Co vám v letošním roce chybělo nejvíce?

Jedno takové staré přísloví říká, že kdo si moc žádá, tomu hodně chybí. Jsem předsedou Severočeského klubu spisovatelů a cíle, které jsme si vytyčili, mohly být splněny komplikovaně, online způsobem. Chyběl nám fyzický kontakt mezi námi i dalšími spolupracujícími složkami a institucemi. Nemohli jsme pořádat společná zasedání, autorská čtení i jiné akce vyžadující osobní kontakt.

V říjnu mi odložili operaci nohy, a protože jsem absolvoval předoperační vyšetření, lékař mi nedoporučil se zúčastnit posledního natáčecího dne filmu Praga pana Příhody. Chybělo mi setkání s lidmi z filmového štábu režiséra Juraje Šajmoviče, filmové producentky Beatriz Šajmovičové i s herci a hlavně s panem Příhodou, energickým starým pánem, který nasbíral všechna auta Pragovky, dokumentaci a náhradní díly k nim, čímž vytvořil unikátní sbírku ceněnou jako třetí na světě, a kterou se podařilo zachránit díky panu hejtmanovi Ústeckého kraje, primátorovi Chomutova a především náměstkovi hejtmana panu Komínkovi.

Chybělo mi otevření muzea v Chomutově, čemuž zabránila pandemie, a tak pragovky na svou novou slávu teprve čekají. Chyběly mi takové ty obyčejné lidské vztahy. Jinak si nemůžu stěžovat.

A co vám naopak přebývalo?

Peníze? Mám důchod, v obchodech je čím dál levněji, divadla, kina i jiné podniky jsou uzavřeny, není za co utrácet. Už nám došly šuplíky a budu muset bankovkami asi tapetovat… (smích, pozn. red.)  Ale vážně, chybět, přebývat, to jsou otázky. To si musí každý probrat sám se sebou, eventuálně se svými blízkými či přáteli. A zkusit to řešit.

Je jasné, že při rekapitulaci roku 2020 nemůžeme vynechat covid-19. Jak důležitou roli podle vás ve vývoji společnosti hraje?

Velkou. Ekonomika dostává na zadek, trpí lidské vztahy, doplatila na to i leckterá manželství. Najednou je zkrátka všechno jinak. Někdo to bere se stoickým klidem, jiný revoltuje a řada dalších v té mizérii dobrovolně pracuje v nemocnicích nebo v domovech pro seniory. To už záleží, jaký kdo je. Lidé, kteří dobrovolně pomáhají, je hodně a společnosti pomůžou víc než tlučhubové. Ať jsou odkudkoli a kdokoli.

Jaké změny vnímáte v myšlení lidí kolem sebe?

To je těžké hodnotit. Lidé v mém nejbližším okruhu zůstali stejní, u jiných těžko říct. Když například se diskutuje na sociálních sítích, tak lidé, které mám v přátelích, se vyjadřují nějak, a protože hodně z nich neznám osobně, tak nevím, zda to myslí vážně nebo zda jen neprovokují.

Bohužel, téměř vždy se vynoří nějaký moula, který zblbne část lidí, kteří místo argumentů vyplavují svoje emoce opepřené různými „fake“, sdílejí a posílají maily hlouposti. Asi moc dobré není, když se vynořují moulové veskrze akademicky vzdělaní či celebrity. Tomu, že to dělají z přesvědčení a z dobré vůle pomoct, tomu nevěřím... spíše se chtějí zviditelnit, nebo snad mají radost, že někomu pokazí práci, byť to v důsledku může někoho ohrozit. To je mimo moje chápání.