Politici Evropské unie oslavovali 60. výročí Římských smluv, tedy jedněch ze zakládajících dokumentů EU. Je vlastně co oslavovat?  Premiér Sobotka napsal: „Po zkušenosti se dvěma válkami, Mnichovem, nacistickou totalitou, životem za železnou oponou, s divokými 90. léty je dobře, že jsme součástí EU.“ Byla 90. léta skutečně tak hrozná, abychom je srovnávali s nacistickou okupací? Pravicoví politici je považují za nejsvobodnější roky. Odbory a levice naopak za léta, kdy jsme ztratili svůj průmysl a vše předali cizincům. Jak posuzujete toto období vy sám?

Devadesátá léta mají oba dva rysy, které jste jmenoval. Byla v nich obrovská euforie ze znovu nabyté svobody a demokracie. Lidé měli radost, že se mohou svobodně pohybovat a začít podnikat, že se nemusejí bát bezpečnostních složek včetně tajné policie. Na druhou stranu to byla skutečně doba, kdy se na chvíli zhaslo, jak říkal Václav Klaus, nefungovalo právo a řada lidí nepoctivě zbohatla. Někteří dokonce za pomoci zločinných praktik a pak nebyli potrestáni, což vedlo i k určité deziluzi ve společnosti. Do jaké míry to byl důsledek vlády komunismu a do jaké míry to byla chyba tehdejších vlád, posoudí snad jen Bůh. Myslím si, že na nějakém konkrétním hodnocení by se neshodli ani historikové, protože, jak už jsem řekl, ta doba měla své stinné i pozitivní stránky.

Češi mají podle oficiálních statistik nízké platy. Zejména ve srovnání se Západem. Čím to je a co s tím? Jsou nešikovní, líní nebo na sobě nechají dříví štípat od svých zaměstnavatelů?

Skutečnost, že se u nás berou tak nízké mzdy, je opravdu pro Česko velkým minusem. Má to několik důvodů. Především je to problém minulých vlád, které k nám lákaly zahraniční investory s tím, že tady máme kvalitní, a přitom lacinou pracovní sílu. Dalším negativem je fakt, že my Češi nemáme bohužel moc rádi odbory, jsme individualisté, takže nejsme schopni využívat ty výhody, ke kterým odbory zaměstnavatele většinou dotlačí. No a zatřetí se nám nechce ani moc demonstrovat a bez tlaku odborů a demonstrací žádné zásadní zvýšení mezd nemůže nastat. Nechvalně známý David Rath chvályhodně založil Lékařský odborový klub, což je velmi silná nátlaková skupina, a díky tomu mají dnes lékaři přiměřené platy oproti zdravotním sestrám, pekařům i učitelům, kteří si nic takového nevytvořili.

Myslíte, že se většině lidí žije v naší zemi pohodlně a že mají dostatek všeho? Za Nečasovy vlády padaly nářky, že sociálně slabé lidi stát utiskuje. Je nyní stát štědrý na staré, nemocné, postižené, samoživitelky a podobně? Jakou náladu ve společnosti lze cítit? Věří lidé v lepší budoucnost?

Nezlobte se, ale to je dost špatně postavená otázka, jelikož to je záležitost dost relativní. Tady u nás není určitě nedostatek a bída jako na Ukrajině, ale my se rádi srovnáváme spíše s Rakouskem a Německem. A v tomto případě ta konfrontace vychází pro Česko velmi zle. Životní úroveň seniorů a lidí pracujících v dělnických profesích je mizerná, což je ostuda zejména minulých vlád, které nedovedly nastartovat naši ekonomiku, a to ani za 28 let od sametové revoluce, tak abychom se více přiblížili vyspělým západoevropským zemím.  

Už jistým účastníkem prezidentských voleb bude profesor Jiří Drahoš, který potvrdil svou kandidaturu. Podle informací médií by mohl mít podporu nejen liberálních stran, ale i jmenovitě premiéra Sobotky a části ČSSD. Je Drahoš přijatelným kandidátem? Jak vidíte jeho šance proti Miloši Zemanovi? Někteří komentátoři mu už vyčítají jeho nezkušenost v politice...

Podpora premiéra Sobotky může být pro pana Drahoše vražedná, naopak jeho nezkušenost v politice může být velkým plusem, podívejme se například na slovenského prezidenta Kisku. Hodnotit ale šance pana profesora už dnes, když ještě neprošel kampaní včetně veřejných debat, a voliči si tak ještě nemohli udělat žádný názor, je velmi předčasné. Právě v nich se často ukazuje, zda je ten kandidát vhodný. Vzpomeňme jen, jak jsme přecenili Jana Fischera, kdy se nakonec ukázalo, že nemá ten správný tah na branku, slušně řečeno.