Spousta lidí si dodnes stěžuje, že zde nebyla s komunisty vedena žádná obdoba norimberského procesu, takže zůstali zločinci v řadách KSČ nepotrestáni. Co vy na to?

Střílelo se do lidí na hranicích a měl by se za to před soudem zodpovídat každý ministr vnitra, který v těch dobách působil. Otázkou je i setrvávání sovětských vojsk na našem území a tak dále. Podle mě ti klíčoví lidé souzeni měli být. Po roce 1989 jsem to i takto říkal.

Proč v Česku převládá nenávist k Rusům? Chápu, že s tím má hodně společného okupace v roce 1968, ale v roce 1945 právě Rusové z velké části Československo osvobodili...

To je přece jen dál v paměti. Navíc okupace je okupace. Přirovná se to k nacistické, byla to přece jen také okupace, a nevraživost je tady. Byl to bezdůvodný vpád, přestože zemřelo zhruba dvě stě lidí. Stejně. V té době jsem byl ve Svobodné Evropě v New Yorku. Je třeba říct, že Američané to vítali. Odmítli jakoukoliv podporu a snažili se umožnit emigraci odpůrcům režimu, aby zbavili Prahu břemene kverulantů. Měli válku ve Vietnamu. Lyndon Johnson se chtěl nějakým způsobem přátelit s Moskvou, aby jim Rusové ve Vietnamu nedělali diverzi a tak dále.

Jakou roli hrál naopak Zbigniew Brzezinski v diverzi při pozdější sovětské válce v Afghánistánu?

Velkou. On patologicky nenávidí Rusy. Opravdu patologicky. Jinak je to brilantní člověk. Znal jsem se s ním.

Nicméně ve Velké šachovnici, která vyšla skoro na konci konfliktu v Afghánistánu, připouštěl určité sepětí Sovětského svazu s NATO...

Právě o tu dobu jde. I on se tehdy domníval, že může dojít k jakési konvergenci i ideologické. V tom smyslu, že se Sovětský svaz v konkurenci s demokratickým Západem bude demokratizovat a naopak se USA budou stávat více sociálním státem. Pak ho to přešlo. Nevím co, jestli třeba věk, Brzezinského ještě více radikalizovalo proti Rusům. Například Madeleine Albrightová je Brzezinského hlásnou troubou. Ostatně u něj studovala stejně jako já. Nebyla ale zvlášť nadaná.

Podívejme se na obě nebezpečí na Východě. Válka na Donbasu je proměnlivá. Občas skoro příměří, občas lokální boje. Islámský stát je dnes hlavní hrozbou pro všechny. Tedy alespoň to všichni deklarují. Do jaké míry vnímáte problémovost americké a ruské intervence v těchto konfliktech?

Podle mě na Ukrajině byla přestoupena hranice konfrontace těch dvou zemí. Má prognóza je, že v brzké době dojde ještě k vážnějšímu protiruskému incidentu, než bylo sestřelení bombardéru Turky. Ve snaze vyvolat ozbrojenou konfrontaci Ruska a NATO. Oni věří, že bude třeba lokální, protože Rusové jsou stále zdrženliví. Uvidíme. Nicméně bych čekal ještě vážnější incident.

Jaký v těchto eskapádách vidíte národní zájem Česka, odhlédneme-li od jeho členství v EU a NATO?

Je to rozorané tak strašně, že už se s tím nedá nic dělat. Za normalizace byla z politického diskurzu vyloučena většina schopných lidí. Přešli do jiných oborů a vzniklo zde naprosté vakuum. Vymizela generace, která by se politikou mohla kvalifikovaným způsobem zabývat. Například Václav Havel byl amatér bez politických zkušeností. To ho nepomlouvám, to jen konstatuji. Na vaši otázku ale nedokážu zodpovědně reagovat.

Do Evropy se valí miliony migrantů. Kde je z tohoto hlediska státní zájem Česka?

Teď už se nedá nic moc dělat, Česko je ve strukturách EU. Hodně se spekuluje o tom, jak se dostali uprchlíci k takovým penězům, aby mohli uplatit všechny ty zločinné převaděče. Pokud někteří dostali peníze, myslím si, že je dostali hlavně ze Saúdské Arábie. Protože putovat s rodinou přes takové dálky není jen tak i bez převaděčů. A telefonování chytrými telefony po cestě probíhá hlavně přes operátora ze Saúdské Arábie. My si tady myslíme, že Islámský stát je nejfanatičtější částí islámu, ale to není pravda. Jsou jí wahhábisté zejména ze Saúdské Arábie. Za většinou mešit v Evropě a vlastně její islamizací stojí wahhábismus, potažmo Saúdové. Vždyť oni jsou strážci Mekky, tak co si budeme povídat.

Vraťme se tedy do Česka na přelomu změny režimu. Do roku 1990 jste pracoval v Prognostickém ústavu s mnoha pozdějšími vrcholnými politiky. Kdo tam na vás působil nejlépe?

To byl v podstatě „bleší cirkus“, to bylo směšné. Když nepočítám Václava Klause, tak jedině Vladimír Dlouhý. To byl inteligentní a špičkový ekonom na světové úrovni. Respekt. Možná ještě Miloslav Ransdorf. V té době ještě měl nápady. Jinak ti ostatní byli blbým vtipem. Když jsem se tam ocitl, snažil jsem se radikalizovat, protože jsem se cítil imunní, neboť mě tam vlastně dotlačila Moskva a navíc byl akceptován můj vztah k disentu. Přijali mě neradi, ale přece. Když jsem se roku 1986 vrátil do Československa, začal jsem se stýkat s Chartou 77. Tehdy mě StB sledovala na každém kroku. To je všechno v mých materiálech. Těžko by mě zavřeli, protože by z toho byl mezinárodní poprask, tak jsem si začal otevírat hubu. Chartě jsem dal jednu prognózu z Prognostického ústavu. Tato obojaká pozice, že jsem se stavěl proti politickému tlaku ze strany SSSR a zároveň proti americké hrozbě, nevyhovuje redaktorovi Vladimíru Ševelovi, a proto o mě napsal knihu tak, jak ji napsal.

