Poté, co se dostávají na povrch další informace o silvestrovských sexuálních a násilných útocích na německé ženy, situace houstne. Ukázala se snaha zabránit zveřejnění těchto informací jak ze strany německých úřadů, tak některých médií. Nakolik taková opatření pomohou k uklidnění situace?

Zatajování určitě situaci zhorší a pomůže všem radikálům, kteří chtějí migrační krizi řešit radikálními opatřeními. V tomto případě policisté a média totálně selhali, mám na Facebooku řadu německých přátel a už 2. ledna se objevily jasné důkazy o tom, co se na silvestra dělo, včetně videí a fotek. Některá média přesto tvrdila, že je to nevěrohodné a že jde o provokace. Byly přitom k dispozici výpovědi svědků i poškozených žen.
Nesetkávám se ale s takovým přístupem poprvé. V rámci politické korektnosti se zatajují a falšují některé věci i v Evropském parlamentu. Už před Vánocemi vyšly najevo informace, že se nám jako poslancům zatajují údaje o tom, jak některé státy, konkrétně Řecko, plní či neplní schengenská kritéria. A pak jsme byli také nemile překvapeni, že se v kabinetu předsedy Evropské komise Junckera falšují údaje o tom, jak Turci bojují proti migraci. To je naprosto nepřípustné. Budu požadovat konkrétní vysvětlení jak od pana Junckera, tak od dalších představitelů. To, co se stalo v Německu na silvestra se ale dalo čekat. Tam selhala absolutně Angela Merkelová, která přehnala svou otevřenost. To bylo vidět už v létě, kdy proudily do Evropy tisíce migrantů.

Jak vidíte možnosti dalšího vývoje? Mluví se o zpřísnění legislativy ohledně rychlejšího vyhošťování provinilců?

Legislativa je už dnes dostatečná, není třeba nic dále stanovovat. Pokud se někdo dopustí trestného činu – čehož se evidentně dopustili výtržníci ze silvestra – nemá nárok na udělení dočasné ochrany. Musí být ale politická vůle tyto lidi vyhošťovat. Jak to, že někdo páchá trestný čin s tím, že vykřikuje, že je Syřan a nemůže být vyhoštěn? Tady musí platit pravidlo „padni komu padni“, jednou je to zvrhlík a dopustil se trestného činu, a tak nemůže zůstat na území Evropské unie.

Jenže zatím v EU selhává návratová politika…

Myslím, že nyní, když Německo tolik tlačí ostatní státy ke spolupráci s Tureckem, nám může ukázat příklad, jak se domluví na navracení osob, které porušují zákon. Je zde mnoho dalších případů porušování zákona a musí se najít způsob, jak tyto lidi vracet zpátky.

Podle Petra Robejška jsme viděli chování nájezdníků v praxi. Jiní zase říkají, že to zbytečně nafukujeme. Někteří imigranti se od násilí distancují. Jak to vnímat?

O tom, že činnost některých násilníků byla organizovaná, svědčí výpovědi svědků. Sám jsem byl v jejich komunitě a vím, jak dokážou organizovaně komunikovat. Viděli jsme ale chování zanedbatelného procenta kriminálně smýšlejících imigrantů.

Americký prestižní deník New York Times přinesl komentář Rosse Douthata, který varuje Evropany před bezhlavým humanitarismem. Změní se nyní podle vás tento postoj ?

Myslím, že Evropa je nepoučitelná a že tento přístup neskončí. Místo aby se rozhodovalo o imigraci na základě faktů, rozhoduje se podle emocí a nějakých pocitů, Evropa není schopná sebereflexe a říci si, že dvě třetiny lidí, co sem přicházejí, nemají žádný nárok na azyl. Už to, že sem mnozí jdou s falešnými doklady, je důkazem, že by měli být okamžitě posláni zpět.

Co se všechno musí stát, aby evropští lídři změnili kurz? A udělá se něco pro reálnou ochranu schengenských hranic?

