Pane docente, scházíme se opět společně na začátku nového roku. Vrací se počasí i politika k „normálu“?

Jak odpovědět na vaše otázky, nejsa politik, ale člověk, který se víc brodí přírodou – dnes již o holi – a shledává, že ani v ní není všechno v pořádku. Ale nynější zimní počasí vrátilo vše zpět na původní míru. Takže musíme doufat, že se tak stane i v politických kruzích. Tolik bych si to přál, protože není-li klid politický, není klid v lidské společnosti na nic. A přitom je třeba tolik, tolik potřebné práce pro obyčejné lidi, jako jsem třeba já nebo vy! Ale nyní už konkrétně k vašim otázkám….

Zdá se, že Obama dělá Trumpovi „justy“. Je toto normální, hodné státníků světové velmoci?

Poněkud to připomíná scénář prvních přímých prezidentských voleb v naší republice. Po vyhlášení výsledků také značná část lidí protestovala, že zvolený prezident „není jejich“, aniž by si uvědomila, že vlastně porušuje práva většiny, která stávajícího našeho prezidenta zvolila. Totéž je nyní i ve Spojených státech amerických. Řada těch, kteří se svou volbou neuspěli, ač dělali, co mohli i nemohli, se nemůže smířit s výsledkem volby. A to hlavně proto, že jejich kandidát nevyhrál. A to, co dělá současná administrativa končícího prezidenta, mně připadá skutečně nedůstojné takové velmoci, jako je USA. Nezbývá než si myslet, že Demokratická strana si nevybrala toho nejlepšího kandidáta, a proto neuspěla. A proto nyní dělá, jak jste správně řekl, justy. Myslím si však, že budoucí prezident USA se s tím vyrovná po svém. Je na to silný a zkušený dost.

Co říkáte na vyhoštění ruských diplomatů z USA – údajně kvůli atakům při volbách. A jak se podle vás zachoval Vladimir Putin, který „neoplácel“? Není toto všechno poněkud rovněž dětinské?

Vyhoštění ruských diplomatů je jen jedním z takových zbytečných „justů“. A reakce Ruska je podle mne nanejvýš správná. A silná. Nerad bych celou věc rozebíral do detailu, ale zdá se, že Rusko hledí spíše do budoucnosti a stará americká administrativa tápe. A když už tedy volby nevyhrála, chová se jako chlapeček na pískovišti, jehož bábovička se rozsypala, tak tedy ničí bábovičky i ostatním dětem.

Někteří západní vědci a politikové poukazují na problém věčně zmrzlé půdy na Sibiři, která vlivem globálního oteplování rozmrzá a pro Rusko to může mít nedozírné ekonomické i společenské následky, ba prý jde dokonce o možnou katastrofu biblických rozměrů. Jak to vidíte jako odborník, geolog a znalec pravěku?

Nejenom západní vědci, ale vědci všech států napjatě sledují možné následky globálního oteplování. Je to problém, který vrtá hlavou každému rozumnému člověku. Vždyť díky oteplování na konci doby ledové se oddělily od Evropy Britské ostrovy a celá řada přímořského území skončila pod vodou. Věčně zmrzlá půda na Sibiři, ale také v tundrách Severní Ameriky, Grónska, skandinávských států i evropského severu Ruska může být v ohrožení. Čili by se to nedotklo jenom Ruska, ale celé zeměkoule. Ale jak vidíte, i dnes jsou pěkné mrazy i ve střední Evropě a vůbec nepřicházejí ze Sibiře, ale ze severozápadu Evropy. Někdy má takový mráz i očistnou funkci a prověří stav přírody i lidské společnosti. Navíc, přírodní procesy podléhají naštěstí jiným zákonitostem než lidská společnost. Přírodní čas, nebo, chcete-li, geologický čas, je dlouhý a působí pomalu z hlediska věku jednoho člověka. Změny nejsou ze dne na den, z hodiny na hodinu. A záleží také na člověku, jak všemu podobnému svým chováním „pomůže“. A že „pomáhá“ vydatně, to vidíme kolem sebe. Jen co je všelijakých nesmyslných staveb činností: umělé zasněžování, aquaparky, golfová hřiště, pole osetá nevhodnými plodinami pro ten či onen region, zvyšování automobilismu atd.

A to nehovořím o nevhodné výživě lidí a domácích zvířat. Z věčně zmrzlé půdy by se měl uvolňovat metan. To by jistě nebylo nic příjemného. Ale slyšeli jsme o tom nedávno, kdy vadila velká stáda domácího skotu, ovcí a koz v Jižní Americe, v Austrálii či v Africe a jejich produkce plynů. Nezdá se vám, že se o tom už dnes nemluví? Možná, že jednou dojde k té „katastrofě“, až se zase spojí kontinenty v jeden celek. Nějaké desítky milionů let to bude trvat, ale třeba mezi Austrálií a jižními částmi Asie se už dnes z moře zvedají nové velehory a sopečná činnost sílí. Tu a tam zatřese zemským tělesem pořádné zemětřesení. Sopky v Jižní Americe jsou stále v činnosti, stejně jako na Havaji či na Čukotce a japonských ostrovech. Ani ve Středomoří není tektonický klid. A co Island? Také tam občas něco „bouchne“, myslím přírodně. Ale na druhou stranu, kdyby to nebouchalo, tak by Země byla mrtvým tělesem a život by na ní už dávno nebyl. Neboť život potřebuje nejen teplo sluneční, ale i teplo zemské a navíc to zemské teplo vynáší ze zemského nitra potřebné živiny pro stavbu živých organismů. Hleďme tedy do budoucnosti Země s důvěrou!

