Vláda předložila do sněmovny rozpočet na svůj poslední rok ve funkci. Co podle vás tak, jak je sestaven, ukazuje o vládních prioritách?

Návrh rozpočtu spíše jednoznačně ukazuje to, co mezi vládní priority nepatří:

• Není to konsolidace veřejných financí a snaha o snižování zadlužení státu. Fialova vláda naopak v souhrnné bilanci čtyř státních rozpočtů, které předložila, vytvořila nejvyšší dluh ze všech vlád v české historii (přes jeden bilion korun). Rekordně za dobu jejího působení stoupla i míra zadlužení státu vůči hrubému domácímu produktu, přičemž se nebezpečně přibližujeme nárazu do tzv. dluhové brzdy (státní dluh ve výši 55 % HDP), což by znamenalo z roku na rok povinnost předložit vyrovnaný či přebytkový rozpočet – tedy buď masivně a plošně zvýšit všechny daně, nebo brutálně (min. plošně o 15 %) seškrtat veřejné výdaje. Toto je dědictví Fialovy vlády příštím českým vládám.

• Prioritou fialovců není snaha o transparentní a pravdivě předložený státní rozpočet. Vláda, a na tom je shoda ekonomických expertů, v předloženém návrhu hrubě nadhodnotila veřejné příjmy, nebezpečně podhodnotila některé povinné výdaje a na výdajové straně v několika zásadních položkách (podpora producentů energie z tzv. obnovitelných zdrojů, financování platů nepedagogických pracovníků ve školství) vychází z dosud neexistující legislativy. A nadhodnocený je i vládní odhad růstu ekonomiky v příštím roce, a tudíž i celkový odhad daňových příjmů. Výsledný rozpočtový deficit tak na konci roku 2025 může být o desítky miliard korun vyšší než ten předložený a schválený.

• Mezi vládní priority nepatří podpora bydlení, podpora porodnosti a podpora pracujících rodin s dětmi, jakožto ani podpora sociálně zranitelných skupin občanů, např. zdravotně postižených, protože výdaje na tyto položky jsou většinou nižší než průměrný růst plánovaných výdajů i než predikovaný růst inflace. Naopak hluboko nad průměrným růstem výdajů i odhadované inflace se nachází navýšení rozpočtových výdajů na dotace neziskovým organizacím i privátním podnikatelským subjetům. To o vládních rozpočtových prioritách také mnohé vypovídá.

Vy jste o tom rozpočtu řekla, že je tak nepravdivý jako reklama na „čokoládu bez kakaa“ a všichni vědí, že nebude fungovat. V čem vidíte největší problém z hlediska reálného odhadu příjmů a výdajů?

Částečně jsem to naznačila v předchozí odpovědi.

Objemově největší problém se týká odhadu příjmů z prodeje emisních povolenek, kde může být rozdíl mezi plánem a realitou klidně i minimálně dvacet miliard korun a ve špatném (příliš optimistickém) odhadu ekonomického vývoje, což také může vygenerovat nesoulad mezi plánovanými a skutečnými příjmy v řádu desítek miliard korun.

Problémem je i podhodnocený odhad výdajů na důchody, který může rezultovat k vyprázdnění rozpočtové rezervy.

A nepřijatelným hazardem vůči občanům, obcím i krajům je to, že neexistuje legislativa, podle které by bylo možné zřizovatelům škol přidělit peníze na platy jejich nepedagogických pracovníků. A nikdo ani neví, kolik peněz to bude – přičemž i obce a kraje musejí v těchto dnech schvalovat své rozpočty na příští rok.

Jak jste spokojena konkrétně s kapitolou MPSV, kterou jste projednávali na sociálním výboru sněmovny?

Nejsem s ní spokojena.

Ostatně proto jsem ve svých pozměňovacích návrzích k rozpočtu požadovala posílení rozpočtových položek, které se týkají důchodů, podpory rodin s dětmi, dětí, zdravotně postižených, platů podhodnocených sociálních pracovníků či odměn pěstounů.

Ve všech těchto oblastech je růst výdajů meziročně nedostatečný a minimální, často pod inflací.