Jak se díváte na situaci v ODS? Myslíte si, že se ODS stabilizovala a že se vrací ke kořenům, k čemuž jste i vy před časem vyzýval?

Já nejsem členem ODS, to bych měl říci na začátku. Důvodem není, že by se mi ty kořeny nelíbily, jednak jsem částečně spoluautorem původních tezí, jednak si myslím, že ty myšlenky nejsou špatné, a to nejen proto, že jsem u toho byl. Ale myslím, že ODS už má i jiné logo, že je to strana postavená jiným způsobem. Především v Praze, kde krom opravdu místního sdružení a svých senátních kolegů nenacházím nějaký komunikační prostor. Jako původně pražský politik bych těžko působil někde jinde. Což je podle mne škoda. Je pravda, že se nějak ODS stabilizovala. Ta stabilizace je dnes na nějakých osmi devíti procentech podpory, takže už to není strana, která by mohla mít ambice, jako měla v dobách, kdy jsme ji zakládali, nebo v prvním desetiletí patnáctiletí tohoto nového státu. Tato stabilizace mě nijak netěší; ale nechci rozebírat všechny příčiny, nechci straně uškodit. Ale dnes nevidím jinou cestu než cestu spolupráce, ne svého členství.

Proč jste odešel z ODS? Vím, že jste se ještě účastnil před dvěma lety sněmu pražské ODS, kde soupeřily dvě kandidátky – exministra životního prostředí Tomáše Chalupy a exprimátora Bohuslava Svobody. Doufal jste tehdy i v návrat Václava Klause do politiky a v návrat pravicových hodnot, na nichž jste se spolupodílel. Kde nastal ten zlom?

Václav Klaus nikdy z politiky neodešel, to on neudělá a popravdě mu to ani není dovoleno. Druhá věc je, že pražský sněm, o kterém mluvíte, byl pro mne zlomový. Vrátil jsem se po delší době z diplomatických služeb. Způsob tvorby parlamentní kandidátky byl pro mě, který vždy dbal na všechna ta tři písmenka v názvu ODS, tedy i na to D, které bylo na onom sněmu tak malinkaté, že ani nebylo vidět, nepřijatelný. Postup mě natolik šokoval, že jsem se po jistém přesvědčování do jedné kandidátky (s místem někde uprostřed) zapojil. Poměrně těsně jsme prohráli. Tehdy to nebyl výběr kandidátů, byla to volba jedné ze dvou proti sobě stojících kandidátek, což je podle mne pro demokratickou stranu absurdní mechanismus, který se mi nelíbil a připomínal neblaze kandidátky Národní fronty. Při absenci nějaké politické debaty jsem pak vyhodnotil, že jsem si své odpracoval v původní ODS a že to, abych ji navrátil tam, kde bych ji rád viděl, je téměř nadlidský výkon a že se o to, když tak, musí pokusit jiní, mladší. Jestli mám mít nějakou politickou úlohu, tak už to nebude uvnitř této politické strany.