Vy jste podpořil církevní restituce i daňový balíček, se kterým spojila vláda otázku důvěry. Budete i nadále podporovat vládní předlohy? Jednáte s koalicí o tom, že ji budete podporovat?
Balíček jsem podpořil, protože pro mě bylo nepřijatelné se spojit s Petrem Tluchořem a skupinou, za kterou stojí komunisté a sociální demokraté. Řekl jsem, že pro mě je důvěryhodnější Petr Nečas než Petr Tluchoř. Tím nastiňuji, jak se budu chovat v budoucnu. Já teď nepodepisuji žádnou dohodu, ale budu sledovat kroky, které připravuje vláda a podle svého zvážení je případně podpořím.
Podpora církevních restitucí z mé strany byla od začátku jasná, protože i Věci veřejné od samého začátku se na schvalování tohoto zákona podílely a podpořily ve vládě věcný záměr i paragrafové znění. Já jsem konzervativní člověk, čili jsem v tomto směru pokračoval. I když připouštím, že v tom zákoně není úplně všechno vysvětleno a nejsou vyvráceny všechny pochybnosti. Na druhou stranu se po 23 letech odstraňuje jedna velká křivda a je překvapivé, že tato v uvozovkách slabá vláda ve své možná nejtěžší chvíli restituce prosadila.
- TÉMA: Miliardy pro církve
Budete podporovat státní rozpočet?
Rozpočet podpořím za předpokladu, že koalice podpoří navýšení peněz pro sport a zejména pro sport dětí. Mám pozměňující návrh, který předkládám s předsedou poslaneckého klubu ODS Zbyňkem Stanjurou, podle něhož se má načíst navíc 800 milionů korun do kapitoly ministerstva školství na sport. Z toho má jít půl miliardy sportovním svazům a 300 milionů přímo na činnost sportovních klubů, klukům a holkám v trenýrkách. Je zhruba deset tisíc jednot a klubů. Z těch debat, co v regionech vedu už půl roku, vyplývá, že na rok potřebují třicet tisíc a už tři roky nedostali ani korunu. Myslím si, že činovníci, kteří pracují s dětmi, si tyto peníze zaslouží.
Nyní trošku osobnější otázka. Zakládal jste Věci veřejné. Byl jste místopředsedou i ministrem této strany. Jak těžké bylo pro vás odejít ze strany a učinění posledního kroku – opuštění poslaneckého klubu?
Rozhodování to bylo velmi těžké a o to těžší, že jsem konzervativní člověk. Takže každý takový zásadní krok je pro mě těžký a nějakou dobu k němu spěji. Od roku 2002 jsem byl ve Věcech veřejných a v letech 2009 až 2010 jsem jezdil po regionech a budoval zázemí 160 klubů. O to tedy bylo těžší rozhodnutí, protože ty lidi znám a i po těch exodech, které ve VV proběhly, je tam stále mnoho slušných lidí. Takže jsem se loučil i s lidmi, které jsem sám pro vstup do VV získával. To bylo velmi těžké. Z VV jsem odešel kvůli tomu, že se za mě kolegové z VV nepostavili ve věci navýšení platu učitelům. To bylo pro mě nepochopitelné, protože jsme byli vázáni stranickými usneseními a koaliční smlouvou a přesto to nebylo odsouhlaseno. Tak jsem si řekl, že nechci být ve straně, ve které se nerespektují rozhodnutí jejích vlastních orgánů. Zůstal jsem jako nestranický člen poslaneckého klubu, ale cítil jsem velmi silný tlak zejména, co se týče církevních restitucí. A říkal jsem si, že si nedovedu představit, že bych hlasoval proti. A říkal jsem též, že si také nedovedu představit, že oni by hlasovali proti. Například Michal Babák byl celou dobu v těch komisích u vyjednávání.
Pamatuji si jeden vypjatý okamžik, kdy jsem jednou jedinkrát uvažoval, že bych šel proti církevním restitucím. Tento příběh ještě nikdy nezazněl. To bylo v době, kdy premiér Nečas řekl, že kdo ve vládě nebude hlasovat pro restituce, tak nebude nadále členem vlády. A tehdy jsem si řekl, že kdybych v tu chvíli hlasoval dle svého svědomí pro církevní restituce, tak si každý řekne, že kvůli tomu, že se držím své ministerské židle. Tehdy jsme měli kuloární hlasování ve VV o restitucích. Já jsem tam přišel a řekl jsem: „Jsem ve velkém rozporu. Přišel jsem vás původně přemlouvat, abyste hlasovali pro restituce, ale teď vám říkám, že pro ně nebudu hlasovat a jdu vás vyzvat, abyste pro ně nehlasovali.“ Tehdy Kateřina Klasnová s Karolínou Peake a Dášou Navrátilovou mě přesvědčovaly, že to nemám dělat. A dnes Kateřina Klasnová má jiný názor a to je na mě silná káva. Tehdy jsem premiérovi vzkázal, že mě nemůže dávat ultimáta a že hlasuji dle svého svědomí, ne dle jeho instrukcí. Čili jsem se v těchto záležitostech od VV vzdálil. Tušil jsem, že kvůli mému hlasování by mě stejně vyloučili, tak jsem raději odešel sám. Na druhou stranu já nikdy nebudu poškozovat Věci veřejné. Já jsem je zakládal. Je to i moje, byť ne úplně vychované a vyzrálé, spolu-dítko. Nechci útočit na VV ani na Víta Bártu, ke kterému mě váže přátelství a mám o něm stále stejné mínění.
Nyní zakládáte Hnutí pro sport...
Buduji něco, co není na politickém základě. Dnes si nedovedu představit, že po tom dvouletém úsilí a svým způsobem i zklamání ve Věcech veřejných bych dnes se stejnou vervou budoval něco, co má silný politický podtón. Buduji tedy hnutí, které má nepolitické téma, ale bude bojovat o hlasy voličů na politickém kolbišti. Lidé jsou dnes skutečně znechucení. To je realita. Ať jdu do obchodu, ať jdu na sraz se spolužáky po dvaceti letech, kamkoli jdu do společnosti, tam všude despekt k politice cítím. Půl roku objíždím republiku, potkávám se s lidmi ze sportovního prostředí, říkám jim svou vizi a ti lidé jsou nadšení. To mi dává chuť a jistotu, že jdu správným směrem.
A jaký je důvod, že se chopíte zrovna otázky sportu?
Protože se tu dlouhodobě pracuje se sportem nesystémově. Myslím si, že by se mělo transparentně změnit financování sportu a mělo by to být předvídatelné na několik let a měla by se vytvořit dlouhodobější koncepce. Paradoxně před Listopadem ´89, byť pod tím politickým nánosem, zde byla zajímavá koncepce sportu. Pracovalo se s mládeží, byly sportovní třídy, tréninková střediska, kvalitní trenéři, lékař a tak dále. Toto bychom měli obnovit. I současné úspěchy těží ještě z těchto věcí. Jaromír Jágr, Tomáš Rosický, ale i ta Barbora Špotáková ještě vyrostli na těchto polorozbitých základech, které přináší ovoce. Ale bohužel dnešní generace už tyto základy nemá.
Já, byť jsem byl na Olympiádu zván, jsem tam nejel kvůli nějaké rodinné dovolené. Ale sledoval jsem to bedlivě v televizi a velmi mě oslovilo heslo Olympiády „For next generation“, Pro budoucí generaci. To heslo říká, že to má být start pro změnu životního stylu Britů, kdy ve fair play zápolení se dá hodnota budoucí generaci. V tomto je přesah toho hnutí i do společenské roviny.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík