Letošní rok byl z hlediska výrazných událostí v geopolitice a zvratů velmi rušný. Vyvrcholila ukrajinská krize a válka se tak výrazně přiblížila k našim hranicím, tzv. Islámský stát o sobě dal silně vědět… Z toho, co se v roce 2014 ve světě událo, co považujete za nejzásadnější a co ovlivní (ať už pozitivně či negativně) náš život v příštím roce?

Opakované selhání euroreprezentace při vzniku a vyhrocování ukrajinské krize. To přivedlo svět na pokraj zničující války. Euroreprezentace (včetně české filiálky zastoupené především L. Zaorálkem) nejen nedokázala hájit zájmy občanů EU, ale dokonce je nedokázala ani formulovat. Považuji to za dobrou ilustraci toho, jak globální politiku ovládlo to, co nazývám „struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad“ (tj. porušování nikoli jen zákonů, ale toho, co je difamující a čím se člověk stává vydíratelným). Euroreprezentace je sestavena na základě globálního špiclování a následného vydírání. Ti, co jsou její součástí, již vzdali svoji osobní identitu při zaujímání postojů, osobní pocit zodpovědnosti apod. Plně se podřizují tomu, co se po nich chce. O tom podal velmi výmluvné svědectví sám L. Zaorálek (zde).

Každého by mělo trknout přinejmenším to, že za eurokancléře (předsedu Evropské komise) byl zvolen člověk, který zneužitím funkce premiéra malé země ochudil veřejné rozpočty zemí EU o stamiliardy euro jejich „odkloněním“ do daňových rájů, a prezidentem EU (předsedou Evropské rady) reprezentant a vysoký funkcionář země, která se dopustila zločinů (porušování lidských práv) tím, že propachtovala své území cizí mocnosti k mučení v gestapáckém stylu na vlastním území). Tato personifikace nejvyššího vedení je jen špičkou ledovce celkové prohnilosti EU.

Jaká mohou být i s přihlédnutím k Ukrajině a islámskému fundamentalismu bezpečnostní rizika pro svět (nejen) v příštím roce? Nebo se máme spíše obávat Ruska a jeho imperiálních choutek, jak o tom mluví někteří politici? Jinými slovy, hrozí válka v širším měřítku?

Pokud by byl institucionální systém EU zdravý, pokud by zde na bázi demokratických mechanismů existovaly standardní kontrolní mechanismy, nemuseli bychom se bát islámského fundamentalismu a tím spíše ani Ruska. To, co nás skutečně ohrožuje, je prohnilost našeho (tím myslím náš civilizační okruh) institucionálního systému. Ti, co straší islámským fundamentalismem či Ruskem, v podstatě jen kamuflují podstatu našich problémů. A napomáhají omezování demokratických prvků, na jejichž základě by mohla vyrůst náprava. Válka skutečně hrozí. Ve velké ukrajinské lži došla současná euroreprezentace daleko a prokázala svoji ochotu sloužit globálnímu zlu v takové míře, že je schopna dalším vyhrocováním situace dohnat skutečně svět do války. Pokud jí v tom nezabráníme. K tomu, jak jí zabránit, jsem nedávno napsal dvojici článků (zde a zde).

Co může způsobit současná ekonomická situace Ruska v geopolitickém kontextu? Je to s ruskou ekonomikou skutečně tak tragické a mohou momentální otřesy rublu předznamenávat ještě horší časy? A nakolik je podle vás reálné, že to bude mít negativní vliv na Putinovu popularitu, která letos vyšplhala do výšin až k 90 procentům?

