Vysoká inflace poražena, můžeme slavit. „Potvrzuje se to, co jsem občanům slíbil ve vánočním projevu, kdy jsem řekl, že ekonomická situace lidí a firem se bude zlepšovat... Končí nejistota z budoucnosti a končí tak dvouletý stres ze zdražování, kterému byli vystaveni lidé i firmy,“ řekl premiér Fiala. Je opravdu co slavit?

Je nesporné, že se růst inflace výrazně zpomalil. Jenže pro normálního člověka, který se živí prací a nemá příjmy na úrovni poslance či soudce, není zásadní informací zpomalení inflace. To je poloviční údaj. Pro pracujícího člověka je důležitější údaj, jak se vyvíjejí reálné mzdy a důchody. Zda jeho příjmy rostou rychleji, nebo pomaleji než inflace. Druhým osudovým ukazatelem pro pracující, kteří nemají v trezorech zlaté cihly, je, zda úroky u jejich úspor v bance jsou větší než inflace. Zda se mu kupní síla naspořených peněz nesnižuje. Zatím to vypadá, že střední a nižší vrstvy budou dále chudnout. Že protesty zemědělců odrážejí lépe stav ekonomiky než nadšení premiéra.

A když už mluvíme o vládním sebeuspokojení, pro budoucnost platí, že k důsledkům vládního šetření nepatří jen snížení inflace, ale mnohde i snížení podnikatelských pobídek a příjmů. A pak je tu problém zásluh. Inflace klesla, ale je to jen výsledek práce vlády? Česká ekonomika je vývozní ekonomikou, je závislá na vývoji v zahraničí. Její export a import jsou málo diverzifikované. Díky jednosměrné transformaci po listopadu 1989 se Česko pohybuje především na oběžné dráze kolem Německa, ve stopách tamního vývoje cen, vývozu a dovozu. Což znamená, že se vláda může stavět na hlavu, ale když se Německu nedaří, nebude se dařit ani v české kotlině, ani na Moravě a ve Slezsku. Zásluhy pražské vlády na poklesu inflace jsou malé. Ovšem škodit by mohla ještě více než dnes činí. To je pravda.

Takže není co slavit?

Ale ano. Vždy je lepší zlomit si jednu nohu než dvě.

Internetovou událostí poslední doby byl jistě rozhovor Tuckera Carlsona s Vladimirem Putinem. Proč se v něm ruský prezident tak dlouho prokousával historií své země?

Máte pravdu, pro mnohé z nás je to zvláštní. Dá se říci, že v tom je jeden z rozdílů ve způsobu myšlení západních politiků a ruských politiků, ale i západní propagandy a ruské propagandy. Snadno si tuto odlišnost vybavíte při pohledu na česká média hlavního proudu, zvláště pak na Českou televizi, kde jsou události předkládány bez časového a prostorového kontextu.