Jan Urban, Martin Bursík, Miroslava Němcová, Ivan Langer, Štěpán Kotrba, Karel Janeček, Miroslav Kalousek, Jan Graubner, Václav Žák, Petr Hampl, Karel Hvížďala či Hana Marvanová. I ti přispěli do seriálu ParlamentníchListů.cz, ve kterém osobnosti politického a společenského života bilancují dobu po listopadu '89. Kompletní seznam najdete ZDE.

Máme 25 let od listopadu 1989, na kterém jste se významně podílel. Jakých bylo následujících 25 let? Splnila se vaše očekávání, která jste tehdy měl?

Tenkrát jsme byli všichni trochu naivní. Mysleli jsme, že všichni půjdou stejným směrem. Což ani není možné. Vývoj vidím pozitivně, ale určitě se všechna má očekávání nesplnila. Třeba že se změní mezilidské vztahy. Tehdy jsme se radovali z parlamentní demokracie. Dnes už to řadu lidí vůbec nezajímá.

Mnozí si v listopadu mysleli, že komunistická strana časem zanikne, což se nevyplnilo. Jsou komunisté dnes jiní než dříve?

Když si vezmeme některé špičkové politiky KSČM, tak samozřejmě, že jsou úplně stejní. Řada z nich dělá úspěšně byznys. Takže výhody z té změny přijali. Pořád ale mají stejnou ideologii. Stále vyznávají svůj socialismus a své znárodňování. Nezměnili se. Jen se tváří demokraticky.

Jaké osobnosti za těch 25 let byste vyzdvihl?

Obrovským fenoménem je Václav Havel. Jeho zásluhou se malinká Česká republika dostala do světového povědomí. Plno lidí vykonalo dobré věci, další se ale na tom přiživili. Řada lidí je nespokojená a odmítají to základní - starat se sami o sebe.

Může naši demokracii něco ohrozit?

Demokracie už začíná být ohrožovaná. A není to problém jen náš či evropský, ale i americký. Začíná vítězit populismus. Mizí politický střed, přestává souboj politických stran na základě idejí, a je to jen o populismu. Což mě mrzí nejvíce, a pokud se země bude otáčet jenom tímto směrem, bude to špatné. Lidé by měli začít lépe číst, co jsou různá hnutí a uskupení.

Jak hodnotíte výsledky komunálních a senátních voleb?

Co si budeme namlouvat. Zvítězil Andrej Babiš, který kandidoval skoro v každé obci, Prahou počínaje. A lidé zapomněli, že nekandiduje on, ale jiní lidé. Častokrát neznámí. V průběhu let se ukáže, jací skutečně jsou. A zase žádný program. Což je smutné. Čímž nemluvím jen o hnutí ANO. Jsou i další, typu Za město krásnější a veselejší...

ODS porazila topku v senátních volbách 2:0. Kdo je tedy nejsilnější pravicovou stranou?

Výsledky jsou jasné. V komunální sféře jsme nejsilnější pravicovou stranou. Stejná situace je v Senátu, kde máme 14 mandátů. Což není úplně malé číslo. Po nešťastných aktivitách Petra Nečase a Mirka Topolánka jsme měli hlavu pod vodou. A teď už nepotřebujeme ani šnorchl a jsme nad vodou. Návrat k tomu, že budeme říkat, co máme v programu a nevymýšlet si nějaká populistická hesla, nás vrátí zpátky do hry o čelné pozice v politickém spektru.

Topka je fenomén dvou lidí - Schwarzenberga a Kalouska. Karel Schwarzenberg - jakkoli ho mám rád - už je za zenitem. Jsem zvědavý, kdo se tam postaví do čela. Ale svoje postavení opět získávají lidovci, kteří opustili své konzervativní pozice a spojili se s dalšími. Myslím, že brzy poznají, co je takovéto rozdílné společenství politických subjektů. Ale jsem rád, že tato stabilní politická strana existuje.

A ještě mám poznámku k ČSSD. Ta je nepoučitelná. Kdyby se podívala na chyby, které udělali naši čelní představitelé, tak by je nemohla opakovat. Jak to dělá Bohuslav Sobotka. Páchají trošku harakiri jako dříve my.