Krize na Ukrajině vznikla z ekonomických příčin. Nabídkou ekonomického přidružení Ukrajiny k EU vznikla situace, která pro ni byla od počátku neřešitelná – přes Ukrajinu by si EU otevřela cestu k vývozům do Ruska, uzavření svobodné výměny zboží mezi Ruskem a Ukrajinou znamenalo ekonomický krach Ukrajiny. Od počátku se sledovalo vyvolání konfliktu. A od počátku tím byla vyhlášena ekonomická válka mezi Ruskem na jedné straně a na druhé straně Spojenými státy společně s jimi ovládanou EU prostřednictvím současné euroreprezentace. Rusko na tuto válku nebylo dostatečně připraveno, vědělo, co znamená, ale nemohlo se jí vyhnout. A nemůže z ní vycouvat ani nyní. Pro Spojené státy je to příležitost oddálit krach vlastní ekonomiky. Ukrajina byla od počátku jen obětním beránkem této hry. A euroreprezentaci se podařilo do této hry vtáhnout celou EU, která se nyní stává obětním beranem.

Na nedávné Pražské bezpečnostní konferenci zazněl pozoruhodný příspěvek od bývalého velvyslance v SSSR i v Československu Jacka Matlocka. Ten uvedl, že tehdejší prezident USA Ronald Reagan nikdy neusiloval o destabilizaci či rozbití Sovětského svazu, ale jen o změnu jeho chování v zahraniční politice. Jak z tohoto hlediska vidíte činnost pozdějších amerických administrativ (i s ohledem na dnešní geopolitické spory) vůči Ruské federaci? A odpovídají vůbec Matlockova slova praxi tehdejší americké administrativy?

Je to projev toho, že si někteří uvědomují nevypočitatelnost současného dění. A rádi by se vrátili k salámové taktice postupného ekonomického oslabování Ruska. Vůbec nejde o to, co si myslel či chtěl Regan. Oslabení Ruska by vyvolalo další mocenské ambice, protože jen tím mohou Spojené státy překrývat vratký základ vlastního ekonomického systému a zejména pak to, že jejich institucionální systém je plně ovládán tím, o čem jsem již mluvil – strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Formální instituce a jejich personifikovaná podoba (prezident, ministři, šéfové zpravodajských služeb) v USA už vůbec nevládnout a dokonce nemají ani informace, jsou jen dosazováni k manipulaci s nimi. Spojené státy dnes prožívají složité období. Jen slepý nemůže vidět, že ztratily schopnost vyvést svět z krize.

Jak hledíte na současnou situaci v kontextu otřesů ruské ekonomiky a rublu? Putin prohlásil, že na zotavení budou potřeba dva roky, sešel se dokonce se čtyřiceti nejvýznamnějšími byznysmeny a oligarchy, aby je uklidnil a slíbil státní podporu. Nakolik je situace podle vás vážná a odpovídá některým varovným článkům, že Rusko stojí před krachem? Co může způsobit současná ekonomická situace Ruska v geopolitickém kontextu? Dá se říci, co je momentálně největší hrozbou pro udržení ruského prezidenta u moci?

Jak už jsem řekl. Je to ekonomická válka na život a na smrt. A pokud se budeme snažit, budeme přemýšlet, co se vlastně odehrává, a budeme mít štěstí, nepřeroste ve válku jadernou a zničující. Ano, ekonomická situace v Rusku je a dlouhou dobu bude velmi vážná. Mj. Rusko nyní může litovat toho, že v době drahé ropy neprovedlo nezbytné reformy a diverzifikaci ekonomiky. Na Ukrajině je však ekonomická situace katastrofická a my (jako EU) Ukrajině nepomůžeme. Z naší strany to byla od počátku cynická (řekl bych dokonce sprostá) hra. A naše ekonomická situace bude velmi brzy také velmi složitá. O tom, kdo v ekonomické válce zvítězí, rozhodne především to, jak ekonomické dopady přijmou občané na té či oné straně. A to zase závisí na tom, jak si příčiny ekonomického propadu budou vysvětlovat. Nejsnazší cesta pro nás (tedy EU), jak z této zničující války vyjít, je postavit se na odpor sociálním dopadům na nás. Zkrátka pochopit, o co jde, a nenechat se ani okrást, ani následně vehnat jako kanonenfutr do zničujícího konfliktu. Je to reálná cesta, protože velká ukrajinská lež praská stále víc a ta část euroreprezentace, která nejvíce selhala, která je nejvíce vydíratelná, nemá šanci na uhájení svých pozic.

