Jak to aktuálně vypadá v Itálii ohledně běženců?

V Itálii jsou většinou migranti z Afriky, ale další část již přichází přes Rakousko (to jsou většinou Pákistánci a Afghánci), Syřanů je poměrně málo.

Prefekti (obdoba českých krajských úředníků – pozn. red.) apelují na města a hledají ubytovací zařízení, protože už běžence není kam posílat. Umísťují je po celé Itálii i proti vůli občanů a starostů měst. V mnoha městech se stále častěji konají manifestace proti ubytovávání migrantů. Několikrát již občané, kteří blokovali příjezdovou cestu autobusům plných Afričanů, čelili násilným represím. Uprchlíci nejsou nijak izolovaní, mohou se volně pohybovat po městě, přičemž se chovají velmi suverénně a dokonce mají spoustu požadavků a žebrají od lidí peníze.

Tito Afričané se nechovají jako hladoví lidé, kteří utíkají z války, protože to jsou ekonomičtí migranti. Stávkují, jelikož jim nechutná italské jídlo, které často vyhazují na ulici, dokonce chtějí Wi-Fi připojení, značkové oděvy, chodit do posilovny a vyžadují peníze a doklady opravňující je k pohybu po Evropské unii. U města Vicenza požadovali nedávno dokonce i ženy!!! Většina jich nemá osobní doklady, nevíme, kdo jsou a jestli mají čistý trestní rejstřík.

Uprchlickou situaci v Itálii s obdobnými závěry monitoroval též europoslanec Tomáš Zdechovský. Jeho svědectví najdete ZDE

Monika Pilloni na protiimigrační demonstraci

Zvýšila se kriminalita – přepadávání, pokusy o znásilnění i samotné znásilnění. Itálií opravdu hodně otřásl případ usmrcení manželského páru důchodců na Sicílii. Muž byl podříznut jako zvíře a jeho žena před smrtí brutálně zmlácena, znásilněna a posléze vyhozena nahá z balkónu. Udělal to pravděpodobně žadatel o azyl, pocházející z Pobřeží slonoviny.

Šíří se různé nákazy jako svrab, jenž se vyskytuje hojně ve školách a školkách, TBC jíž se nakazili policisté, kteří asistovali při vylodění migrantů. Také černý kašel, komplikované případy neštovic, malárie a objevil se i migrant s leprou, nemluvě pak o sexuálně i jinak přenosných nemocech, jako jsou například syfilis a smrtelně nebezpečný virus HIV, jímž trpí nejčastěji migranti ze subsaharské Afriky. Takže mezi občany panuje opravdu velký strach. Toto není šíření paniky, to je realita!

Stále migranti přibývají?

Za tento nehorázný nárůst po moři připlouvajících lidí je zodpovědná italská vláda, která odstartovala akci s názvem MARE NOSTRUM. Stalo se tak 1. listopadu 2013, poté, co se potopila loď s africkými běženci a zemřelo několik set lidí. Tímto krokem nejenže vláda nepředešla ztrátám na životech, nýbrž dokonce se tento problém zvýšil.

V Africe se okamžitě rozneslo, že si pro ně Italové připlují kamkoliv, třeba až několik mil k lybijskému břehu, odkud jich většina vyplouvá. Afričtí převozníci začali obchodovat s lidmi ve velkém... Používají i velmi zničené kocábky, protože vědí, že běženci už při odplutí použijí satelitní telefon, který má na těchto přeplněných lodích převozník vždy k dispozici. A pak už jen čekají, kdy budou naloděni na nějaké plavidlo.

Dnes je situace ještě horší, protože od loňského listopadu akci MARE MOSTRUM přejmenovali na TRITON (Frontex) a k vojenskému letectvu a námořnictvu se přidaly další lodě Evropské unie. Je zajímavé, že všechny lodě z jakékoli země, naloděné imigranty, vždy odvezou jen do Itálie!!! To vidím jako naprosté fiasko italské vlády, kterou mimo jiné už tři roky nevolili občané, a od té doby jde všechno od deseti k pěti. Každý by si měl odvézt domů to, co si v moři vyloví, nejen ryby.

