Jak vnímáte současnou uprchlickou vlnu mířící do Evropy? Je to důsledek předchozích omylů Západu při podpoře tzv. arabského jara, nebo je to novodobé stěhování národů, jaké zažila Evropa po pádu Říma vinou barbarů?

Je to humanitární katastrofa, která má své kořeny v nečinném přihlížení demokratického světa i Evropské unie a nás samých, jak syrský režim masakruje své vlastní obyvatele včetně útoků chemickými zbraněmi, jak eritrejský režim prostřednictvím nekonečné vojenské národní služby zotročuje své obyvatele, jak Islámský stát popravuje nevinné a zastrašuje celý svět. Právě z těchto regionů k nám míří nejvíce obětí porušování lidských práv. Bezzubé sankce totiž nikoho příliš nebolí; Rusko dodává zbraně a experty režimu Bašára Asada, Číňané vesele investují v Eritrei, Islámský stát je de facto tolerován Tureckem a Evropa má zřejmě jiné priority.

Takže bude hůř?

Pro tuto ignoraci a neangažovanost světa v uvedených oblastech ani neočekáváme ustávání příchodu uprchlíků, zejména ze Sýrie, Iráku, Eritreje a Afghánistánu. Přes zimu kvůli špatnému počasí na moři bude počet příchozích samozřejmě nižší, ale na jaře čekáme stejný scénář jako letos, jako teď. Globálně ale nejde o nezvladatelná čísla, obvykle přichází do EU zhruba 400 000 uprchlíků ročně, i když letos to bude zřejmě milion. Vyrovnanost a otevřenost například Němců ale vycházejí mimo jiné také z demografických prognóz, protože jen německá ekonomika potřebuje každý rok přibližně 400 tisíc nových pracovních sil a konkrétně Syřané bývají často dobře vzdělaní a měli by se relativně snadno integrovat. Jsem si jist, že Němci dovedou tuto výzvu očekávaných letošních 800 tisíc uprchlíků přeměnit v ekonomickou výhodu a impulz k dalšímu rozvoji.

Ovšem názory na uprchlíky se radikálně liší, a to nejen u nás, ale i ve vámi zmiňovaném Německu. Podle mnohých expertů jsou totiž bezpečnostním rizikem pro EU, protože je mezi nimi jen málo skutečných běženců před válkou nebo rodin a převládají mladí singles muži ve vojenském věku a z oblastí, kde má každý zbraň a kde se válčí už několik generací. Jaké jsou vaše vlastní zkušenosti?

Ten podíl skutečných uprchlíků do EU, tedy osob v nebezpečí života, ať už pronásledovaných z důvodu rasy, náboženství, národnosti, politického přesvědčení nebo válečného konfliktu, byl v loňském roce asi 50 procent. Letos je to vlna hlavně Syřanů, Iráčanů a Afghánců a v ní odhaduji, že 70 procent nově příchozích má nárok na azyl. Ty musíme podle mezinárodního práva přijmout. Chodí stále více rodin s dětmi, jen na mediálních záběrech nejsou tolik vidět, protože do lodí na lepší místa na palubě a do vlaků se snadněji nacpou jednotlivci muži a rodiny sedí namačkané v podpalubí, což je zkušenost i Lékařů bez hranic. Často také odchází pouze otec rodiny, protože třeba právě Němci hodně zjednodušili slučování rodin. Zbytek rodiny tak často neriskuje nebezpečnou cestu a přichází po čase z Turecka nebo Libanonu legálně, cestou žádosti o sloučení rodiny na ambasádách.

O počtu nebezpečných osob žádné zprávy z České republiky ani EU nemáme. Pamatuji si pouze případ norský, kde byly z přesídlení vyloučeny některé osoby, které byly podezřelé ze zločinů. Ale samozřejmě čím vyšší hranice pevnosti Evropa, tím více nelegálních příchodů organizovaných mafiemi, a tím větší nebezpečí, že se do EU dostanou lidé, kteří mohou být bezpečnostním rizikem.

Co pro uprchlíky konkrétně děláte?

Základem naší práce jsou sociální služby, sociální poradenství, právní poradenství a zastupování, které musí uprchlíkům podle práva zajistit stát. A pak hodně integrace na trh práce, tedy hledání zaměstnání, příprava na pohovory, zvyšování kvalifikace, vyhledávání práce, pomoc při ztrátě práce atd. Kromě toho máme oddělení práce s nezletilými dětmi uprchlíků bez doprovodu rodičů a provozujeme dům pro seniory. Současně máme také jednoduchý hostel v gruzínském městě Khashuri s názvem Gvirila.