Zatímco Čína skupovala půlku světa, my jsme ztráceli čas s 56 pohlavími, píšete ve svém blogu. Promrhal západní svět čas prosperity? Co dělal špatně?

Západní svět udělal hned několik chyb a opravdu promrhal čas prosperity. Zažili jsme roky růstu, které jsme měli využít k vytváření rezerv. Jenomže buď se rezervy vytvořily a rozpouštěly se například do nesmyslných politických neziskovek, nebo se nevytvářely vůbec. Z těchto rezerv mohly jednotlivé státy v době krize stavět například dálnice nebo nemocnice. Nyní by se to obzvlášť hodilo. Většina západních států ale naopak dlouhodobě žije na dluh, který řeší obvykle tak, že si na něj vezmou další dluh. Hospodaří-li se se schodkem, znamená to, že má stát větší výdaje než příjmy a na své fungování si musí někde půjčovat. My to ve výsledku pocítíme tak, že na některé věci zkrátka nebudou peníze. Zda nezbude na opravy silnic, na důchody nebo třeba platy hasičům, to bude záležet na budoucích rozhodnutích vlády.

Doba prosperity se měla také využít například na podporu školství, přírodních věd a technologií; místo toho jsme otevírali nepotřebné obory, jako jsou genderová studia. Západní svět místo svobodné společnosti produkoval společnost závislou. Míra kontroly, omezování, falešné solidarity a přehnané korektnosti se začala vymykat zdravému rozumu. To rozhodně nebyl dobrý směr.

Najednou svět zjišťuje, že je v některých důležitých věcech na Číně závislý. Proč tomu tak je?

To, že pro mnohé firmy je mnohem výhodnější a snadnější investovat v Číně než například v Evropě, je důsledek západní politiky. Odevzdali jsme Číně naše know-how výměnou za levnou produkci. Dnes se Čína stala světovým průmyslovým gigantem, který koncentruje vědu a výzkum, a my jsme se stali jen odbytištěm čínských výrobků. To, jak to může být zrádné, jsme mohli sledovat na příkladu brněnské firmy vyvíjející roušky z nanovláken, které si nechávala vyrábět v Číně. Ty se k nám během ledna nemohly dostat, protože Čína si jejich výrobu stáhla pro svůj vlastní trh.

Situace s koronavirem nám současně ukázala dvě věci. Jednak, jak moc je důležité budovat dobré vztahy s cizími zeměmi, a jednak, že si v mnoha věcech dokážeme poradit sami a nadměrná závislost není namístě. Vyrábět kvalitní produkty, které si navíc sami vyvineme, dokážeme v dostatečných objemech i u nás; výrazně by však pomohlo, kdyby české firmy nebyly zatížené nadmírou regulací a vysokými daněmi.

Sledujeme další výraznou krizi Evropské unie? Co říkáte na její počínání během pandemie?

Víte například, že pro případ boje s infekčními chorobami má Evropská unie přímo celou instituci? Jmenuje se ECDC a vsadím se, že jste o ní nikdy neslyšeli, ačkoli v době pandemie covid-19 byste nejspíš měli – má se jí totiž nyní věnovat jejich 267 zaměstnanců s rozpočtem 1,25 miliard korun. Opět se však bohužel ukázalo, že Evropská unie je v zásadních otázkách, jako je například pandemie, hluchá, němá, slepá a k tomu všemu navíc drahá. A, mezi námi, možná je to jen dobře, jelikož mám takový pocit, že jakákoli její aktivita by nyní působila kontraproduktivně. Co ale dobře není, že takovýchto nesmyslných ničemných kolosů živíme mnohem více. Virus je jen jedna z mnoha věcí, které opět bohužel ukázaly, jak je Evropská unie strnulá a neschopná rychlé reakce.

V České republice máme k dnešnímu dni celkem stabilizovanou situaci; kdoví, jaká by byla, kdyby opatření vůči pandemii řídila Evropská unie, a nikoli národní státy. Ty totiž nesledují zájmy nadnárodních institucí někde v Bruselu, ale ochranu zájmů svých vlastních občanů. Naše vlastní zájmy by pro nás měly vždy představovat prioritu, o to více to platí v době nouzové situace. Mimo jiné i proto bychom měli v Parlamentu okamžitě odložit projednávání veškerých směrnic, které přicházejí z Bruselu, jak to před pár dny navrhoval předseda Trikolóry Václav Klaus ml.

V blogu též uvádíte, že můžeme být rádi za svou českou korunu. Předpokládáte, že eurozóna se dostane do potíží?

Koruna nám dává nástroje k tomu, se s jakoukoli ekonomickou krizí lépe vyrovnat. Může nám na rozdíl od eura svým případným prudkým oslabením poskytnout polštář, což bychom s eurem neměli. Vstup do předlužené eurozóny by nám z dlouhodobého hlediska zcela jasně přinesl více problémů než užitku. Kdybychom se vzdali koruny, přineslo by nám to krátkodobě možná pocit výhody z měnové jednoty, ovšem málokdo si uvědomuje, že bychom se museli podílet na astronomických dluzích například Španělska, Itálie či Řecka. To jsou země, které jsou nyní nejvíce postiženy koronavirem, což se dříve nebo později promítne na kondici celé eurozóny, která v krizi už nějaký ten pátek je.

Na facebooku se ptáte, zda již nastal čas na diskusi ohledně referenda o setrvání České republiky v EU. Nastal, či nenastal?

Kdybych se měla řídit výsledky z diskuse na Facebooku, čas by jednoznačně nastal. Občané jsou po právu naštvaní. Evropská unie v březnu, kdy Itálie zoufale volala o pomoc, poslala ze společných peněz 5,1 milionů eur na podporu „nezávislých“ médií, aby vyvracela dezinformace (neboli na svoji propagandu) – místo toho, aby pomohla svému členskému státu. Trefně o tom píše druhá místopředsedkyně středočeské Trikolóry Jana Marková na svém blogu. Tolik k prioritám EU v době pandemie, a lidé to rozhodně vnímají.

Současná situace odhalila absolutní nefunkčnost EU v době krize. Najednou vidíme, že se můžeme spolehnout jen sami na sebe. Nepotřebujeme tisíce úředníků z Bruselu k tomu, aby nám určovali, co v České republice máme dělat, víme to totiž mnohem lépe sami. Naší prioritou by nyní mělo být dát naši zemi do pořádku a na to bychom teď měli soustředit veškeré zdroje a prostředky. Poté můžeme uvažovat o dalších krocích, a jedním z nich může být i referendum o setrvání v Evropské unii. Občané měli možnost vyjádřit svůj názor v referendu o vstupu České republiky do EU a já myslím, že by bylo fér nabídnout jim stejnou možnost i v případě vyjádření názoru o jejím dalším setrvání v Unii.