Minulý týden se v Minsku dohodlo příměří v bojích na východní Ukrajině. Je to skutečně průlom vedoucí k míru?

Obávám se, že není. Svědčí o tom i porušení příměří ze strany separatistů u Debalceve a nyní mají separatisté podle čerstvých informací útočit i na Mariupol. Zatím nemám ucelené informace, ale máme-li věřit ukrajinské straně, tak bylo zaznamenáno 46 případů porušení příměří. Počítám spíše s tím, že se boje dříve nebo později naplno rozhoří znovu.

Klíčovou roli hraje Rusko, které má významný vliv na separatisty. Dá se ale Putinovi věřit?

Jednání se samozřejmě neobejde bez ruské přítomnosti, protože je jasné, že Rusko významným způsobem ovlivňuje průběh celého konfliktu na východní Ukrajině. A to rozhodně více, než jsou si mnozí ochotni připustit.  Z poslední doby je velmi dobře známé, že Rusové zamlčují přítomnost vlastních vojáků v oblasti, kde se bojuje či bojovalo. Přitom řada důkazů tvrdí jasný opak. Vojenské zapojení Ruska do celého konfliktu je tedy mimo jakoukoli pochybnost. Na jakékoli prohlášení Kremlu je proto třeba hledět s notnou dávkou nedůvěry a skepse.

Jeho kritici tvrdí, že rozumí jen síle. A ta je momentálně na jeho straně. Neboť Rusko dodává separatistům moderní zbraně, takže jsou lépe vybavení než ukrajinská armáda. Neměl by Západ (uvažuje o tom USA) také dodat zbraně Ukrajincům, aby nebyli v nevýhodě? Nebo by to vedlo k ještě větší eskalaci konfliktu?

Ukrajina vystupuje v tomto konfliktu v roli oběti. Vzhledem k tomu, že diplomatické prostředky se dosud projevily jako neúčinné, určitě si myslím, že je načase zvažovat i vojenskou pomoc Ukrajině.

Hovoří se o rozdvojení Evropy na severní část, která se spíše bojí Ruska, a jižní část, která se spíše bojí Islámského státu. Polsko či Pobaltí mají vůči Rusku tvrdý postoj, Slovensko, Maďarsko či Rakousko častokrát s Moskvou ,,jdou na kompromis". (Viz. návštěva Putina v Maďarsku tento týden).  Kde je v obou dilematech, tedy ,,severojižním" i ,,středo-východoevropském" do budoucna pozice České republiky, pokud jde o Rusko, jeho ambice na kontrolu jeho blízkého příhraničí, kritiku lidských práv v Rusku, starost o Ukrajinu apod.?

Pokud jde o hrozbu radikálního islamismu, tak ta je ve všech uvedených zemích střední Evropy zatím spíše virtuální, snad s výjimkou Rakouska, kde odhadem 60 lidí odešlo bojovat do ISIS. Vzhledem k tomu, jaká je nyní politická konstelace, nyní patří ČR spíše k těm zemím, které volají méně hlasitěji vůči razantnějšímu postupu vůči Rusku. 

Hodně se v poslední době mluví o Řecku, kde ve volbách vyhrála levicová Syriza. Má EU odpustit Řecku část dluhů, které se stejně splatit nedají? Nebo má Řecko z eurozóny vystoupit. Či je ve hře ještě nějaká jiná varianta?

Řecko je nyní v pozici žadatele o pomoc, a mělo by se proto v maximální možné míře podřídit požadavkům MMF a EU. Stále není jasné, jak celá věc dopadne, a ve hře je samozřejmě i opuštění eurozóny v případě, že nedojde k vyjednání žádného přijatelného řešení. 

Pokud by Řecko vystoupilo z eurozóny, panují obavy z řetězové reakce, která by EU poškodila. Je schopna Evropská unie ustát tuto situaci, nehrozí eurozóně rozpad?

Vystoupení z eurozóny vidím jako krajní řešení. Pokud by k tomu ale došlo, tak předpokládám, že zpočátku určitě mohou nastat otřesy v podobě dočasného oslabení eura. V konečném důsledku si ale myslím, že odchod Řecka by eurozóně mohl naopak být spíše ku prospěchu, protože by se zbavila svého nejproblémovějšího člena. Za připomenutí stojí, že Řecko se do eurozóny dostalo podvodem. Nesplňovalo Maastrichtská kritéria nutná pro přijetí, což ale přiznalo až v roce 2004.