu Evropy a v koupěschopnosti obyvatel jsme už podle oficiálních statistik dokonce za Polskem i Slovenskem. Stále více se také rozevírají nůžky mezi několika procenty bohatších a zbytkem republiky… Co k tomu říci?

Tento stav ekonomiky, do něhož jsme se nyní dostali, má svůj původ v roce 1989 a jeho příčiny by se daly charakterizovat několika faktory. Předně to byla tehdy bezbřehá privatizace, vlastně v mnoha případech přímo likvidace fungujících průmyslových areálů, které byly nositelem příjmů většiny lidí. Ty podniky se prodávaly pod tržní cenou do rukou překupníků a posléze pak zanikaly, což nastartovalo velkou nezaměstnanost. Mnohdy ty firmy se špičkovými technologiemi končily u zahraniční konkurence a ta je nechala řízeně zaniknout. Týkalo se to i takových úspěšných odvětví, jako byly zbrojní průmysl, výroba nákladních aut, produkce určitého druhu letecké techniky a podobně. To samozřejmě hlubokým způsobem zasáhlo českou ekonomiku a dostalo nás to na chvost Evropy i v koupěschopnosti obyvatel na rozdíl od jiných zemí, které nepoužily zmíněný dryáčnický způsob privatizace.    

I někteří „pravicoví“ ekonomičtí experti potvrzují fakt, že v Česku od roku 2008 stagnují mzdy ve srovnání s okolními státy, a to díky specifické situaci v našem podnikatelském prostředí. Jinými slovy, čeští podnikatelé většinou nezvýšili mzdy, které šly rapidně dolů za období krize, i když se jim už daří lépe. To také nyní prohlašují i někteří odboroví předáci. Souhlasíte s nimi? A co se proti tomu dá dělat? Například snížit podnikatelům daňové zatížení, nebo zvolit jiná řešení?

Ke stagnaci mezd bych chtěl uvést jeden zajímavý postřeh. Ještě jako zástupce odborů jsem byl svědkem jednání zástupců českých exportních společností i ministerstev, kteří nás v zahraničí nabízeli jako rozvojovou zemi podobnou těm africkým, kde jsou velmi nízké příjmy, a proto budou výhodné pro zahraniční investory. To považuji za obrovskou chybu, kdy nás i zástupci našeho státu sami zařadili mezi ty nejchudší země. I dnes dostávají cizí podnikatelé různé výhody na rozdíl od těch našich, což si myslím, že není zrovna v pořádku. Bohužel musím konstatovat, že na těch nízkých mzdách mají také svoji dost velkou vinu odboráři, tedy ty naše největší odborové svazy. Je jasné, že podnikatelé chtějí zaměstnávat lidi za tu co možná nejnižší mzdu, ale právě odbory jsou tady od toho, aby cenu práce dostávaly rozumným způsobem nahoru. Netýká se to ale všech odborových svazů, vytkl bych to asi nejvíce školským, některým zdravotnickým a průmyslovým svazům odborářů.    

Česká vláda se nyní holedbá nízkou nezaměstnaností. Nicméně ve většině moravských i českých krajů kromě Prahy a okolí je životní úroveň značné části obyvatel stále dost nízká v porovnání s našimi západními sousedy. Nedosahuje ani úrovně, jaká panuje například ve středomořských demokraciích, tedy v Itálii či Španělsku. Český důchodce má stále daleko hlouběji do kapsy než třeba ten řecký. Jaká by mohla být cesta ke změně, jestli vůbec u nás ještě existuje?

U nás jsou také cíleně, uměle snižovány jak mzdy, tak nezaměstnanost, a to především švarc systémem. Tedy způsobem, kdy pro podnikatele pracují zaměstnanci, kteří mají vyřízenou živnost a platí si samostatně odvody. My u nás evidujeme asi 1,25 milionu podnikatelů, což je na tak malou zemičku neuvěřitelné číslo a je z toho jasné, že někteří z nich zaměstnávají agenturní pracovníky anebo nutí lidi právě ke švarc systému, aby nemuseli nést náklady zdravotního a sociálního pojištění. K tomu potom přispívá i fakt, jaké daně musejí drobní živnostníci odvádět. U důchodců pak existují jiné velmi zajímavé případy, kdy někteří nepracující jedinci mají vyšší penze než senioři, jež dřeli v zemědělství nebo textilním průmyslu těch potřebných 40 let...  

Zatímco ekonomika roste, levicoví pozorovatelé kritizují fakt, že běžní lidé v České republice tento růst většinou nepociťují. Tedy že reálné mzdy a životní úroveň nerostou tak, jak by měly. Jak jsme na tom v tomto směru v ČR, jak je na tom západní Evropa?

