Probíhá nepredikovatelný růst cen energií a plynu, strašákem v pozadí zůstává, že plyn nemusí být ani zdaleka v takovém množství, jak Česká republika potřebuje. Občanům v nouzi poskytuje stát sociální dávky na zvýšené platby za energie, připravuje velmi složitě „nový“ tarif. Podnikatelé jsou na tom ještě hůř, ceny energií jsou pro mnohé z nich likvidační, jejich výrobky ztrácí konkurenční schopnost. Jak situaci hodnotíte? Komu by měl stát urychleně pomoci? Občanům, nebo podnikatelům?

Takto otázku nelze položit. Jsou to spojené nádoby. Bez občanů (zaměstnanců) nebudou fungovat firmy, a opačně. Nejdříve by měl stát urychleně odstranit příčinu této krize a tím zmírnit její důsledky v podobě nesmyslných vysokých cen energií. Pak může činit kroky k stabilizaci hospodářství, ekonomiky a nadechnutí všech, nejen občanů, ale i podnikatelů po tomto „šoku“ likvidačních cen energií. Vláda nemůže sdělovat, že se nedá nic dělat, že se musíme smířit s tím, že ceny porostou. To je pak špatná vláda.

Ale nyní konkrétně. Co by se mělo udělat?

Snížit okamžitě ceny elektřiny a plynu. Byla jsem pozvána na setkání podnikatelů minulý týden v Července u Olomouce. Jednání svolal podnikatel Ing. Pavel Juříček. Pod pracovním názvem „Hlava 22“ se podnikatelé nesetkávali poprvé, kdy řeší katastrofální situaci v oblasti cen energií. To by si měl vyslechnout pan premiér Fiala, ministr Síkela a další členové vlády. Majitelé, manažeři významných firem zaměstnávajících tisíce lidí se dostávají do složité situace.

Jsou to oni, kteří odevzdávají do státní pokladny stovky miliónu korun na daních; jsou to oni, kteří podnikají od počátku naší novodobé historie. Ve svých firmách nechali část svého života, vybudovali firmy, které jsou úspěšné svými výrobky ve světě. A doma? Vláda na ně prostě kašle. Vysoké ceny energií, ohrožená bezpečnost dodávek energií povede ke krachu těchto firem, nebo k přesídlení do jiných zemí (např. v USA jsou ceny energií třetinové, poloviční než u nás). Nedojde-li urychleně k nápravě, budou muset naše firmy masově propouštět, tudíž můžeme očekávat stovky tisíc nezaměstnaných. Firmy, které nevyrábějí, neprovozují svoji činnost, nebudou odvádět daně, nejen z příjmu, ale také na sociální, zdravotní, důchodové atd.

To zní katastroficky, tak to jistě nedopadne. Vláda s podnikateli určitě vyjednává a pomoc jim připravuje. Takový pád hospodářství by nemohl dopustit nikdo. Jaké východiska vidíte?

Nejdříve musím uvést, v jaké jsme situaci, abychom mohli hovořit, co by se mělo udělat. Podnikatelé, průmyslníci, živnostníci jsou ti, kteří do systému ty peníze „sypou“ – a když nebudou moci vyrábět (kvůli vysokým cenám energií, nedostatku plynu), tak prostě odvádět do veřejných financí nebudou. Z čeho pak Fialova vláda bude dotovat vysoké ceny energií těm nejchudším občanům? Do problému se dostává i střední třída, která kvůli vysokým cenám energií, pohonných hmot, potravin má problémy například splácet hypotéky. Takže nejen kolaps hospodářství, ale i občanské nepokoje nás mohou zasáhnout.

Podnikatelé, kteří situaci plně chápou a nechtějí tak lehce vyklidit pole a nechat své firmy napospas „politikům“, se chopili stébla, jako tonoucí. Jejich zoufalá snaha zachránit nejen firmy, ale především pracovní místa a nepřipustit sociální nepokoje, by měla být mementem pro vládu. Protože to je práce vlády, politiků, vytvářet prostředí, ve kterém se dá žít, vychovávat děti, podnikat, pracovat.