Celá akce je naprosto nepřípustná. Na severu Afriky se měly postavit tábory, v nichž by se rozdělovali praví běženci od ekonomických migrantů, což od začátku navrhuje opozice Lega nord (Liga severu). Pravých migrantů je tak málo, že by v Evropě tato kritická situace vůbec nenastala (opravdový uprchlík se zastaví v prvním bezpečném státě).

Důležitým impulzem tohoto biblického exodu je také to, že od dubna 2014 je zrušena penalizace nelegálního překročení hranice!!! Další chybou italské vlády, která navýšila tuto, nebojme se říci, invazi, je, že ubytovala migranty do hotelů... Mají ubytování, stravu, cigarety, nabitou telefonní kartu a bonus 2,50 eura, který dostanou na denní drobné útraty... Dále dostávají oblečení, toaletní potřeby a všichni mají mobilní telefony. Tímto způsobem se vydává na jednoho migranta 35 euro na den. Z této částky při dnešní krizi musí často vyjít celá italská rodina. Pak se tedy nedivme, že jeden migrant zavolá domů a na hotel jich přijede další tucet. Faktem je, že jsou velmi dobře informovaní, odmítají identifikaci, aby mohli do Německa (zde dostanou vysoké sociální dávky, nejedou tam pracovat, ale parazitovat na sociálním systému). Kapacity v hotelích už každopádně docházejí, otevírají se nové objekty, kasárna a jiné.

Jak se na běžence dívají obyčejní Italové? A liší se nějak postoj třeba mezi severními a jižními regiony?

Běžní lidé, kteří mají jen trošku rozumu, s touto invazí nesouhlasí, jelikož většina běženců je, aspoň v případě Itálie, ekonomickými imigranty z Afriky. Při tak velké nezaměstnanosti, která v Itálii je, je naprosto nemožné zařadit tyto lidi do nějakého pracovního procesu. V Itálii je 12% nezaměstnanost, nezaměstnanost mladých dosahuje 41 % (když počítáme sezonní práci v letních měsících, jinak je to 13% nezaměstnanost a mladých je bez práce 43 %). Tak jako všude jsou někteří lidé schopní pro svůj dobrý pocit zaprodat rozum a této imigraci fandit. Ale je stále více lidí, a to jak na jihu, tak na severu, kteří by spíše chtěli, aby státy EU finančně pomohly uprchlickým táborům v první bezpečné zemi anebo v bezpečných zónách zemí, odkud běženci prchají. To, že si je s jejich chudobou rozdělíme mezi nás, nic neřeší. Jsou to lidé, které uráží naše kultura, nechtějí kříže, nelíbí se jim Vánoce ani Velikonoce. Prostě sem nepřijeli jako hosté, ale rozkazovat. Tito vesměs mladí a silní, chrabří muži nechali ženy a děti doma bojovat za jejich práva a ekonomickou soběstačnost. To je opravdu ostudné. Názory mezi jižními a severními regiony jsou již v podstatě podobné.

Pro příklad v italštině se podívejte ZDE

Jak se běžní Italové dívají na postoj katolické církve, vyjádřený zejména papežem Františkem, že bychom s běženci měli být solidární?

Přes počáteční sympatie se postupem času k postoji papeže Františka začínají mezi lidmi objevovat výhrady. Je značně kritizován pro svůj postoj k muslimským migrantům, kvůli nimž nás žádá, abychom s nimi byli solidární, a to v době, kdy jsou křesťané hromadně týráni a vyvražďováni.

Jako příklad uvedu společnou modlitbu za mír ve Vatikánských zahradách dne 8. 6. 2014 za přítomnosti Simona Perese a palestinského sunnitského imáma Abu Mazena. To také nebyla nejšťastnější volba, protože imám ke konci modlitby citoval: „Ty jsi náš patron a dej nám vítězství nad bezvěrci.“ To znamená nad námi všemi nemuslimy. Tento skandál vyšel najevo, když ho publikoval na internetu arabsko-německý spisovatel Hamed Abdel-Samad! Takže toto proklamování solidarity se všemi a za každou cenu opravdu není na místě.

V České republice je rozsáhle kritizována Angela Merkelová za svůj výrok, kterým běžence v podstatě pozvala do Evropy. Jak se k tomuto prohlášení stavějí lidé v Itálii?