Ano, to je pravda. Růst ekonomiky poznali jen podnikatelé a různé společnosti na svých větších ziscích. Uvedu několik případů. Jak je vlastně možné, že nám poklesly ceny energií i pohonných hmot a na ceně výrobků či potravin to není vůbec znát? Zisky, například plynárenských firem, jsou obrovské. Ty jejich marže dosahují až 140 procent a jsou na úkor ostatních podnikatelů, živnostníků i státních institucí – školek, škol i běžných občanů. Vždyť cena plynu je nyní na historickém minimu. Když to shrnu, musím konstatovat, že pokud lidé mají příjem jen z běžných mezd bez vedlejších příjmů, tak se jim žije spíše hůř, než tomu bylo v minulosti.

Jaké je ideální místo České republiky na ekonomické mapě světa a co by mělo Česko změnit? Expertka Ilona Švihlíková doporučuje podporu mikroekonomiky. Kde je tedy cesta? Co podporovat? Zatím náš tradiční vývoz do zemí EU, nebo raději export do států novějšího obchodního sdružení BRICS (Indie, Čína, Rusko, Brazílie atp.)?

Nejsem přesvědčený o tom, že končí cena levné práce, pokud s tím naše vláda něco neudělá. Podívejme se, jakou vlastně máme minimální mzdu. Ta je čtyřikrát nižší než v Německu, i když ceny potravin a spotřebního zboží jsou v obou zemích téměř stejné. Stále jsou u nás rozšířené švarc systém, agenturní zaměstnávání nebo dovoz cizích pracovníků třeba z Ukrajiny. Opět musím tady připomenout, že na tom mají svou vinu i odbory, které při růstu ekonomiky nevystupovaly daleko razantněji. V Německu několikrát stávkovali zaměstnanci v loňském roce, i když nebyli k tomu donuceni žádnou krizí a své požadavky si vydobyli. Problém je v tom, že u nás odboroví předáci dávají často přednost svému osobnímu prospěchu před obhajobou práv zaměstnanců, například placeným členstvím v různých dozorčích radách. Není také šťastné, že podle zákoníku práce jsou odboráři placeni svým zaměstnavatelem a jsou pak lehce vydíratelní. Na tom, jaká je v současné době nízká životní úroveň v Česku, mají opravdu svůj velký podíl.

Co si myslíte o zákonu k zavedení elektronické evidence tržeb a kontrolních hlášení DPH? Jde skutečně o další zbytečné komplikování života podnikatelům a drobným živnostníkům, nebo o nezbytné a užitečné opatření, které zvýší výběr daní pro ČR?

Já si myslím, že elektronická evidence tržeb (EET) měla fungovat už dávno, a to na všech úrovních podnikatelské činnosti. Všichni jsme už určitě zažili, když nám některý živnostník nabízel určité služby laciněji za to, pokud to bude bez účtu, a stát tak přišel zkrátka. Já jsem přesvědčený, že EET je užitečná záležitost, o které i ze zahraničí vím, že nikoho příliš nezatěžuje, neruinuje a zákazníci jsou pak daleko spokojenější. Vytváří to u nich takový pocit jistoty, že je nikdo neošidí.

Liberálně orientovaní pozorovatelé vybízejí k začlenění co největšího počtu migrantů do Evropy, velká skupina veřejnosti ale naopak před nimi varuje, že mohou vyvolat i sociální problémy. Zaměstnavatelské svazy považují imigraci za produktivní, někteří ekonomové však varují, že pracovních míst, hlavně nekvalifikovaných, bude v budoucnu ubývat a uprchlíci budou zátěží. Tak co je tedy v tomto směru pro nás i Evropu dobré z vašeho pohledu? Mohou uprchlíci pomoci českému trhu práce, nebo ho naopak ještě více poškodit?

Já opravdu žasnu, kolik k nám do Evropy nyní proudí inženýrů, vědců, špičkových specialistů a řemeslníků z Asie i Afriky. No, řeknu to ještě asi takto, jelikož jsem neslyšel, že by pan Jurečka chtěl zachránit naši ekonomiku rozvojem pastevectví, tak se obávám, že tady nemají vůbec co dělat. A protože nepovažuji islám za náboženství, ale politickou doktrínu, která je naprosto odlišná od demokratického systému, musím říct, že bych dnes uvítal i tu ozbrojenou stráž na hranicích, jež mi za bývalého režimu dost vadila. Rozhodně nepřinášejí pro Evropu nic než zkázu a nechápu některé politiky, proč tvrdí lidem naprostý opak.

• Další půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE