Novela zákoníku práce zvýšila od října počet možných přesčasových hodin na 832 ročně a lékaři se bouří. Když se nyní otevřela Pandořina skříňka a ukázalo se, že se vlastně uměle vykrývá nedostatek lékařů různými pololegálními dohodami, s jakým řešením mohou zákonodárci přijít?

Novela jako pojem novosti sama nic nezvyšuje, zákonné požadavky zvyšují nebo mění vždy konkrétní lidé. Byrokrati, činitelé vládnoucí, agilní poslanci, kývající zákonodárci, a to z důvodů nutnosti, nemoudrosti nebo darebnosti. Úspěšná moderní vláda lidu – koho čeho i komu čemu – ví, jak s obecným povědomím vyšplouchnout, což za pomoci svých činitelů zhusta činí. Žijeme ve veselé zemi krále Miroslava či Václava, Miloše nebo Petra, tedy králů a království s pohledy vžitými už z dětských pohádek a do smrti jsme pak dětmi svých moudrých i chybujících rodičů, tož získané replikujeme.

Před pár lety jsme se podivovali i běsnili nad eurovnucovanými 416 hodinami přesčasů jako horních přesčasových limitů bezmála lidských práv. Pak jsme se s tím naučili žít jako obvykle ve vlasti obcházením. Nyní je vbízen lidskoprávní limit dvojnásobný, byť prý dobrovolný, ostatně jako vše kolem nás včetně volby počasí. Do dvojnásobku nenutí, jen ho toleruje, jde tedy postaru o jakýsi toleranční patent.

Dobrá, nenutí, jen toleruje. Ale 832 přesčasových hodin znamená 104 osmihodinové směny ročně navíc, tedy v průměru dvě týdně. Je únosné, aby se lékaři, byť dobrovolně, zavazovali k tomu, že odpracují v průměru každý týden sedm osmihodinových směn, a to nepočítám s dovolenými?

Pro porozumění onomu, jim i nám je však třeba se zabývat kontextem doby a také pokrytectvím jako konstantě konání lidského druhu. Doba je dluhová. Důvody jsou tři. Jednak jsme si delší léta užívali nejen benefitů nad míru, ale přitom i mlaskali, jednak nás postihla tajemná covidí režie, jednak se přestavuje světový řád, aniž na to máme vliv. Tož se hledají rezervy a úspory, nejlépe po spartánsku, tedy zdola u heilótů a otroků. Stále dokola je také nutno si číst oddíl 9 knihy Genesis Starého zákona. Praotec Noe, dosáhnuv po potopě vrcholu, se obklopil vinohradem a v radosti z produkce vína se obnažen opil. Syn Chám na jeho nahotu a obžerství upozornil, kdežto synové Jáfet a Šém k němu v úctě nacouvali s pokrývkou, aby nespatřivše jeho nahotu a ebrietu pokrývkou ho pokryli. Lidstvu tak bylo dáno do vínku pokrytectví. Ještě tvrdší byl pak důsledek, neboť Noe, když se probral z opilství, Šéma a Jáfeta za jejich přístup pochválil, Cháma a jeho potomky proklel, že budou potomkům jeho bratří navěky jen sloužit. A tak se dosud každý občan, činitel či zákonodárce může zamyslet, ze kterého klanu pochází.

Bez tohoto náhledu věků nelze porozumět náhledům současníků ani zákonům. Snad toto razantní tvrzení vážené Parlamentní listy i jejich čtenáři unesou.