Co říkáte na situaci kolem Krymských Tatarů, kteří to ve své historii nikdy neměli moc lehké. Nyní se opět dostali mezi „mlýnské kameny“, Rusko a Ukrajinu. Hovoří se o tom, že by jejich zástupci si mohli otevřít po vzoru Kurdů v Praze kontaktní kancelář. Ruská federace však Tatary, kteří nedrží proputinovskou politiku, nazývá teroristy. Jak to vidíte vy? A neměl byste proti této diskutované kanceláři námitky?

Mně to připadá, že se slovem terorista se poslední dobou tak trochu roztrhl pytel. A často to připomíná ono známé rčení, že zloděj křičí „chyťte zloděje“. Ale zpět k otázce. Krymští Tataři byli mezi „mlýnskými kameny“ vždy. Známá je i jejich dlouhá krvavá historie s Ruskem, která se datuje nejméně od 15. století. Žádná vstřícnost z Moskvy se proto nedá v tomto případě očekávat ani v současnosti. Jenže ani ukrajinské vlády v posledních 20 letech k nim neoplývaly velkou náklonností. Vzhledem k tomu, jak agresivně a nepřátelsky si Rusko počíná k jiným národům, neměl bych nic proti otevření kontaktní kanceláře Krymských Tatarů v Praze, žádné výhrady. 

V ČR požádala o azyl skupina několika desítek křesťanů z Číny. Nikdo se však k problému nechce příliš vyjadřovat. Máme je podle vás přijmout? A proč mnohdy měříme jiným metrem? Bude se republika vymlouvat na nadstandardní hospodářské vztahy s Čínou?

Křesťané jsou čínským komunistickým režimem dlouhodobě perzekvováni podobně jako tibetští buddhisté. Pokud nejsou důvodem emigrace z Číny ekonomické příčiny, tak bych azyl těmto Číňanům poskytl. Hospodářské vztahy mezi oběma zeměmi jsou ale něco jiného, ty nemají být závislé na tom, zda se právě teď řeší problém nějakých uprchlíků. Čína je v obchodních jednáních samozřejmě tvrdý hráč. To ale znamená také to, že pokud je pro ni něco ekonomicky výhodné, pak to udělá. A to bez ohledu na názory partnera na otázku lidských práv. Ale platí to i naopak. Pokud je pro ni něco nevýhodné, nepomůže, ani kdyby druhá strana uvalila klatbu na dalajlámu – obchod se prostě nekoná.

Nezdá se vám, že se z naší politiky opět vytratila tibetská otázka respektive se zúžila jen na diskusi o věcech kolem návštěv čínského prezidenta u nás?