Novela zákoníku práce zvýšila od října počet možných přesčasových hodin na 832 ročně a lékaři se bouří. Když se nyní otevřela Pandořina skříňka a ukázalo se, že se vlastně uměle vykrývá nedostatek lékařů různými pololegálními dohodami, s jakým řešením mohou zákonodárci přijít?

Novela jako pojem novosti sama nic nezvyšuje, zákonné požadavky zvyšují nebo mění vždy konkrétní lidé. Byrokrati, činitelé vládnoucí, agilní poslanci, kývající zákonodárci, a to z důvodů nutnosti, nemoudrosti nebo darebnosti. Úspěšná moderní vláda lidu – koho čeho i komu čemu – ví, jak s obecným povědomím vyšplouchnout, což za pomoci svých činitelů zhusta činí. Žijeme ve veselé zemi krále Miroslava či Václava, Miloše nebo Petra, tedy králů a království s pohledy vžitými už z dětských pohádek a do smrti jsme pak dětmi svých moudrých i chybujících rodičů, tož získané replikujeme.

Před pár lety jsme se podivovali i běsnili nad eurovnucovanými 416 hodinami přesčasů jako horních přesčasových limitů bezmála lidských práv. Pak jsme se s tím naučili žít jako obvykle ve vlasti obcházením. Nyní je vbízen lidskoprávní limit dvojnásobný, byť prý dobrovolný, ostatně jako vše kolem nás včetně volby počasí. Do dvojnásobku nenutí, jen ho toleruje, jde tedy postaru o jakýsi toleranční patent.