Byl jste krajským předsedou Svobodných, nicméně koncem ledna jste členství ve straně ukončil. Co se stalo, proč? Ve svém blogu píšete, že Svobodné rozložili pubertální ultraliberálové...

To je výstižná charakteristika v kostce. Začátek Svobodných byl přitom nadějný. Když se podíváme do historie, tak ODS začala někdy po roce 2006 rezignovat na svůj pravicový program. Vrcholem byl podpis Lisabonské smlouvy. Řada členů bylo znechucených a neměli koho volit. Petr Mach, který v ODS předtím byl, s dalšími založili alternativu pro tyto euroskeptiky, pro voliče, kteří trvají na pravicovém programu. Start byl nadějný, spousta lidí nám přes počáteční rozpaky začala věřit. Petr Mach byl v televizi důstojným účastníkem debat. Řada lidí si myslela, že za pár let se staneme nejsilnější pravicovou stranou. A skutečně byly eurovolby a Petr Mach získal mandát europoslance.

Což je největší volební úspěch Svobodných. Co ale bylo dál?

Asi tím, jak byl více v Bruselu, ve straně začali získávat moc lidé, kteří by ji spíše chtěli směrovat k TOP 09 a Pirátům. Přišla migrační krize, kdy část členské základny začala tuto problematiku bagatelizovat. Někteří by dokonce uprchlíky vítali. Toto pnutí sluníčkářského křídla, oproti křídlu vlasteneckému stranu paralyzovalo. Souboj těchto dvou skupin byl dlouhou dobu vyrovnaný. Nicméně teď to naše vlastenecké křídlo prohrálo na celé čáře.

V nějakých vnitrostranických volbách?

Ano. Do širších orgánů, do republikového výboru, který stranu fakticky řídí. Nicméně předsednictvo se tím také neřídilo. Někdy na podzim při volbách do republikového výboru zvítězilo šest ze sedmi vlasteneckých členů. Proti tomu se ale vzbouřila část sluníčkářů a docílili toho, že se volby zrušily. Mezitím v Brně navelrybařili spoustu nových členů, těch mladých puberťáků, volby se opakovaly a dopadly úplně naopak.

To byl tedy důvod k tomu, že jste odešel od Svobodných. Kolik vás bylo? Jak hodně tyto odchody Svobodné zasáhly?

Odešla třetina členské základny. Což je dost.