Jak máme číst současnou situaci na Ukrajině s výhledem do příštího roku? Na jedné straně od prezidenta Porošenka zaznívají prohlášení o míru, až na občasné excesy je na východě klid zbraní a k tomu slyšíme jestřábí prohlášení Turčynova o použití síly a vytlačení všeho ruského. Přitom ho tajemníkem bezpečnostní rady jmenoval právě Porošenko…

Myslím, že Porošenko už nyní lituje, že se stal prezidentem. Má minimální možnost ovlivnit běh událostí. Osobně by snad byl více konsensuální, ale tlačí jej radikálové, kteří se snaží stupňováním konfliktu utéct před svou vlastní odpovědností. Absurdní je však spíš něco jiného – představa, že systém politické moci konformní s EU lze vybudovat na moci oligarchů (tedy velkozlodějů). Pokud to tak vidí současná euroreprezentace (včetně našeho prezidenta, který sám nikdy ambici být oligarchou neměl – a proto si ho vážím), nemám k tomu co dodat.

O tragické ekonomické situaci Ukrajiny už bylo řečeno hodně. Nicméně žádné zlepšení nepřišlo a zatím se zdá, že jen tak nepřijde. Lze říci, jak dlouho může stát fungovat, aniž by se zhroutil celý systém a lidé začali mít v masivní míře existenční problémy?

Jsou případy úmrtí hladem důchodců již nyní. Systém na Ukrajině se hroutí a celé pokrytectví současné euroreprezentace se stává stále zřejmější. A tak je snaha všechno svést na Rusko. Čím víc tomu na Ukrajině budou věřit, tím hlouběji se Ukrajina propadne. A čím víc budeme u nás věřit tomu, že za všechno může Rusko, tím více budeme Ukrajinu následovat. (Pochopitelně v případě, kdy všechno „dobře dopadne“ a nebude zničující válečný konflikt.)

Co se podle vás dá vidět za aktivitou běloruského prezidenta Lukašenka, který se v Kyjevě sešel s Porošenkem, slíbil pomoc Ukrajině a oznámil založení společné bělorusko-ukrajinské televize. Do Kyjeva navíc míří také kazašský prezident Nursultan Nazarbajev, který má následně s Lukašenkem odletět do Moskvy za Putinem. Lze se zorientovat v tom, co může z této situace vzniknout? Bude se Bělorusko a Kazachstán dál oddalovat od kremelské linie?

Kam by se mohli vzdalovat? Bude chtít Lukašenko následovat Kaddáfího? Mj. Bělorusko a Kazachstán jsou velmi odlišné země. Kazachstán prošel poměrně úspěšnou transformací, má tržně fungující ekonomiky, silný vzdělávací systém. Citelně na něj dopadne pokles ropy, ale má i další zdroje. Myslím, že Kazachstán bude provádět opatrnou a nezávislou politiku, jejímž výsledkem bude udržení stability. (Dvakrát jsem v této zemi byl pracovně a mám ji velmi rád.)

Jak velké problémy může případné finanční zachraňování Ukrajiny způsobit Evropské unii, která by měla posílat peníze, aby Ukrajina nezbankrotovala, jenže to se zase nemusí a zřejmě ani nebude líbit občanům jednotlivých zemí, jako třeba Německu, kde budou politici muset bruslit mezi tím, zda Ukrajinu dotovat nebo nedotovat, a hrát tak o svoji politickou budoucnost. Jak to může dopadnout? Dostane se Evropa do další hluboké ekonomické krize a stagnace?

