Pane inženýre, na minulém setkání Klubu 2019 jsem zaslechl, že říkáte větu " Co s ní"? Co jste tím myslel?

Tato věta mi připomíná fejeton Jana Nerudy, který se v městském prostředí nemohl zbavit slámy ze slamníku. Zemědělci si dnes často pokládají podobnou otázku. Když nevědí, jak zužitkovat hmotu, která narůstá díky nerozumným ochranářským opatřením na různých ochranných a dělicích pruzích na orné půdě. Musí se ponechávat bez sklizně po většinu vegetační doby narůstajících travních porostů. 

Proč to tak je? V čem je konkrétně problém?

Představte si jeden konkrétní případ. Když přijíždíte z bavorské strany přes Svatou Kateřinu, vidíte, jak se po levé ruce nachází ještě desátého srpna nesklizená plocha 20 ha louky. Důvodem je výskyt chřástala. Popojedete lesíkem asi sto metrů a je zde dalších 50 hektarů nesklizených. Z těchto ploch se většina semen větrem přenášených plevelů (bodlák) dostane na okolní pozemky. Další plevele, jako šťovík širokolistý, jsou již většinou vysemeněny.

Pokud chcete koncem srpna uvedené plochy sklidit, nemají již žádnou krmnou hodnotu a některá semena se v trávicím traktu ještě dále aktivují a trusem, popřípadě hnojem, se dále roznáší. Obdobná situace nastane, pokud tato hmota projde bioplynkou. Nechá se zlikvidovat pouze pálením, což je v přírodě nepřípustné. Pokud vyrazíte ze Svaté Kateřiny směrem až k Mnichovu, na podobný případ nenarazíte. Bavorští sedláci hospodaří ve stejné Evropské unii jako my a je otázka, proč se mohou chovat jinak. Obdobná hmota se nachází, jak jsem uváděl, na dělicích a ochranných pruzích, a ještě horší se najde na propagovaných úhorech.

Nadšenci, kteří podobná opatření ve své naivitě propagují a domnívají se, že chrání přírodu, jsou na hrubém omylu. Pokud se jim podaří jedno opatření prosadit, neuvědomují si, že způsobí celou řadu dalších problémů. Lidé, kteří nemají odborné znalosti, by neměli v žádném případě cokoliv navrhovat. Je to pro ně snadné, protože za nic nezodpovídají. Pokud se zavádí nějaké opatření, vždy by měla být zpracována dopadová studie.

Podívejme se i na takzvané úhory, tedy povinně neobdělanou půdu, o které se v poslední době často hovoří. Jak toto řešili třeba i v dávné historii naši předci?

Celý život pracuji v zemědělství a zajímám se o historii. Historie je v mnohém poučná.

Na Vaše přání budu reagovat tím, že se vrátíme třeba do 15. nebo 16. století, kdy úhor byl součástí používaných postupů. Většina středověkých vesnic byla utvářena tak, že byly stavěny do jakéhosi pomyslného kruhu, často okolo nějakého rybníčka na návsi. Pozemky hospodářů se zpravidla vějířovitě v návaznosti rozkládaly za staveními. Běžný postup polaření byl následující:

- střídali se plodiny, ozim, jař a úhor,

- úhor se zpravidla nacházel u všech ve stejném pásmu. Buď nejdále, nebo nejblíže k bydlišti,

- úhory se spásaly od časného jara a tím nedocházelo k vysemenění ani roznášení plevelů,

- pasením se trusem uvedený pozemek prohnojoval a humus se tvořil z rostlinných zbytků a kořenů,

- v této době se pásly především ovce, minimálně skot.

Obecní pasák byla velice respektovaná funkce. Nebyly elektrické ani jiné ohradníky a pasák musel udržet dobytek na úhoru, aby mu nezaběhl do ostatních kultur.

Mluvíte v podstatě o tom, že to celkem dobře fungovalo. Proč to tedy dnešním zemědělcům v mnoha případech tolik vadí?