Uplynul rok od vraždy slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Vím, že nepokládám neobvyklou otázku, ale jako novinář si nemohu pomoci, protože o změnu jde především. Tak tedy: jaké změny od této události nejen v médiích vnímáte?

K žádným systémovým změnám nedošlo a ani dojít nemohlo, jelikož vražda Jána Kuciaka nebyla důsledkem selhání médií. Tím byl a je nepředstavitelný klientelismus v celé slovenské společnosti, který v systému parlamentní demokracie nelze vymýtit. Ten bují i v Česku, nicméně jistota beztrestnosti slovenských vládních politiků a zbylých příslušníků establishmentu je ve srovnání s tuzemskými šibaly mnohem vyšší.

Věříte ve spravedlivé uzavření případu? Máte důvěru ve slovenské orgány?

Nepochybuji, že soudci jako Štefan Harabín by v případě prokázání viny objednavatele vraždy exemplárně potrestali. Nicméně, kde není žalobce, není ani soudce.

Na Slovensku prý novináři „přitvrdili“, jsou více investigativní, pokračují v práci Jána Kuciaka. Je to tak?

Myslíte-li, fabulace, pak ano. Jinak je slovenská mediální scéna kontaminovaná stejně jako u nás. Veřejnost disponující kritickým myšlením je však v obraze stejně, jako v Česku díky alternativním médiím.

Rok uplynul i od vašeho výroku, že „faktická kontrola veřejnosti veřejnoprávních médií je možná pouze v případě zástupců veřejnosti bez rozdílu, tedy i zástupců odpůrců, kritiků a jiných názorových skupin obyvatelstva.“ Posunuli jsme se v tomto ohledu nějakým směrem?

Neposunuli a vzhledem k výsledkům voleb do Sněmovny - a zejména Senátu - je jednostranná havlistická  forma realizace ústavního práva veřejnosti na informace skrze média veřejné služby, zabetonovaná minimálně do dalších voleb. Premiér Babiš se této problematice zdaleka vyhne.  Ostatně fraška s nominací, nenominací Petra Štěpánka do vysílací rady je názorným příkladem absence imunity hnutí ANO vůči havlistům všech druhů.