Expert na Ukrajinu Blaško: Probuzení Ruska je zásadní zvrat, teď to začne být drsné. Brusel té zemi nerozumí, nacionalistům odkývá cokoliv. USA potřebují rozložit Evropu

01.01.2016 19:41 | Zprávy

ROK 2015 – A CO DÁL? Rok 2015 byl rokem Ruské federace, říká fotograf a odborník na Ukrajinu Roman Blaško. A proč je prezident Miloš Zeman u pražské kavárny tak v neoblibě? Prý na něj mají zadání z americké ambasády… V obsáhlém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz rozebírá i naši „sametovou revoluci“. Tento termín ale sám považuje za „scestný“.

Expert na Ukrajinu Blaško: Probuzení Ruska je zásadní zvrat, teď to začne být drsné. Brusel té zemi nerozumí, nacionalistům odkývá cokoliv. USA potřebují rozložit Evropu
Foto: Jan Rychetský
Popisek: V Oděse přes její rozervanost visí pouze ukrajinské vlajky

Někteří označují rok 2015 za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Tak jednak bych upřesnil termín sametová revoluce, který je nesprávný. Jelikož to nebyla žádná revoluce, ale státní převrat, kde došlo k předání moci do rukou kapitalismu na základě velmocenských dohod. Do revolučního hávu to bylo pouze zabaleno, aby měl lid nejen pocit, že něco mění k lepšímu, ale aby za to taky nesl odpovědnost. Tehdy byl národ obelhán tajnou mocenskou diplomacií pro ekonomické a mocenské zájmy. Václavu Havlovi spadla moc do klína tak rychle a náhle, že tím byl nebývale zaskočen i přesto, že Západ ho dlouhá léta na toto připravoval. Promiňte mi, ale tento termín je zcela scestný a je nadále neodpovědné vůči vašim čtenářům a společnosti vůbec jej takto uvádět.

A teď k otázce. Není to tak zas až nejsložitější po stránce rozumového chápání jako spíš po stránce těch, co mají toto řešit tady, teď, ještě v týmu a navíc na všech úrovních. Tady došlo k součtu jevů, jež byly nastartovány podstatně dříve a směřovaly k výrazným pohybům ve společnosti ve světovém měřítku. Příčiny jsou otázkou globálního řízení světa. Samozřejmě, že všechny takto výrazné pohyby ve společnosti mají svůj účel, fungují s určitou setrvačností a je od nich očekáván jakýsi výsledek. Podle mne jsme někde ve druhém kole přibližně z šesti až deseti kol a není to systém play-off. Je to mnohovariantní systém, který se hraje kdo s koho, a ve výsledku bude nějaký kompromis skrytě nepřijatelný pro stranu, jež musí dělat nejvíce kompromisů. Ale to už tady v historii bylo.

Jinými slovy: Bude hůř pro obyčejné lidi. Ti totiž tyto společenské pohyby odnesou nejvíce a často i cennou nejvyšší, cenou vlastního života, který máme jen a pouze jeden. Letos bylo odstartováno druhé kolo a po všech událostech se nedá říci, kdo je ve výhodě. Přesto, že se rýsuje klíčový hráč a tím je Ruská federace.
Čím byl pro mne tento rok přelomový? Právě tím přechodem RF do prudké ofenzívy, a to na všech úrovních najednou, což má za důsledek, že doslova určuje podmínky této globální politické hry, pokud se to dá nazvat hrou, když denně umírají tisíce lidí na světě v tomto důsledku. Analogii hry jsem použil jen pro srozumitelnost v tomto pojetí zjednodušeného pohledu.     

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Migrační krize není téma číslo jedna. Možná je to dojem interpretace masových mediálních prostředků. Tématem číslo jedna jsou všechny krize. Pro mne je největší krize z hlediska celospolečenského sociálně-kulturního jako důsledek globálních změn ekonomických. Evropa nikdy v novodobých dějinách po druhé světové válce nebyla v takové sociální, politické a kulturně-morální krizi, a přitom nikdy neměla takové bohatství jako v současnosti. Problém je v tom, že objem peněz se nevypařil, ale pouze přesunul do vyšších pater a tím se oslabila střední vrstva společnosti nejen v Evropě.

