Velkým tématem poslední doby jsou uprchlíci. Mnozí Evropané se třesou strachy, že je uprchlická vlna zavalí, stoupne kriminalita, ženy budou v ohrožení a kdoví co ještě. Pak jsou tu kvóty pro přijímání uprchlíků v jednotlivých zemích EU? Jak se na ně díváte?

Víte, přes týden jsem přemýšlel, zda na vaše otázky vůbec odpovídat – odpovědi totiž dodávají otázkám na důležitosti, a já nejsem přesvědčen, jestli nemalujeme čerty na zeď. Jsou uprchlíci opravdu tak velkým tématem? Proč se vlastně Evropané třesou strachy? Proč se každý politik cítí být kompetentním vyjadřovat se k věci, o které nic neví? Snaha o politické body je mizerným důvodem, pokud je jediným.

Situaci rozhodně nezlehčuji, ale jestli se někdo třese strachy, tak je to kvůli bombastickému a senzacechtivému informování o celé problematice, kterou předvádí nejen soukromá media. Parlamentní listy se sice zaštiťují tím, že jsou nejsvobodnější, protože dávají prostor k vyjádření všech názorů, ale už jen volba titulků, které jednotlivé články ze série posledních dní uvádějí, dramatičnost několikanásobně zvyšují nad vkusnou a únosnou mez. Schválně, jaký bude mít titulek tento náš rozhovor.

V textech jsou svévolně a, možná naopak, účelně zaměňovány pojmy uprchlík, azylant či imigrant. Komentující se vezou na vlně strachu, honí politické body, lajkýsky a počty sdílení na Facebooku. Media pak mají super čtenost či sledovanost.

Racionální přístup zcela mizí. Když už se objeví výjimečně kvalitní text, jako třeba realistické zhodnocení situace tak, jak jsem četl na vašich Parlamentních listech od pana Neffa, tak mezi těmito výkřiky zcela zapadá.