V souvislosti s listopadovými událostmi před třiceti lety teď běží v kinech slovenský film Amnestie o vzpouře vězňů v Leopoldově v březnu 1990. Bylo to po rozsáhlé amnestii prezidenta Havla, kdy se vzbouřili ti, na které se nevztahovala. Vy na Facebooku popisujete, jak jste dostal za úkol ochránit bezpečnost lidí někdy v tomto období před vzpourou ve věznici „u Liberce“. A stěžujete si, že kvůli tehdejší „humánnosti“ jste byli vyzbrojeni nedostatečně. Můžete prozradit více?

Nestěžuji si na „humánnost“, to bych asi nebyl normální, pokud by tato byla skutečně humánností v pravém slova smyslu, jak pro osoby pověřené střežením vězňů, vězně samé, tak a především pro občany žijící v okolí věznice/věznic… byl jsem osobně o toho, když evidentně právně i rozumově nekompetentní občanské komise sametových nadšenců ustanovených mimo rámec právního systému propouštěly vězně v tom samém oblečení a s výbavou, při jakém byli tito buď zatčení, nebo nastoupili před několika lety výkon trestu – často v létě… v době jejich propouštění bylo venku tak minus sedm stupňů a těm amnestovaným vrátili – dali!!! – zpět to, co si do basy přinesli – sandály, triko a kraťasy… a jděte.

Na můj dotaz jako přísedícího důstojníka, nikoliv však člena komise, co jako předseda komise předpokládá, že amnestovaný kriminálník udělá okamžitě po opuštění věznice… jestli náhodou nedoběhne do nejbližšího baráku a tam pod pohrůžkou násilí (nebo i s násilím) si ukradne alespoň teplé oblečení, aby na té „svobodě“ nezmrzl... dívali se na mě jako na vyvrhela, asi jsem jim ten naivní samet trochu zdrsněl… a asi jsem nebyl správně humánní… kdyby v té věznici skutečně došlo k násilné vzpouře, nepochybuji, že by byly ztráty na životech jak na straně totálně odzbrojené vězeňské (tedy doslova směšné „stráže“), tak i na straně vězňů v rámci vyřizování si jejich účtů… a nikdo by takovým zločinům nemohl zabránit – nebylo kým ani čím – to je humanita?