Jaký je váš názor na krizi na Ukrajině? Václav Klaus řekl, že ji vyprovokoval Západ, který chtěl nesmyslnou konfrontaci s Ruskem...

Především na pokračující ukrajinskou krizi nahlížím se stále většími obavami. Zvyšování napětí v mezinárodní politice, narůstající konfrontace mezi Západem a Ruskem jsou události, ze kterých nemůže mít radost racionálně uvažující zbytek světa a už vůbec ne naše země, která je k pomyslným, symbolickým hranicím mezi Východem a Západem tak blizoučko. Na další eskalaci konfliktu tak můžeme jen ztrácet. Jedna rovina jsou ekonomické dopady, které mohou být velmi bolestivé, ale v jisté míře jsou snesitelné – a to vůbec nechci zlehčovat situaci a náladu konkrétních podniků a jejich zaměstnanců, jestliže jsou dominantně odkázáni na ruský trh, ale druhou rovinou je mnohem silnější riziko radikalizace zahraničních politik, riziko nové studené války, nebezpečné prohloubení konfliktu mezi západní Evropou a ambiciózním Ruskem, které v našem zájmu opravdu není. O to více mě znepokojuje absence kroků v mezinárodní politice, které by dávaly alespoň naději na uklidnění situace a naznačily řešení. Zatím vidím pravý opak.

O názoru na ukrajinskou krizi se píší celé eseje, zmíním alespoň to, že mám strach, že se do značné míry vytrácí aspekt toho, že v té nešťastné zemi žijí konkrétní lidé. Pokračující konflikt a kroky jednotlivých hráčů jsou o nich ve stále menší míře. Druhá poznámka, o které se příliš nehovoří, je skutečnost, že vysoká zranitelnost dnešní Ukrajiny jakýmkoliv zásahem zvenčí vychází vedle historických konsekvencí, tedy národnostní heterogenity, absence tradice vlastní státnosti a podobně, z nezvládnuté politické a ekonomické transformace po pádu komunismu. Protože se blíží 25. výročí listopadových událostí, měli bychom si naši úspěšnou transformaci, jež nám přinesla politickou stabilitu i ekonomický rozvoj, velmi připomínat.

Není reakce Ruska logická? Jak by se USA stavěly k tomu, kdyby jejich hranice obkličovali spojenci Ruska a ruské vojenské základny, či kdyby v Mexiku proběhl proruský převrat s ruskou podporou?

Nejsem zastáncem paralel, zvláště v mezinárodní politice podle mého značně pokulhávají. Nedělám si iluze o dlouhodobých zájmech Ruska, jsem šťastný, že žiji v zemi s naší podobou demokracie. Bylo ale podle mého přesvědčení chybou, že byla Ukrajina vmanévrována do situace, kdy si musela vybrat mezi Západem a Východem, tedy mezi EU a Ruskem. To bylo vzhledem k jejímu národnostnímu složení a situaci neřešitelným konfliktem. Ukrajina je umělý státní útvar, kde vedle sebe žijí obyvatelé na západě Ukrajiny přirozeně tíhnoucí k Západu, EU a USA, a na druhé straně obyvatelé jižní a východní Ukrajiny (po tři staletí součástí ruského státu), tedy ukrajinští Rusové, kteří přirozeně, autenticky, kulturně, tíhnou k Rusku. A to připomeňme i ekonomickou propojenost a závislost bohatšího ukrajinského východu na ruské ekonomice.

Udržet Ukrajinu celistvou vyžadovalo velmi jemný přístup, kdy musela v nějaké podobě existovat orientace jak na země EU a USA, tak na Rusko. Přiklonění se výhradně na jednu či druhou stranu musí logicky vést k rozpadu a drolení Ukrajiny. Co se týče Ruska, je nutné si přiznat a zejména připravit se na to, že velmocenské ambice má a mít bude. Po rozpadu SSSR bylo Rusko zatlačeno na východ, ale nikdy se s tímto stavem nesmířilo. Tyto ambice jsou navíc sdíleny většinou ruské společnosti a Putin tuto poptávku naplňuje. I kdyby Rusko Putina nemělo, najde se někdo jiný, kdo tuto poptávku ruské společnosti naplňovat bude. Očekával bych, že právě to bude hlavní téma diskuzí expertů na zahraniční politiku, jak na akademické, tak v čistě politické rovině.