Jste autorem publikace Teorie a praxe řešení politických konfliktů. Jaké jsou podle vás nyní nejpalčivější politické konflikty ať už ve světě, nebo u nás doma?

Konflikty jsou výsledkem neřešených nebo špatně řešených problémů. Zásadní politický problém je, že západní svět v čele s USA – viz známá teze o nutnosti amerického vůdcovství – začíná ztrácet v důsledku klesajícího podílu na světové ekonomice a inovacích své hegemonní postavení. To ho vede k upřednostňování v politice eskalačních strategií, spojených se soupeřením, pojetím konfliktů jako hry s nulovým součtem, akceptováním násilí bez ohledu na ztráty, kolaterální škody. Záměrem je, jak několikrát zdůraznil George Friedman, šéf analytické organizace Stratfor, vytvořit řiditelný chaos, který by oslabil potenciální protivníky a Západu vytvořil prostor pro jeho stabilizaci. Problémem ale je, že řiditelný chaos se začíná aktérům vymykat. Z toho vyplývají současné konflikty, respektive jejich vývoj.

Změnila velká hospodářská krize, která vypukla před sedmi lety, pohled na fungování kapitalismu a co významného následná diskuse o něm přinesla?

Reálné debaty o fungování kapitalismu, o polarizaci bohatství, o poklesu reálných mezd, o růstu zadluženosti, o hledání či vytváření nepřítele jsou překrývány nastolováním a medializováním alternativních problémů, jako jsou epidemie, registrované partnerství, problém sexuálních menšin, či vytvářením konfliktů a chaosu. K tomu dochází podporou radikálů v barevných revolucích či iniciace těchto revolucí, likvidací nedemokratických režimů, aniž garantujeme následnou stabilizaci, což slouží k vyvolávání strachu. Účelem podobné politiky je z jedné strany odvést pozornost lidí od skutečných problémů a formovat iracionální reakce a ze strany druhé přesvědčit veřejnost, že politici jsou rozhodní a schopní řešit problémy. Praxe ale ukazuje, že vznikající konflikty nezvládají, a navíc se často odsouvají reálné problémy.

Lze v současnosti hovořit o úspěšnosti kapitalismu a dá se odhadnout jeho budoucnost?

O úspěšnosti hovořili zejména stoupenci nové pravice, vznik ekonomické krize a současný vývoj ale ukazují limity volného trhu a liberálně pojímané globalizace. Nová technologická vlna, tedy postupně se rozšiřující použití 3D tiskáren, současné problémy s vysokou pravděpodobností prohloubí vzhledem k tomu, že nové technologie nevytvářejí pracovní místa, naopak je likvidují. Z hlediska teorie dlouhých vln nás čeká změna základních parametrů fungování společenského systému.

Od vypuknutí protestů na kyjevském Majdanu uplynul už rok a tři čtvrtě a během této doby se poškodily vztahy mezi Evropou a Ruskem. Tamní události jsou jednou stranou interpretovány jako začátek ruské agresivity vůči Evropě, druhou naopak jako promyšlený krok Západu k oslabení Ruska. Jak je vnímáte vy?

Zbigniew Brzezinski, bývalý bezpečnostní poradce prezidenta Jimmyho Cartera a nyní zahraničněpolitický poradce Baracka Obamy, ve své knize Velká šachovnice z roku 1996 jasně deklaruje žádoucí pozici Ruska: podřizovat se americkému zájmu, což je ale pro ruské elity neakceptovatelné. Brzezinski rovněž konstatoval, že je žádoucí konfederovat Rusko a podporovat na ruské periferii demokratické, ale i nedemokratické revoluce, které by Rusko oslabily. Cílem politiky USA je tedy oslabit Rusko, snížit ekonomickou a energetickou závislost Evropské unie na Rusku a posílit pozici USA v Evropské unii coby obchodního partnera a dodavatele ropy a plynu. Spojené státy předpokládají, že tím jednak sníží díky vyššímu vývozu svůj dluh, ale také zajistí jednotu západního světa v čele s USA. Oddělit Ukrajinu od Ruska a vyvolat konflikt na ruské hranici bylo z tohoto hlediska nevyhnutelné. Evropská unie vnímala Ukrajinu jako potenciálního spotřebitele svého zboží a zároveň zemi, přes kterou by mohla dodávat zboží, a to s nízkými cly, do Ruska. Ruská reakce byla ale zásadní a jako už několikrát v dějinách se ukazuje, že Rusko sice není tak silné, jak se tváří, ale ani tak slabé, jak vypadá.

Rusko bylo od zahájení bojů na Ukrajině považováno za největší nebezpečí pro Západ. V poslední době ho ale přebíjí hrozba tzv. Islámského státu, který rozvrací státy zanesené na mapě a místo nich nastoluje státní zřízení založené na brutálních interpretacích islámu. Hrozí našemu světu vážné nebezpečí ze strany takto expanzivního státního útvaru?

ISIL, tzv. Islámský stát, podobně jako barevné revoluce odstraňuje zdiskreditované režimy a zároveň ohrožuje stabilitu v zemích vyvážejících ropu. USA se tak mohou stát paradoxně jediným stabilním dodavatelem. Radikální islám se prosazuje na troskách Západem zlikvidovaných nedemokratických režimů. Když zvážíme, kolik energie a zdrojů vydal Západ při likvidaci nedemokratických režimů v Iráku, Libyi a jinde, tak podpora boje proti tzv. Islámskému státu je ze strany Západu nesouměřitelná. Otázkou je, proč? Islámský radikalismus, stejně jako jakýkoli jiný radikalismus, je a bude rizikem, pokud nebudeme řešit příčiny. A příčinou je narůstající sociální nestabilita na periferii kapitalismu.