Migrační krize má celou řadu účelů v mnoha rovinách. A ty úspěšně plní. Odvádí pozornost společnosti od podstatných a zcela zásadních věcí, které je nutno řešit, jako je kupříkladu krutě utajovaná smlouva TTIP. A tady se ptám proč? Dále jsou to otázky rasově náboženské. I ty mají rozdělit, fragmentovat společnost, protože stačí schopnost se ujednotit nejlépe na racionálním řešení, které by se určitě našlo. Ujednocená společnost je schopna daleko rychleji a důsledněji uplatnit svou sílu. A co se týká vlastních migrantů. Evropa platí za to, co zanedbala dávno. O migraci se hovoří od chvíle, kdy začala válka v Iráku, a varování tu bylo už tehdy.

O úspěchu Evropské unie, či spíše politiky Evropské komise, se absolutně nedá mluvit. Naopak prakticky celá její politika účelově selhala na celé čáře. Když jsem byl v Bruselu, probíhala tam konference o uprchlících, která o uprchlících ani tak nebyla. Bylo to totiž divadlo, které mělo účel vydírat Evropskou unii, aby uprchlíky přijímala a také vyčlenila na tuto migrační vlnu opravdu velké peníze. Došlo tam i dokonce na inscenované polehávání na veřejném prostranství EP jakýchsi podle mne najatých lidí, které jsem musel při návštěvě překračovat. Bylo to nevkusné vydírání, které ale splnilo svůj účel. Myslím, že jednoduše někdo má zájem, aby toto řešeno nebylo, a těží ze systému, kdy vládnoucí privilegovaná politická garnitura řeší hlavně své zájmy či zájmy svých sponzorů. Přitom, když se jednalo o rozpočtových navýšeních pro uprchlíky, měli byste vidět, jak to šlo akceschopně.

Jinými slovy: Řešení migrační krize tu samozřejmě jsou, ale není politická vůle tato řešení zformovat a efektivně uplatnit. To má taky své důvody. 
Co se týká Ukrajiny, o tom se ani nebudu zmiňovat. Nejvýraznější moment v této věci nastal tehdy, kdy EU zaujímala stanovisko, že bez znalosti věci a dostatku relevantních informací chce posílat hlavně zbraně ukrajinské armádě. To je směšné a iracionální. Vůbec nevytvářela prostor na politická jednání. Přitom šlo o lidské životy a je jedno, na které straně. O ukrajinské krizi se v EP neví prakticky nic, ale nedej Bože, když přijdete s informací, která není v souladu se současnou politikou ultranacionalistických „ukrlídrů“. Ten, kdo přijde s podobnou informací, je většinou označen za Putinova agenta nebo za zločince. Žádná jiná alternativa se nepřipouští. A tomu já říkám diktatura, a ne demokracie, zvlášť když obsahuje ve své podstatě v jednáních a činech fakticky agresivní a hrubě násilné prvky, včetně uplatnění tvrdé represe.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi „nemusí“ prezidenta Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Ano, jde tu o jasnou uměle a účelově vytvářenou polarizaci společenských vtahů. Například e-maily s protiislámskou politikou, ale i ty s proislámskou politikou jsou z největší míry z jedné továrny. Myslím, že tím bylo řečeno vše.

Svoboda slova má, nebo nemá hranice? No samozřejmě, že má! A je pro každého, nebo jen pro někoho? No samo sebou, že pokud to má být opravdová svoboda, musí být pro každého stejná a stejně tak ohraničená. Jinak je to spíš přinejlepším demagogie, dezinformace a přinejhorším anarchie, a ne svoboda slova. A tohoto jsme svědky v masových prostředcích. Tyto nástroje nám podávají neúplné informace, tendenční, pokud vůbec, a většinou ty nepodstatné pro celou společnost. Ono totiž mít informace je mít moc nad sebou samým, nebo dokonce nad společností. A tady se dostávám k našemu prezidentovi. Média se nezabývají podstatou a obsahem, ale jevy, jež by mohly prezidenta znedůvěryhodnit. Jinými slovy, ať má pravdu, či ne, záleží na tom, kdy mluví a jedná v souladu se zájmy těch, co ovládají, nemusí je zrovna vlastnit – viz ČT –, masová média, která zásadně ovlivňují veřejné mínění. A protože prezident Miloš Zeman to vidí jinak, je jeho mediální interpretace záměrně konfrontační, dehonestující a často s ohledem na úřad, který zastává, krajně nevkusná. Není důležité jej pochopit, ale pošpinit a před veřejností znedůvěryhodnit. Jednoduchý technologický postup.

Ano, bude to gradovat. Zejména podle toho, jak moc se vyčlení pro fašizaci společnosti prostor masovými médii. Vypadá to, že to bude hodně gradovat. Myslete si, co chcete, ale tento postup je řízený, i když se jeví jako přirozená reakce společnosti proti multikulturním jevům a migrační vlně.

