Afghánistán padl do rukou Tálibánu, Američané a jejich spojenci prchají. Co říkáte na chaos, který doprovázel překotný odlet západních mocností z Kábulu?

No mě spíše zaujalo, že to prý bylo pro mnohé „velkým překvapením“. Víte, když tamní státní složky odmítnou bojovat o svoji zemi, už měsíce zahazují zbraně a dezertují, či se rovnou přímo přidávají dokonce k Tálibánu, nechápu, jak to mohl být nyní šok pro všechny ty zodpovědné „odborníky“, tedy především zpravodajské služby, pracovníky Ministerstva zahraničí a podobně. Popravdě, vývoj situace, s přihlédnutím k již zmíněnému, by odhadlo snad i desetileté dítě. Když to přeženeme, aby tálibové byli v Kábulu snad pomaleji, museli by tam jedině jít pěšky – a ještě pozpátku. Říká se sice, že po boji je každý generál – ale člověk nemusí být generálem, navíc ještě disponujícím informacemi vojenské rozvědky, aby snad tipl zřejmý vývoj. Tálibán prostě jen čekal, kdy dojde ke stažení koaličních sil vyčerpaných nekonečnými boji, a jako kdysi ve Vietnamu, stále méně podporovaných veřejným míněním doma. Tálibové si jen trpělivě počkali na svou chvíli. Jak jednou prý kdysi někdo z Afghánců v tomto smyslu trefně řekl: „Vy máte hodinky, my máme čas...“  Prostě NATO v čele s USA bylo sice nepoměrně silnější než s prominutím nějací dědci na toyotách s kalašnikovy v rukou a sandály na nohách, kteří se jim v přímém boji nikdy nemohli postavit. Ale nakonec zrovna ti triumfovali. Aneb jak zní stará moudrost: „Není třeba vyhrát jen válku, ale i následný mír...“ To se zde prostě povést, zvláště s phledem na mentalitu místního obyvatelstva, co vždy vnímalo západní vojáky spíše jako vetřelce a Tálibán jako „vlastenecké osvobozující hnutí“, holt nemohlo...

Jaká budoucnost nyní podle vás Afghánistán pod vládou Tálibánu čeká? Na co se máme připravit?

Stručně řečeno, nastává zřejmě druhé kolo jejich nadvlády, krutovlády a šíření expanze radikálního islámu a terorismu do světa. Trochu naivní a nyní i tou celou situací bezradný západní svět se po naprostém a velmi ostudném debaklu alespoň začal uklidňovat, že je to nyní snad „jiný Tálibán“. Jakýsi lepší. Už vyjádření představitelů této organizace hned po obsazení Kábulu, tedy že nyní rozšíří právo šaría po celém světě, je toho jasným vyjádřením. Ale jiný Tálibán to přece jenom je. Silnější – a to nejenom politicky. Triumfující, s větší podporou domácích obyvatel. Kvalitně vyzbrojený obrovskými kvanty, a to i velmi sofistikovaných zbraní svých bývalých protivníků. A bohužel též nepoměrně lépe vycvičený. Nejen proto, že nemalá část afghánské armády a policie, trénovaná za nemalé peníze po léta Západem, přešla či přejde na stranu džihádistů. Někteří s radostí a ze svého přesvědčení, jiní z důvodu místního tradičního pragmatismu, tedy že lépe je připojit se k momentálnímu vítězi a k tomu silnějšímu. Jak se říká, košile je bližší než kabát – a to tam platí dvojnásob. Člověk se pak musí smát, když čte, že „Tálibán se dokonce zmocnil i velkého množství helikoptér a jiné sofistikované techniky“, která ale prý „je mu k ničemu“, protože nemá piloty a jiné specialisty. V současné situaci, kdy se místní ozbrojené složky nadšeně k „vítěznému týmu“ přidávají, to zase takový problém pro džihádisty dozajista nebude... ne?