Na blogu jste psala o situaci ČSSD, se kterou máte vlastní zkušenosti. Doporučovala jste, aby mezi sebe vzali „mladou krev“. Jak se v tomto kontextu díváte na nominaci Lubomíra Zaorálka na post ministra kultury? Premiér je spokojen, prezident je spokojen, ale je to dobrý nápad?

Jméno ministra kultury nebylo v této tragikomické hře vůbec důležité, a kultura už vůbec ne. Šlo o otestování toho, co si kdo může dovolit, jak kdo je silný a jak kdo je slabý. Sama jsem na svém FB profilu napsala, že „jeden nechce ustoupit od toho, koho nominoval, druhý ho nechce jmenovat, třetí s ním nechce být ve vládě, a čtvrtý se nechce vzdát své nominace, a deseti milionům je to jedno. A ať to někdo těm čtyřem už řekne.“ Trojice Zeman, Babiš a Hamáček, prostě zkoušeli, co který ustojí, a lidi si ťukali na čelo. Ve své podstatě obdivuju pana Zaorálka, že to křeslo po tom všem vzal. Já bych to z úcty k sobě samé neudělala.

A kdo z těch tří ten souboj vyhrál? Jednoznačně prezident – zjistil, že premiér se mu nikdy nepostaví, protože k tomu má své důvody, a pan Hamáček vždy ustoupí, protože k tomu má taky své důvody. Druhou věcí je, že této zemi podobné hry škodí, protože odvádějí pozornost od skutečně důležitých témat. Tedy boj o ministra kultury považuji za nedůstojný obraz stavu dnešní politické scény.

Z ústecké ČSSD zaznělo, že by měl post předsedy Jan Hamáček raději opustit. Máte stejný názor? Co je jeho největší problém?

Nejde o pana Hamáčka jako takového. Jde o to, že ČSSD, má-li vstát z popela, potřebuje nového, silného, odvážného a sympatického lídra. Myslím přirozeného lídra, který dokáže oslovit lidi. A podobní lídři se většinou nevolí, ale vyskytnou, protože být lídr se nedá naučit. Tím odpovídám na to, co je největší problém pana Hamáčka. Není a nikdy nebude lídr, protože to se nedá naučit ani dohnat jakoukoli úpornou snahou. Kdybych to měla vyjádřit nějakým přívlastkem, pan Hamáček je nudný. A ČSSD dnes potřebuje někoho, kdo nudný nebude.  

Psala jste o tom, že by byl dobrým předsedou Michal Šmarda. Čím vás vlastně zaujal? Když odhlédneme od toho, že se jeho mediální výstupy nelíbí premiérovi, což se dá snadno vysvětlit tím, že ho Šmarda prostě kritizuje, nedává přeci jen příznivcům svým slovníkem zabrat? Na druhou stranu samozřejmě chápu, že za něj mluví činy. Málokdo bývá zvolen starostou několikrát.

Michala Šmardu osobně neznám, proto jsem současně připustila, že se mohu mýlit. Nicméně dám na intuici – když promluvil, bylo to přirozené, nenaučené, úsměv nebyl křečovitý, ale upřímný a jeho, a i to, že jako první z těch čtyř do toho tzv. hodil vidle, jsou body v jeho prospěch. Dokonce si myslím, že by to udělal i dřív, ale podle mne ho tlačili, ať vydrží, že Zeman ustoupí (svatá prostoto!). Michal Šmarda na mne působil prostě jako sympaťák, který voliče zaujal a zaujmout by ještě více mohl, a na to by měla ČSSD vsadit. Vykašlat se na hierarchii a funkce za zásluhy, a vyslat do svého čela úplně novou tvář – v daném případě navíc politicky zkušenou. Neznám lepší průpravu pro politiku, než je pozice starosty města. Takže za mne – pan Šmarda by se měl vykašlat na kandidaturu do Senátu, stát se šéfem ČSSD a vést ji do sněmovních voleb.  

Novinář Erik Best o kauze Šmarda řekl, že ČSSD nominací Šmardy chtěla vyvolat spor, neb věděla, že nebude přijata. Následný rozkol ve vládě pak měl Babiše přinutit jít do svazku s Okamurou a mít mezinárodní ostudu. Pokud by Šmardu Zeman jmenoval, nový ministr by pak Babiše „ostřeloval“ přímo zevnitř vlády. Sociální demokraté ale tento plán vzdali v momentě, kdy vyšlo najevo, že někteří jejich poslanci (například J. Foldyna) by podpořili i „rekonstruovanou“ vládu. Je podle vás možné, že ČSSD skutečně měla se Šmardou takový plán?

Tak to opravdu netuším. A pokud by to byla pravda, tak je to s ČSSD horší, než to vypadá, protože se pohybuje zcela mimo realitu včetně znalosti sebe sama a svých lidí i voličů. Víte, mně to připadá jaksi úplně mimo – na premiéra nasadit ministra kultury, aby ho „ostřeloval“? Babiše? A že by to byla mezinárodní ostuda, kdyby tam byl Okamura? On si někdo myslí, že to někoho venku zajímá? Babiše může porazit jen silný lídr jiné strany ve sněmovních volbách, který přesvědčí voliče, všechny ostatní metody jsou odsouzeny k neúspěchu a Babiše jen posílí. Protože ten ví, co dělá. Narazil poprvé až nyní – na Zemana, paradoxně až z toho boje o ministra kultury odešel oslaben. Vrátím se k první otázce. Nemůže být proto spokojený ani náhodou. I když to bude tvrdit.