Česká republika má další problém. Spolu s Polskem a Slovenskem prý porušila povinnosti vyplývající z práva EU, když odmítla uprchlické kvóty. Uvedla to generální advokátka Soudního dvora EU Eleanor Sharpstonová. Co to pro nás do budoucna může znamenat? Hrozí, že EU přiškrtí dotační penězovod?

Jde o stanovisko generální advokátky, nikoliv soudního dvora. Generální advokátka je poradkyní soudu, která vypracuje stanovisko, jež není pro soud závazné, ale je významné.

Jakékoliv omezení dotací, především dotací podnikatelům, je dobré. Smyslem dotací již není pomoci, ale jen zaměstnat v nepřehledných evropských institucích tisíce lidí živících se tvorbou dotačních mechanismů a jejich kontrolou. Výsledkem u nás je protikorupční boj spojený s dotacemi. Kdyby dotace nebyly, nenesly by korupci. Je to stejné jako rozvoj mafie ve 20. letech 20. století v USA. Pokud by americká vláda nezakázala alkohol, mafie by na jeho černém prodeji nezbohatla. Ovšem faktické omezení dotací nehrozí. To nepřipustí bruselští byrokraté, neboť jinak by přišli o své výnosné živobytí.

V případě nesouhlasu trest? Je to normální a zdravý stav pro společenství, kterého chceme být součástí?

Po Lisabonské smlouvě se posílil v EU trend, kdy si bruselské ústředí uzurpuje stále více oblastí pro své centrální rozhodování. Právo azylu je právo státu strpět na svém území cizince. Přitom mu může být uloženo, aby zůstal jen na území dotčeného státu. Svobodu pohybu uvnitř Evropské unie mají mít občané jejich členských států, ne jiní cizinci.

Co bychom v tuto chvíli měli učinit? Máme vzít zpátečku a zařadit se po bok zemí, které uprchlíky přijímají, nebo je třeba vytrvat i za cenu soudních sporů a dalších komplikací?

Základem každého státu je výsost nad svým územím včetně toho, koho stát chce na svém území strpět, zvláště dlouhodobě. Tím, že do většinového hlasování Evropské unie byla přesunuta oblast azylové politiky, tedy masové migrace, s možností vnutit státům cizince v rámci přerozdělování migrantů, je narušena státní svrchovanost a samostatnost spočívající ve výlučném panství nad státním územím. Je to narušení základů státnosti členských států Evropské unie. Je třeba bojovat.

Jak to je s tím „porušením práva EU“? Není jeho porušením spíše to, že vnější země v schengenském prostoru nebyly a nejsou schopny ochránit své hranice?

Základním porušením práva bylo, když Německo pozvalo uprchlíky. Tento politický krok učinilo samo. Samo musí nést jeho důsledky. Státy, které si počínají v oblasti masové migrace rozumně, což jsou státy Visegradské čtyřky, nesmějí doplácet na německou hloupost.

Často zaznívá argument, že u nás vlastně žádní migranti nejsou – jenže v poslední době se stalo několik závažných incidentů za účasti migrantů v sousedním Německu, a to ve městech, která nejsou od českých hranic příliš vzdálena. Platí pořád, že ten problém s uprchlíky vlastně není tak úplně náš?

U nás je málo migrantů z důvodu současného postoje státu k této otázce. Že je jich málo, je dobře. Netřeba tedy měnit naši politiku.

V posledních měsících se objevilo hned několik případů, kdy řidiči kamionů na českém území zjistili, že mezi nákladem vezou několik migrantů. Jsme pro uprchlíky tranzitní zemí? Jak na to reagovat?

Rychle řešit azylové řízení a vracet uprchlíky do první bezpečné země, tedy tam, odkud k nám přicestovali. Mezi uprchlíky se pak rozkřikne, že v Čechách a na Moravě platí zákony a státní moc funguje efektivně a sami se našim zemím vyhnou.

Dopadlo by dnes podle vás referendum o členství v EU jinak?

Já bych hlasoval určitě jinak. V roce 2003, kdy bylo referendum o vstupu, jsem neznal praktické fungování Evropské unie a hlasoval jsem pro vstup. Nyní jej znám více a byl bych proti. V roce 2003 jsem svým hlasováním v referendu udělal chybu. Ovšem pozdě bycha honit. Oceňuji politickou prozíravost prezidenta Václava Klause, který již tehdy správně předvídal, co vstup přinese.

Jak se díváte na patálie s brexitem? Nyní to vypadá, že by do další ze série odkladů měla Británie EU opustit koncem ledna, jenže mnoho lidí už nevěří, že k odchodu nakonec dojde.

V Británii se rozešli poslanci s přáním voličů. Většina občanů hlasovala pro brexit, ale většina poslanců byla fakticky proti. Situaci vyřeší volby v prosinci 2019, kdy se rozhodnutí vrátí do rukou voličů a ti ve volbách rozdají nově politické karty.