Podle některých expertů začíná Ukrajincům docházet kvalifikovaná síla s tím, že kdo něco trochu uměl, již padl. Jak mohou nadále Ukrajinci v bojích být úspěšní z hlediska lidské síly?

Je dobře, že se konečně začínají ozývat hlasy, které boj na Ukrajině začínají vidět realističtěji. Neznamená to, že by někdo fandil Rusům, ale vidíme to prostě realističtěji. Je zde pořád mnoho chlapců vyprávějících oficiální propagandu, kterou chtějí naše média slyšet, a to, že zbraně Ukrajiny postupují vítězně vpřed. Bohužel realita je taková, že to tak není a přes řadu problémů, které Rusové měli, se v mnohém poučili a dneska bojují efektivněji a jsou přece jenom schopni více nahrazovat rozbitou techniku, mají větší válečnou výrobu než Západ, který zdaleka není schopen a možná ani ochoten rozjet válečnou výrobu na podporu Ukrajiny. Mají také více lidského potenciálu.

Tvrdit, že poměr padlých Rusů vůči Ukrajincům je osm ku jedné a tvářit se, že tomu věříme v situaci, kdy Rus vystřelí 20 tisíc dělostřeleckých nábojů denně a Ukrajinci pět tisíc, tak to nedává žádnou logiku, pokud by Rusové nestříleli pánubohu do oken, což asi nestřílí. 

A co se týče oné lidské síly?

Ukrajina nepochybně problém s lidskou sílou má, to je fakt. Zároveň nemyslím, že by to bylo úplně fatální, protože se na frontu začínají dostávat vojáci, kteří byli vyškoleni a vycvičeni v zemích západního světa. Otázkou je, jestli to všechno stačí.

Za hlavní problém považuji, že Ukrajina by potřebovala naplánovat ofenzívu, možná už jednu z posledních, aby udržela podporu Západu v situaci, kdy tanky, bojová vozidla pěchoty, dělostřelectvo, protitankové střely, protivzdušnou obranu a možná i letadla, má pouze v malé míře. Nebo je má dokonce pouze přislíbené, protože s tím, co máte přislíbeno, nemůžete bojovat. Můžete s tím možná počítat, ale ne bojovat. Ukrajina stále doplácí na to, že verbální podpora jejich spravedlivého boje je mnohem výraznější než podpora skutečná. Tyto nůžky se podle mého mínění budou spíše rozevírat a volání ministra Lipavského, aby podpora nepolevila, je sice hezké, ale pan prezident říká, že my už nemáme Ukrajincům v zásadě co dát. V takovém případě jde o zbožná přání, která bohužel konflikt nevyřeší. Jaké jsou skutečné ztráty se možná někdy dozvíme, možná také ne. Představa, že fatální ztráty mají jenom Rusové a Ukrajinci ne, je opravdu lichá.

Zmínil jste potřebu naplánovat ofenzívu, což zmínil opakovaně prezident Pavel s tím, že Ukrajinci budou mít poslední pokus. Ukrajinci ale kontrují, že na tu protiofenzívu nemají zbraně. K čemu tedy může dojít?

Toto ukrajinské vyjádření bychom měli brát s jistou mírou zpochybnění, jestli to není součást klamání, že se jen Zelenský nesnaží vytvářet jiný dojem, než ve skutečnosti je. Klidně to může být součástí celé ukrajinské strategie na jihu a jihovýchodě jejich fronty. Kladete správnou otázku, protože Ukrajinci by potřebovali úspěch ve smyslu, že by byli schopni rozpůlit ruská vojska útokem na Mariupol směrem k Azovskému moři a zamezit pevninskému propojení Krymu s Ruskou federací. To je jeden z hlavních směrů, kudy by mohli jít. 

Rusové to ale také dobře vědí, a přesto všechno, že se Ukrajinci odkazují na velmi úspěšnou ofenzívu v Chersonu, je potřeba říct, že tam šlo spíše o velmi spořádané stažení ruských vojsk přes Dněpr, než že by to bylo dáno výkonem ukrajinských vojsk, který nechci snižovat. Dokazují to ti dva novináři, kteří byli v Chersonu ještě dřív než ukrajinská vojska a ukázali aktuální stav, za což jim Ukrajinci odebrali akreditaci. To je docela signifikantní věc, jak na to celé nazírat. Tedy vytvářet si dojem, že když se to „povedlo“ u Chersonu, povede se to i jinde. Bylo by to dobře, ale je otázka, jestli Ukrajina má sílu, kterou to může zajistit. Existují pádné důvody k obavám, že toho skutečně v současné době je schopna.