Počítal bych s tím, že v nejbližší době začne euroreprezentace střečkovat. Západní a střední část Ukrajiny je z ekonomického hlediska Černý Petr. Na její sanaci nejenže EU nemá prostředky, ale i kdyby je měla, nedokáže zabezpečit jejich nerozkradení na cestě k účelnému využití.

Jakým směrem může pokračovat spolupráce mezi EU a Spojenými státy? Výraznou otázkou v příštím roce zřejmě bude dohoda TTIP. Měla by smlouvu Evropa přijmout, nebo ji poškodí? Jaké případné alternativy EU má?

V současné době je nejdůležitější, aby nová euroreprezentace (v případě klidnější varianty vývoje) měla schopnost zformulovat zájmy EU. K tomu je nutná hluboká a vědecky fundovaná reflexe současné doby. Za nejdůležitější považuji dva momenty:

- Pochopení toho, že nejobecnější příčinou současných problémů je to, že doposud nedošlo k přeorientaci stávajícího setrvačného vývoje směrem ke společnosti produktivních služeb, tj. společnosti, těžiště ekonomiky, v které jsou produktivní služby bezprostředně spojené a nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu. A k této ekonomice mají právě země EU nejblíže.

- Pochopení toho, jak funguje globální systém moci generovaný působením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a jak obnovit funkci institucionálního systému založeného na fungující demokracii.

K obojímu je nutná jak intenzivní vědecká práce, tak i široká osvěta. Na toto téma jsme měli nedávno úspěšnou konferenci spojenou s rozsáhlou předkonferenční diskusí na výše uvedená témata. Materiály jsou pro ty, co se chtějí dozvědět něco více, zde.

Je vlastně vůbec možné udržet prosperitu nás, Evropanů? Co máme dělat proti Číňanům, kteří pracují skoro za „misku rýže“? Navíc jsme zadluženi.

Životní úroveň Číňanů se hodně zlepšuje, „miska rýže“ je již minulostí. Pro Čínu navíc platí: „Když se dva perou, třetí se směje.“ Pokud se jí podaří udržet ve hře Rusko a samotné zůstat stranou, bude její pozice sílit. Spojené státy spoléhají na to, že mají pod kontrolou šanghajskou finanční oligarchii, ale ta při globálních finančních otřesech může velmi rychle přijít o svou roli. Oproti Číně máme výhodu v tom, že pokud obnovíme funkčnost našeho evropského demokratického systému, můžeme vykročit cestou skutečných reforem tak, jak jsem výše naznačil.

Co obecně soudíte o situaci ve Spojených státech i o pozici USA na mezinárodním poli? Mluví se o vzkříšení amerického průmyslu díky návratu výroby do USA a břidlicovém plynu, který prý navíc stojí za poklesem cen ropy a ekonomickými problémy Ruska. Bude Amerika i nadále světovou velmocí číslo jedna? Co může její pozici reálně ohrozit?

Ekonomická moc Spojených států je založena především na tom, že dolar je hlavní (a zatím bezkonkurenční) světovou měnou. To jim umožňuje vybírat globální emisní daň, tj. emitovat nekrytý dolar, který se „vsákne“ do globální ekonomiky. Z toho Spojené státy těžily zrovna tak, jako Rusko z drahé ropy. Jak se zdá, současná globální ekonomika je již natolik „nasáklá“ dolarem, že její „retenční“ schopnosti jsou minimální. Břidlicový plyn umožnil vrátit některé výroby do Spojených států a mohl být začátkem reforem, které by odvrátily hrozbu ekonomického krachu. Nízké ceny ropy však tuto možnost omezují. Obávám se, že ti, co ovládají politiku Spojených států, budou i nadále postupovat z pozice síly (ekonomické - dané výjimečnou pozicí dolaru, vojenské, zpravodajské, tj. ovládáním vydíratelných osob). Tím naléhavější je dosáhnout obratu k vlastní politice vycházející z našich zájmů a perspektiv u nás, v EU.