Myslím, že to bude rychlé. V případě společné pohraniční stráže se dnes čeká jen na souhlas dvou států a dojde k tomu. V této situaci ale nejde jen o ostrahu hranic. V Německu je třeba rychle čelit organizovaným kriminálním skupinám. Vedle toho je třeba konkrétně pomáhat lidem, kterým jde o život.

Jaká bude aktuální pozice kancléřky Merkelové? Kritika její tzv. willkommenskultur sílí s poukazem právě na nedávné incidenty…

Podle vyjádření kolegů poslanců z Bavorska je jejich názor totožný s tím, co zde uvádím. Nesmíme přijímat všechny a už na hranici s Řeckem ty, co nemají nárok na ochranu, vracet. A také zastavit imigrační vlnu, a to i psychologicky. Pokud sem přicházejí lidé například z Kosova, musí vědět, že když požádají o azyl, druhý den budou mít v papírech, že jsou z EU vypovězeni a že se musí vrátit do své země.

Nakolik se EU nebo jednotlivé státy zabývají relevantními bezpečnostními analýzami z hlediska možné další hrozby terorizmu, organizovaného násilí třeba právě vůči ženám atd.?

Pokud mohu hodnotit postup České republiky, ta pokračuje důsledně a bezpečnostní složky pracují dobře. U dalších zemí o tom mám velké pochybnosti, například v Německu se ve zprávách bezpečnostních složek objevuje konstatování, že nejsou schopny kontrolovat všechny žadatele o azyl. To vnímám jako bezpečnostní riziko.

V Evropě, hlavně Francii nebo Německu, už přistěhovalci z arabských kultur žijí desetiletí. Jak jsou tito lidé obydlující Evropu řadu let odlišní od těch, kteří nyní přicházejí? Do jaké míry si záměrně pečlivě uchovávají specifika své kultury a způsobu života?

Určitě má smysl s muslimskými komunitami důsledně od začátku pracovat, pak se to projeví. Například v Rakousku jsou pod státním dozorem. Myslím, že s imámy je nutné hodně hovořit, aby i oni pomáhali integrovat příchozí a vysvětlovat jim zásady platné v EU a evropské civilizaci obecně. Příkladem, kde se to nedaří, je třeba Belgie, kde je potřeba udělat hodně práce, ale je to práce na dlouhou dobu. Věřím ale, že se to podaří.

V Německu po silvestrovských incidentech došlo k napadení Syřana a Pákistánce a dochází k útokům na ubytovny. Existuje hrozba „odplaty“?

Byl bych rád, aby se odpor vůči imigrantům nevzedmul a aby incidenty ze silvestra nevyvolaly nějaké pogromy. Apeluji proto na lidi, aby se k takovým projevům nepřidávali, je to laciné a populistické. Provinila se skupina lidí – a ti musí být dopadeni a potrestáni. Ale léčení si komplexů a trestání podle principu skupinové viny je špatné.

Jak se vám v rámci Evropské unie jeví vystupování České republiky? Slovensko, Polsko a Maďarsko jsou zřejmě připraveny jít až na hranici zákonů, aby se před migrační vlnou ochránily…

Tento přístup chápu a myslím, že Česká republika je v tomto případě nejvíce konstruktivní a její postoj je velmi dobrý – snaží se s Bruselem jednat o podmínkách tak, aby byly přijatelné. U Slovenska vidím, že bohužel premiér Fico využívá situace pro volební kampaň, už přehnal negaci vůči migrantům a vyvolává pochybnosti o tom, zda je opravdu schopen dodržet své sliby. U Polska je situace komplikovaná tím, že tam platí po volbách něco jiného než před půl rokem, pozice Maďarska je trvale protiimigrační a uvidíme, jak se jeho postoj bude vyvíjet dál.

Jak se v souvislosti s migrací formuje postoj jednotlivých částí české politické reprezentace?

Ukazuje to obraz celé české společnosti, ta také není jednoznačně na té či oné straně. Chtěl bych ale zdůraznit, že bychom se měli držet toho, že máme přijímat jen lidi, kteří to skutečně potřebují, každou žádost posoudit individuálně. Pokud se to podaří, imigrační krizi my i Evropa zvládneme.