Jak dlouho jste se s ním předtím scházel?  

Několik let. On se dost vtíral. Chodil se ptát na docela legitimní otázky, o nichž jsem s ním diskutoval. Předstíral, že je pro něj argumentace přijatelná. Cílem bylo ze mě vyloudit co možná nejvíce informací, které pak v podstatě použil proti mě. To samé s fotkami. Nikdy jsem si nemohl myslet, že máme shodu v politických názorech. Nicméně měl k dispozici nespočet materiálů s obrovskou výpovědní hodnotou. Jenže on chtěl zdiskreditovat mou pozici vůči USA i vůči disentu. To samé ale vadilo StB, když o mě psali hlášení, jenže z opačné strany. Takže udělal přesně totéž. Jeho kniha je v podstatě nový neoestébácký svazek. I dikcí.

Nebudete se s ním soudit?

Já si myslím, že to nemá cenu. Žena ale nejspíš bude, protože jsou v knize fotografie, které zneužil. Bylo mu jasně řečeno, že pokud je tam moje žena, musí se s ní dohodnout, získat její souhlas, na což se vykašlal. Už si najala právníka, konkrétně Jiřího Teryngela. Je strašně naštvaná. Kniha je plná sexistických poznámek o ní a dehonestací. Když o tom přemýšlím, tak mi přijdou na mysl určité teorie Sigmunda Freuda, protože je tím posedlý. Já byl tajný agent, to je jasné. Ševela má se mnou nicméně stejný problém, jako kdysi StB. Nedokáže pochopit, že by zde byl i nějaký morální motiv, v němž národní zájem není spojován se žádnou mocností. A tak útočí na můj charakter. Navíc si mě přisekává. Nesnese, abych někde moc přečníval. Třeba píše, že mám z Kolumbijské univerzity doktorát ze sovětologie. Takový obor tam neexistuje. To, že mám doktorát z filozofie vědy, ho nezajímá. Otázce disertace se vyhnul jako čert kříži. V ní jsem řešil funkčnost ideologie v poznávání reality. Ostatně třeba Brzezinski nebyl vedoucí mé disertace, jak píše, ale jedním ze tří oponentů. A i to mi pomohlo do CIA. Být jedním z nejlepších na této škole znamená, že máte skoro všude otevřené dveře.

Do jaké míry jsou USA elitářské?

Byly velmi! Myslím si, že to pomohlo americké velikosti. Nicméně dnes se i vysoké školství čím dál tím více komercionalizuje. Pěstují se jen obory, které přinášejí peníze. Obory jako studia jazyků, filozofie a třeba i sociologie jdou do hajzlu. Naopak právníci, lékaři mají na růžích ustláno. Dnes už jsou opravdu jedinou hodnotou peníze, ale dříve tam tomu tak nebylo.

I tak mi nejde do hlavy, jak se člověk z komunistického Československa dostal do CIA?

A co je na tom divného? Dnes je v USA už vše podivně zborcené, ale šedesátá a sedmdesátá léta byla úžasná. Meritokracie tam dost fungovala. Když byl člověk nejlepší na elitní škole, kterých je tam devět, možná deset, měl dveře otevřené a každý sklapl kufry. Vždyť jsem tam byl na mezinárodních studiích vyhlášen nejlepším studentem.

Proč jste po roce 1989 zůstal v politickém stínu?

Myslel jsem si, že by to nebylo vhodné a slušné. Nicméně nejdřív jsem se trochu angažoval. V létě roku 1989 jsme s Miloslavem Ransdorfem zakládali Demokratické fórum komunistů. Byl jsem jeho mluvčí a vystoupil asi pětkrát v televizi. Chtěli jsme, aby očistu vedli hlavně sami komunisté, protože měli na sobě cejch. Tím, že by byli původci zločinů pohnáni k soudu. To se nepovedlo. Pak už jsem nechtěl mít s komunisty nic moc společného.

S jakými pocity jste sledoval rychlý vývoj v Česku směrem ke komerci a materiální spotřebě?

Sledoval jsem to podrobně. Po roce 1989 mě oslovila britská MI6. Vydávali čtrnáctideník, který nebyl utajovaný, ale fungoval jen na předplatném, které bylo nesmírně drahé. V Moskvě měli Sergeje Novikova, což byl bývalý plukovník KGB. Býval rezidentem v Sýrii. Strašně chytrý chlap, jehož jsem znal. Pak ho tam ale zabili na ulici. V Praze jsem pro ně psal já. Devět let jsem pro ně dělal analýzy a sledoval, jak se zde kmotři zmocňují moci. Otiskovali mi to a platili velmi dobře. Má žena pracovala na velvyslanectví Velké Británie a Ševela napsal, že když na to přišli, tak ji propustili. Naprostý „hurvínek“. Ta ženská tam šla jako kancelářská síla a oni by si ji neprověřili? Našla si inzerát v novinách. Je vynikající manažerka. Oni jí už při příchodu řekli, že o ní všechno vědí. Britové se většinou chovali velkoryse a hezky.