Pane hejtmane, vy jste poměrně hlasitým kritikem řady rozhodnutí vlády, a to především těch, která mají finanční dopad na rozpočty měst, obcí a krajů. Nyní právě váš kraj přichází se zákonodárnou iniciativou, která by měla krajům přinést určité kompenzace. Jaké?

Pro vysvětlení problému bych se vrátil o dva měsíce zpět, kdy jsme s kolegou Půtou spojili síly se zástupci Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv, Národní sítě Místních akčních skupin a Spolkem pro obnovu venkova. Již 12. května jsme adresovali vládě a Parlamentu výzvu, kterou jsme upozornili na výpadky v příjmech do rozpočtů samospráv jednak v rámci koronavirové pandemie, tak především a ve světle takzvaného kompenzačního bonusu pro OSVČ a další podnikatele.

Od března bylo evidentní, že pandemie bude mít na rozpočty samospráv výrazný vliv, což se také nakonec ukázalo. Stát ovšem výpadky příjmů svými opatřeními ještě více prohloubil. Obce a kraje najednou ztratili až 20 procent předpokládaných příjmů. Následoval 26. květen, který byl vyhlášen jako Černý den pro obce i kraje a na řadě míst, včetně našeho úřadu, zavlála černá vlajka.

Do toho však nesmíme zapomenout na dopis paní ministryně financí…

Přesně tak. Tento otevřený dopis, ve kterém se de facto hovoří o utahování opasků na obcích, městech a krajích, nadzvedl ze židle i mnohé starosty, kteří se dříve k celé záležitosti nevyjadřovali. Spíše než uklidnění celé situace znamenal tento dopis, že se k výzvě připojovaly i další obce, které v již zmíněný Černý den pro obce a kraje vyvěsily na svých úřadech černé vlajky. Vláda rozhodovala „o nás bez nás“ a bylo nutné se ozvat.

Obce nakonec finanční prostředky dostanou. Považujete to za úspěch vašeho boje?

Pro obce jednoznačně ano a jsem za to rád. To, co dříve nebylo možné, se nakonec podařilo vydupat. V rámci dotačního titulu ministerstva financí se nakonec podařilo podpořit všechny projekty na rekonstrukci mateřských a základních škol, tělocvičen a dětských hřišť. Jen v našem kraji se to týkalo více než 30 obcí v celkové částce necelých 289 milionů korun. Původně bylo na program rozvoje základních a mateřských škol určeno na celou republiku jen 300 milionů korun. K tomu navíc poslanci v polovině června schválili senátní návrh, aby každá obec dostala jako kompenzaci 1200 korun na občana ze státního rozpočtu jako kompenzaci za bonus pro OSVČ, který byl hrazen z rozpočtového určení daní. To je rozhodně úspěch. Bohužel krajů se toto rozhodnutí netýkalo.

Nebyly kraje dostatečně silné v rámci jednání? Proč se nepodařilo nic prosadit?

V případě krajů se především nepodařilo najít shodu v rámci Asociace krajů. Z mého pohledu se však v rámci hlasování jednalo pouze o osobní názor každého z hejtmanů, bez jasné legitimity svěřené radou či zastupitelstvem. Kromě toho vidím v hlasování také politické důvody a fakt, že někteří kolegové sedí na dvou židlích. Nicméně jsem přesvědčen, že je nutné i nadále připomínat, že kraje se na kompenzačních bonusech podílejí také a je nutné alespoň část prostředků narovnat. Proto také přicházíme se zákonodárnou iniciativou. V ní požadujeme, aby kraje získaly náhradu v podobě 500 korun na obyvatele kraje. Myslím, že je to částka, která proporčně odpovídá a mohla by alespoň částečně pomoci při udržení hospodaření krajů. Musíme si uvědomit, že jen v našem kraji se nyní pohybujeme na rozdílu přibližně 900 milionů korun oproti predikci ministerstva financí. Z předpokládaného příjmu 4,6 miliardy jsme nyní na částce 3,7 miliardy, což je fatální propad příjmů, se kterým se musíme vyrovnávat. Nechceme však zrušit žádnou z investičních akcí, které plánujeme, protože jen tak můžeme pomoci nastartovat naši ekonomiku a dát práci našim lidem.

Jako kompenzaci pro kraje rozhodně nemůžeme nazvat příspěvek ze Státního fondu dopravní infrastruktury, který není ničím novým, již před koronavirovou pandemií byl přislíben a v minulých letech, byť v různých částkách, byl standardem. Totéž se týká prostředků z Integrovaného regionálního operačního programu. Rozhodně tak nemůžeme tyto peníze, byť nám pomohou, považovat za kompenzaci.