Fero Fenič se nechal slyšet, že se bojí o Česko: „Čechy jsem si idealizoval. Z pohledu toho východoslovenského Slováka byla pro mě Praha symbolem kultury. Domníval jsem se, že český národ je vzdělanější než slovenský. Pohled na český národ mi změnili sami Češi, když vidím, jak se vyvíjejí. Neváží si svobody, chybí respekt k lidskému životu…“ Má pravdu?   

Fero Fenič byl garantem a organizátorem jistého natáčení se mnou v rámci Febiofestu. Já jsem byl toho názoru, co on je nyní. A on byl – neměl jsem to z jeho úst – ke mně kritický. Dnes je téhož názoru, jakého já jsem byl, když se mnou natáčeli různé pořady, a jsem rád, že je toho názoru nyní, ale trochu pozdě. Už tenkrát, když jsem začínal mít potíže krátce před mým zatčením, když jsme se setkali znovu na Febiofestu, on se přiznal, že to tak nějak neviděl, ale že dozrál do tohohle stádia. Je to sice těžké, ale nicméně trochu pozdě. A souhlasím s tím. 

Fero Fenič také tvrdí, že lidé, kteří podepsali před lety petici za přejmenování ruzyňského letiště na Letiště Václava Havla, čelí v dnešní době takovým útokům, že svůj podpis chtějí zakrýt. Svědčí to o neblahém trendu směřování české společnosti? Nebo o čem?

Já jsem také v určitých fázích byl trochu kritikem Václava Havla, protože to nevyrovnání se s minulostí… To jsem za jedno se Zdenou Mašínovou. A až ve fázi, kdy začínal být nemocný, byl jeho vliv nepatrný a už se s tím nedalo nic dělat. Když jsem byl zatčen v roce 2001, byl Havel nabádán, aby mi dal milost. Já bych ji samozřejmě nepřijal, ale později si Havel uvědomil, jakými lidmi byl nabádán k tomu, abych byl držen ve vězení, i když ho o tom přesvědčovali jeho nejbližší. To byl Ruml, Křižák, Devátý, John Bok a řada dalších lidí, kteří mu říkali, co je za tím mým zatčením. Potom se rozkýval, až když hrozilo zatčení i mojí mámě. Já tedy stojím za Havlem, ale on se obklopil lidmi, kteří škodili, byli neodborní a vytvářeli takový balanc, přes který se něco prosazovalo. 

Nicméně jsem rád, že ten název letiště je takový, jaký je. Souhlasím s Ferem Feničem a těch lidí, co jsou proti tomu, bych si nevšímal. Většinou jde o lidi, kteří mají pokřivenou páteř, až na ní mají suky. O nich hodně vím a mám k celé řadě z nich rozsáhlou dokumentaci. Nevadí mi to, ba naopak já to chápu. 

Dokumentaristka a režisérka Olga Sommerová se pustila do dnešní politiky. Demokracie podle ní chátrá, ohrožují ji vůdcovské typy. Vůbec nejhorší je podle ní Andrej Babiš. „Těch jeho zlých činů už je tolik…“  Jistá verze útlaku podle ní začala právě v roce 2013, kdy se dostal k moci. Sommerová také doufá, že prezident Miloš Zeman neodslouží další čtyři roky s tím, že je nemocný muž a třeba už tu funkci nebude moct dlouho vykonávat. Fero Fenič o Zemanovi prohlásil: „Vzdělaný národ si nezvolí počůrávajícího se staříka.“ Co vy na to?

Naprosto souhlasím se Sommerovou. Jediné, co bych jí vytkl, že hodně kouří, tím si kazí zdraví a pak nemusí vydržet. Boj s těmito estébáky – Babišem, Zemanem, Klausem a tak dále – vyžaduje pevné nervy a jakýsi výkon. 

To byla jediná neshoda mezi námi, kdy jsme se bavili v Plzni na protikomunistické akci, vyjádřila mi podporu a já ji zpražil tím, že pokud bude chtít pracovat s těmito lidmi, bude to vyžadovat psychickou sílu a ať si neničí zdraví kouřením. Jinak s tím naprosto souhlasím. 

Sommerová také řekla, že volby jsou podle ní nebezpečný nástroj, protože volí i nevzdělaní lidé, kteří se nezajímají o politiku a skočí na populistické nabídky. Prý to hrozí v Americe, i v Evropě. Čelíme takovému nebezpečí? 