Totéž se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde podle vás o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok?

Jak už jsem řekl, je to synteticky vytvořené a krajně nezdravé. Proč v této politické hře je prvek a nástroj zvaný nacionalismus, který je možný obrazně řečeno lusknutím prstu proměnit v ultranacionalismus, aniž by si to společnost vůbec uvědomila? Příkladem je tomu právě Ukrajina. A tyto příklady jsem viděl v přímém přenosu, a to je něco jiného, než když o tom jen čtete nebo o tom diskutují lidé v televizi bez znalosti konkrétních reálií. Já jsem sice vlastenec, ale jsem rozhodně antinacionalista. To jsou totiž dvě různé kategorie. Také je to v souladu s reakcí na uplatňování jistého typu multikulturalismu, tento typ prostě nemohl jinak než takto selhat.

Levice stagnuje a je jí vymezen stále menší a menší prostor. Krom toho je jí dovolen jen jakýsi planý kriticismus salonního typu. A tímto tedy jasně selhává ve své politické činnosti a hlavně své roli jako obhájce sociálně spravedlivé společnosti. Vše je jen jako. I když něčemu občas ten kapitalistický liberalismus povolí uzdu, aby se neřeklo. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Ještě více rozšíření krizí, jež jsem zde zmiňoval.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?

Tak především: Ne Rusko, ale Ruská federace. Nezměnilo se postavení, to bylo a je pořád velmoc. Stále největší federativní stát na světě – Rusko se člení na 8 federálních okruhů nebo na 12 ekonomických rajónů, ty se dělí na 83 oblastí. Ale změnil se úhel pohledu na Ruskou federaci, zejména kvůli tomu, že přešla do ofenzívní politiky na všech úrovních. Tato ofenzíva je založená na skutečných reálných faktorech a je v souladu s centrálně efektivním řízením, rovněž velmi racionální mezinárodní politikou, založenou na národně sociální bezpečnosti státu. Tu ofenzívu spustil dlouhodobý tlak západních velmocí zejména USA a spuštěna byla občanskou válkou na bratrské Ukrajině.

Syrská krize pomalu, ale jistě ukazuje, jak se věci mají a kdo a proč za tímto vším božím dopuštěním stojí. Rovněž co je předmětem těchto válečných tažení. A taky se ukazuje pravá podstata IS, která někomu slouží jako jednak strážce území, kde se nachází ropa, dále pak jako reálný nepřítel, s nímž je nutno bojovat a tím vynakládat prostředky na válku, nemluvě o tom, že je to doslova laboratoř reálného vyzkoušení vojenských technologií. V neposlední řadě je nutno vyvolávat strach ve světě z terorismu ještě větší, než ve skutečnosti by měl být. Tím nehovořím, že se IS bát nemusíme. Spíše se ptejme, proč USA dává ochrannou ruku nad černý obchod s ropou a proč tajně kryje ISIL? Čtyři roky ISIL bombarduje a ten se rozrostl na víc než třetinu Sýrie a část Iráku a zrovna tam, kde jsou ropná pole. Divné že? A když zasáhne RF na strategický zdroj příjmu IS, sestřelí NATO letadlo RF? A jak jinak, hodí to na Turecko! Ať si odpoví každý sám. Najít informace k těmto odpovědím není až tak složité. RF v čele s Putinem předložila OSN návrh na mírová řešení v Sýrii, a tak s největší pravděpodobností bude postupovat jako v případě občanské války na Ukrajině. A to tak, že nastolí politická řešení. Tohle bude těžší, protože je ve hře především ropa. Putin se snaží nejen udržet své pozice, ať už je na poli politickém, vojenskostrategickém, či ekonomickém, ale přešel do ofenzívy a ať chceme, nebo ne, vyplňuje prostor všude, kde se jen ohlédneme, a co víc – diktuje podmínky. Typickým příkladem jsou minské dohody II, vliv RF získaný v Sýrii už USA nevezme. A pokud bude chtít mít alespoň nějaký vliv, musí jednat jako rovný s rovným. Podmínky ale bude výhradně určovat RF.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: Václav Fiala



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zeman: Fiala připomíná Hitlera v bunkru. BIS se chystá zatýkat

16:05 Zeman: Fiala připomíná Hitlera v bunkru. BIS se chystá zatýkat

Premiér Fiala svými výroky připomíná poslední dny Adolfa Hitlera v bunkru v době, kdy se k Berlínu b…