Začneme případem Savčenková. Celou kauzu ve značné míře pokrývají česká média. Většinově je prezentován jeden pohled neprávem unesené a do Ruska zavlečené ukrajinské poslankyně, kterou chce Putinův režim zničit a odsoudit na něco, čeho se nedopustila. Jak na celou kauzu a její mediální prezentaci u nás nahlížet?

Je to neochota podívat se na „kauzu Savčenko“ jinýma očima než jen prizmatem „oběti ruské zvůle“. Protože Rusové musí být vždycky ti zlí, ti protiruští jsou dobří. Ivan Hoffmann jako snad jediný komentátor byl ochoten se na věc podívat i z druhé strany. Vycházel při svém hodnocení i z toho, co řekla Savčenko sama o sobě.

Obecně je to asi neochota přemýšlet, částečně i vymytí mozku na ono téma „Rusko se rovná zlo“. Je to jednoduché a moc se nad tím nemusí přemýšlet. Ale každá strana má dvě mince. Ale u toho zvážit každou z nich je potřeba myslet; a to tak nějak vychází z módy. Nedostatek vzdělání a schopnosti kritického myšlení je až tragický.

Kauza Savčenko je také režírována jako velmi dobrá píárová hra. Protože, i pokud by byla vinna, je ukazována jako oběť. Bez ohledu na realitu.

V kauze Savčenkové se začíná angažovat česká vláda. Téma na evropské úrovni iniciativně otevřel premiér Sobotka a ministr Zaorálek prohlásil, že ČR je ochotna podpořit nové protiruské sankce vůči těm Rusům, kteří se podílejí na perzekuci Savčenkové. Dle Zaorálka jde o odporný vyprefabrikovaný případ. A naopak třeba poslanec ČSSD Foldyna vystoupil proti Savčenkové. Co premiéra a ministra zahraničí podle vás vede k takové iniciativě?

Co je k tomu vede, absolutně netuším, protože tím zjevně zaskočili i Francii a Německo. Možná touha dokázat, že přece už „nejsme ten Východ“. To je to jediné, co mne napadá. A tak budeme iniciativně vyžadovat větší a větší tresty pro bývalého, byť vnuceného, spojence? Je to směšné. O případu Savčenko nevíme nic. Je to souboj propagand. Podle toho, co od samotné Savčenko víme, to byla dívka schopná jít do naprosté krajnosti a ještě se tím chlubit. Je otázka, nakolik své činy byla ona sama schopna vyhodnotit. Zkonstruovaný proces od základu to pravděpodobně nebyl, ale tím, jak se z něj stala mediální záležitost, nafoukl se do biblických rozměrů. Ale ona není Jana z Arku. Chápala bych protesty v případě, že by šlo například o spisovatelku, stíhanou za své dílo.

Návodčí dělostřelecké nebo raketové palby v týlu nepřítele je voják se speciálním výcvikem i motivací. Takový voják musí počítat i s dopadením a zastřelením na místě. Její obhajoba, jejíž videozáznam byl zveřejněn (a nemůže tudíž jít o záměrné falzum), hovoří za vše. Ta žena je hrdá na to, co prováděla.

Bere to jako svou vlasteneckou povinnost a povinnost vojáka. Měla by být beztrestná? Jde snad v jejím případě o obhajobu lidských práv? Ani omylem.

Angažmá české vlády, zejména premiéra a ministra zahraničí, v této věci přinejmenším vzbuzuje rozpaky. Posiluje se tak nenávistná rétorika stereotypu, že Rusko je vinno vždy. Do této informačně válečné hry se zapojuje diplomacie EU a Česko v ní hrají první part? To je problém, který se nám vymstí. Co k tomu víc říct?