Ano, já jsem měl konkrétní příklady, protože jsem většinový spolumajitel továrny. Je jen několik dělníků, kteří mají o politiku zájem, ale jinak se nezajímají o nic. Když byla volba mezi Drahošem a Zemanem, přišli vyděšení, co by se stalo za hrůzu, kdyby vyhrál Drahoš. Jedna žena na mě skoro zaútočila, jak si můžu dovolit dát na továrnu takový billboard s Drahošem, protože nechce mít znásilněnou a podřezanou dceru a tak dále. Dnes se mi snaží spíše vyhnout, protože ví, na co skočila. Tehdy populistické názory Zemanů a dalších zabraly. Jsou to voliči a těch hlasů se tam nasbíralo dost. 

Schwarzenberg při své volbě podcenil nebezpečí, které mohl iniciovat Miloš Zeman a kde bylo šířeno, že on je nacistická vykopávka, že předtím byli nacisté a tak dále. Těmito estébáckými právníky, kteří byli u Státní bezpečnosti a dnes se snaží obhajovat Zemana. Díky těmto lidem volby dopadly, jak dopadly. A protože jsem ze severní Moravy, kde Miloš Zeman drtivě vítězí a skutečně ten komunistický duch je dobře zakonzervován, mají tam Babiš a estébácké struktury, Zeman a jemu podobní, úspěch. Protože komunisté v nich vidí pragmatičnost a určitou vizi: Koukni, kam se ten Babiš dostal! A vylezou z ulit. Už se nestydí, že byli funkcionáři, uličními důvěrníky, kteří ten režim podporovali. Když vidí Babiše, tak ho volí a tahle vzájemná symbióza pracuje.

Michael Kocáb v rozhovoru pro XTV rovněž zalitoval, že komunisté nebyli postaveni mimo zákon tak jako třeba v Německu nacisté. Měli? A není trochu pozdě?

Je to pozdní. Michal Kocáb bohužel, a já jsem k němu byl ve své době kritický, v době, kdy mohl zabrat, tak to omlouvali. Chápu, že kolem byli všelijací lidé s máslem na hlavě, v minulosti byli komunisté, navíc normalizační a Kocáb bohužel patřil k těm, kteří to přibrzďovali. On byl showman přes hudbu, ale dnes dochází k tomu, že se mělo. Jenže už je to trochu pozdě. Nebezpečí komunistů je o něčem jiném. Už nebudou mávat srpem a kladivem, oni se předně přelévají do hnutí ANO a SPD a udržují jakési pozice. Michael Kocáb měl pravdu, ale měl zabrat tehdy, když se to skutečně dalo prakticky provést. Teď je to pláč nad rozlitým mlékem, ale oceňuji jeho názor, že k tomu dospěl. 

K událostem kolem listopadu 1989 se vyjádřil i Jan Urban, chartista, spoluzakladatel a mluvčí Občanského fóra. Podle něho disent nejdříve sice díky sametové revoluci pomyslně otevřel dveře svobodě, pak „jsme zkazili, co jsme mohli“. Udělali tehdejší disidenti a ti, co stáli u pádu komunismu, něco špatně? 

Když jsem viděl, že do tajné služby jsou přijímáni lidé, kteří by za normálních okolností byli dobří, aby zorganizovali nějaký pivní festival, nebo nějaký bigbeatový koncert, nebo divadlo, přednášky, jako František Stárek a mnoho dalších, tak to beru. Ale tito lidé se dostávali do problematik, kde měli hlídat bezpečnost státu. Toho nebyli vůbec schopni, nebyli schopni se postavit ani na palebnou čáru a trefit se do terče. Já sám jsem měl zážitky s těmito disidenty, byť sám jsem chartista a jen pěšák. A měl jsem hrůzu z toho, jací lidé se dostávají do tamních pozic. Z těchto lidí byl tvořen celý bezpečností aparát. Na nich to shořelo, nebyli schopni čelit nemilitantním exponentům bývalého režimu, kteří pracovali v bezpečnostním aparátu, protože byli odborníci na koncerty a pivní srazy, ale těch se příslušníci StB báli týden, čtrnáct dní a pak zjistili, že se jich bát nemusí. Měli dost času, aby se přeskupili, aby jejich beztrestnost byla de facto zajištěna. Ano, s Urbanem souhlasím.