Měli by podle vás majitelé aut stiženými kauzou dieselgate uvažovat o svém zapojení do hromadné žaloby?

Předně je třeba říci, že hromadné žaloby jsou v České republice zatím pouze hojně využívaný mýtus, protože u nás neexistuje možnost podat hromadnou žalobu tak jak tomu je např. v USA. Každý spotřebitel by tak musel sám za sebe podat žalobu. A také sám prokazovat svůj nárok a platit náklady soudního řízení.

Proto bych byl při zvažování možnosti zapojení se velmi opatrný. Zatím není vůbec jasné, za co by měli být spotřebitelé odškodněni. Je zajímavé s postupem času sledovat vývoj argumentace advokátních kanceláří, které zastupování v hromadné žalobě nabízejí, k základu nároků zákazníků – od porušení kupních smluv, přes odpovědnost za škodu až po porušení jakéhosi čestného vztahu mezi prodávajícím a kupujícím.

Z toho je jasně patrné, že samotná existence nároku na získání odškodnění je v tento okamžik velice problematická. A to natolik, že mám dojem, že ani sami iniciátoři hromadného žalování pořádně nevědí, kde mají základ pro odůvodnění žaloby hledat. Ani vlastně nemohou, když v současné době stále není jasná celá řada skutkových okolností kauzy, zejm. jak se realizace nápravných opatření zákazníků dotkne, a zda tedy a v jaké výši nějaká škoda vůbec vznikne.

To je ale způsobeno i tím, že automobilka pouští informace ke kauze velmi opatrně. Nepomohlo by podání žaloby k objasnění těchto neznámých okolností?

Nemyslím si. Takový postup by totiž mohl být spíše k újmě spotřebitele, než automobilky. Se zahájením soudního řízení je spojena řada povinností, které si ne každý žalobce uvědomuje. Důležité je zejména prokázat uplatněný nárok. Jak už bylo řečeno, ten je v současné době velmi neurčitý, jeho prokázání by tak bylo značně problematické. V případě prohry ve sporu pak spotřebiteli hrozí, že bude povinen uhradit náhradu nákladů řízení. S ohledem na technickou složitost celé kauzy lze předpokládat, že soudní řízení bude dlouhé a náklady, které v jeho průběhu vzniknou, vysoké.

Já osobně jsem po nedávných událostech týkajících se vymáhání bankovních poplatků k podobným hromadným akcím skeptický. Tam také organizátoři akce PoplatkyZpět! slibovali snadné získání odškodnění bez jakýchkoli rizik a nákladů a nakonec vše dopadlo neslavně. Dnes někteří zákazníci dokonce čelí exekucím.

Organizátoři hromadné žaloby už také avizovali, že se pokusí dosáhnout odškodnění pro české zákazníky připojením se k americké žalobě. Může se jednat o úspěšnou cestu?

Já nejsem odborník na americký právní systém, proto bych možnou úspěšnost postupu nerad hodnotil. Obecně však platí, že o věci by měl rozhodovat soud, který má k předmětu sporu nejblíž. Takže si myslím, že bude velmi obtížné, ne-li nemožné, přesvědčit americký soud o tom, že nároky českých spotřebitelů vůči německému Volkswagenu nebo české Škodě, která se, pokud vím, dokonce ani na americkém trhu neprodává, mají nějakou souvislost s USA. Navíc jde o právní systém natolik vzdálený tomu českému, že není ani jasné, zda by rozhodnutí, které se opírá o americké právo, bylo v České republice využitelné. Ani tuto cestu bych tak neradil.       

Co byste tedy naopak spotřebitelům v této chvíli doporučil?

Rozhodně bych doporučil spotřebitelům, aby se prozatím obrnili trpělivostí a vyčkali. Podání žaloby by mělo být vždy až krajním prostředkem, a to v okamžiku, kdy selžou veškeré možnosti dohody. Řešení emisní kauzy je, zdá se, teprve ve svých počátcích. Zatím to vypadá, že se Volkswagen snaží na problému pracovat a má v úmyslu majitelům vozidel nabídnout řešení, které je co nejméně zatíží. Proto bych zákazníkům poradil počkat, až bude jasno, jak bude automobilka při nápravě vozidel postupovat, neunáhlovat se a o svém dalším postupu se rozhodnout, až budou mít dostatek potřebných informací.