V Itálii je Angela Merkelová také kritizována za tento přístup. Německo je snem skoro všech imigrantů, a to díky vysokému sociálnímu zabezpečení. Ti, kteří se tam vydávají, ve velké většině jedou parazitovat na sociálním systému, a ne pracovat. Chudý válečný uprchlík na této cestě není – ani v Německu, ani v Itálii. Zůstane v prvním bezpečném státě.

V České republice se občas píše o nesolidaritě severních regionů, které nejsou tolik postiženy, s těmi více zasaženými. Jak je to ve skutečnosti?

V severních regionech již žijí statisíce legálních migrantů, mnozí kvůli krizi ztratili práci, a tak je velmi zatížen sociální systém. Já žiji v regionu Veneto, kde je více než půl milionu cizinců, což je více než 10 % místního obyvatelstva. Je jasné, že nikdo po severu nemůže chtít, aby se na této akci ještě více podílel, zvlášť když je jasné, že jde převážně o ekonomické migranty. V Itálii není práce, miliony tamních obyvatel žijí v chudobě, a proto zde ekonomický migrant nemá vůbec právo být.

Jak moc se téma imigrace prolíná s dlouhodobějšími politickými tlaky, například s emancipačními snahami severních regionů? Zvýšilo tyto tendence nějak výrazně?

V tomto případě se dá jako příklad uvést město Padova. Tamní starosta Massimo Bitonci je členem opoziční politické strany Lega nord. Město pod jeho vedením vzkvétá, je tam zavedeno mnoho reforem a nových vyhlášek. Na druhou stranu je to také jediné město v Itálii, kde prefekti umístili obrovské stanové městečko pro imigranty do centra města. To jsou ty politické tlaky!!!

Starosta Padovy je naprosto skvělý člověk, který se ze všech sil proti tomuto stavu bouří. Existuje tu však politický tlak ze strany vládnoucí Demokratické strany. To stanové městečko v centru udělali naschvál. To dodávám jen pro přesnou představu, proč tomu tak v tomto případě je... Bitonci je velmi oblíbený, mnoho občanů by chtělo takového starostu i nadále, a proto vznikl tento plán.

Bitonci teď například nedal svolení jednomu knihkupectví, aby se použil jeho sál na předčítání k reklamě genderových knih a pohádek s postavičkami zvířátek gayů a lesbiček.

Vy jste, pokud jsem správně informován, v Itálii žila již dříve, a nyní od roku 2008. Jak se za tu dobu postoj Italů k imigrantům proměnil?

Ano, je to pravda, v Itálii jsem žila od roku 1991 do roku 1996. V té době to byla ještě jedna z ekonomicky silných zemí, byla menší nezaměstnanost, lidem se vedlo celkem dobře i po finanční stránce a necítili se tak ohrožení, co se týkalo pracovních míst. To už dnes neplatí. Někteří imigranti pracovali na polích, jako přidavači na stavbách anebo v továrnách, začali přibývat různí prodejci, například kebabu, nebo vznikaly etnické obchůdky. I tehdy tu byli problémoví migranti, převážně Afričané a Albánci, kteří se většinou živí jako drogoví dealeři. Ovšem oproti posledním čtyřem rokům jich bylo podstatně méně, jelikož do určité míry fungovala deportace. Dnes se nedeportuje nikdo. Postoj lidí vůči imigrantům se zhoršil hlavně kvůli tomu, že se o hodně zvýšil jejich počet a s tím i kriminalita. Protože jich je více, začínají prosazovat své nároky a není zde žádný náznak toho, že by se tito lidé, převážně muslimové, chtěli nějak integrovat anebo přizpůsobit evropské kultuře, ba právě naopak.

Když se v EU hlasovalo o zavedení povinných kvót, skupina zemí ze střední Evropy je odmítla, ale byla přehlasována. Byl tento postoj nějak reflektován v Itálii, třeba v médiích? 

V médiích se o tom v té době psalo, někdo zmiňoval, že tímto postojem se ještě více prohlubuje prasklina přes EU, někdo v podstatě popsal jenom situaci. Když se zeptáte lidí, kteří vysloveně nesledují politické dění Evropy, vůbec nevědí, o co jde.

MONIKA PILLONI pochází z Prahy, v Italii žije permanentne od roku 2008 (předtím zde žila od roku 1991 do 1996) v region Veneto u mesta Padova. Pracovala v oblasti stavebnictví a rovněž vykonávala překladatelskou činnost, v poslední době se profesionálně věnuje holistické péči.