…a k tomu prý se mohou dostat do ovzduší spory neznámých nemocí, už teď to prý „odnesli“ sobi, myslím že kvůli moru...

Stává se čas od času, že některé skupiny organismů postihnou určité nemoci. Většinou se tím příroda brání určitému přemnožení. Nevím, zdali to byl u těch sobů mor. Mor je většinou nemoc teplých krajin. Na druhou stranu úhyn části sobů určitě prospěl vlkům, medvědům či rosomákům. Či si myslíte, že tzv. přemnožení divokých prasat u nás nepřivedlo do našich krajin znovu vlky? Kořisti je tu hodně a nejde jen o divoká prasata, ale i o jelení a srnčí zvěř, které se u nás rovněž velmi daří. Díky našemu zemědělství.

Pojďme ještě k utečencům. Do Itálie se valí vlna z Afriky, která, zdá se, nemá konce. Problém má dlouhodobě i Melila a Ceuta, španělské enklávy na marockém území. Je tu nějaké nebezpečí přenosu parazitů, pohlavních nemocí atd.? Nebagatelizujeme věci, že se nic nemůže stát, že se v pointech dělá rychlý screening na teplotu...

Co jsme si zavařili, to si také musíme sníst. Nyní se ukazuje, jak špatná byla naše politika vůči zemím, o kterých jsme se učili ve školách, že jsou vykořisťovány. A ony byly, takže dnes sklízíme plody bílého člověka. Podařilo se nám rozbít stabilizační prvky v zemích, které tvořily nárazníkové pásmo, ve vidině snadných zisků určitých surovin. Ale nic stabilního jsme těm zemím nepřinesli. Zmatek a jen zmatek, ve kterém se už nevyznáme ani sami. Ještě před rokem znělo z Německa, že se to zvládne, dnes se z téže země ozývá něco o nebezpečí. Zatím jen nezávazně, přestože už i tam uhodilo. Ano, do Evropy se dostávají s utečenci různé parazitární nemoci, jež se snad dají prostřednictvím moderní medicíny zvládnout. Ale jsou nemoci, které se zvládají jen těžko. Bude záležet na každém z nás, jak se budeme chovat, a jestliže naše chování bude takové, jako je dosud, bude to velký problém. Čím dále se bude odkládat řešení, tím bude těžší a těžší a bolestnější. Možná, že by to chtělo něco udělat v rámci celé Evropy. Staré české přísloví praví, že ryba smrdí od atd., abych byl „politicky korektní“. Což takhle vyměnit tu hlavu? A nahradit ji hlavou, která nebude bagatelizovat, ale skutečně konat. O několika dobrých politicích bych i v Evropě věděl.

Pojďme raději k veselejším tématům. Prý jste ochutnal mamuta! Vážně? Jaký byl a kde jste k němu přišel – snad ne v nějaké zapadlé sibiřské či laponské restauraci...

Ano, mamutí maso jsem ochutnal. Nic zvláštního to nebylo. Něco jako byste žvýkal tuhý vosk. Ale pozřel jsem ho. A jak jsem k němu přišel? Jeden kolega ho přivezl ze Sibiře, kde ho dostal kousíček od ruských vědců. A co by český paleontolog neudělal, že ano. Prostě jsem kousíček z toho kousíčku, ten mrňavý ždibíček snědl. Trochu to vrzalo mezi zuby, jak to maso obsahovalo jemný písek. Ujišťuji vás, že jsem již jedl mnohem lepší věci! Však sám víte, že umím docela obstojně vařit. A k té Sibiři. Vždycky jsem si přál se tam podívat. Přál jsem se podívat i do Yellowstonu a do Austrálie či jižní Afriky. To bylo v letech šedesátých minulého století. A vidíte – splnilo se mi jediné, to nejnepravděpodobnější – viděl jsem Yellowstone. Byl krásný.

Co byste popřál obyčejným lidem v tomto roce? Máme se méně bát, být veselejší? A co vzkážete politikům?

Co se přeje? Tak tedy nám všem: žít smutně nebo vesele, to je za jeden plat, a veselý se dozajista může déle smát!

A přemýšlejme, máme na to hlavu, a nebojme se, máme v rukách sílu, pracujme, jsme na to chytří dost, mějme se rádi, mějme rádi naši vlast a za náš český národ se nestyďme, nejsme o nic horší než národy ostatní a také, aby to některé naše „vlastenčení“ nám z huby do rukou přešlo! A buďme zdraví a mějme i trochu štěstí! To přeji všem i našim politikům!

A politikům zvláště, aby si uvědomili, že je velký rozdíl mezi tím, co člověk je, a čím je. Někdy je to pro jednoho člověka nesmírně těžké! Budu jim držet pěstičky! Říká se přece, kolik pěstí, tolik štěstí! Tak hlavu vzhůru!