Inflace už v Česku opět roste. Co to?

Je to velmi nepříjemná věc. Hodně lidí se domnívalo, že jsme už za vodou, že jsme v inflačním cíli, že už se jí není potřeba bát a máme před sebou krásné zítřky. A najednou přišel v inflaci zase ohromný skok. Musíme si uvědomit, že jsme byli v březnu na 2,0 a v dubnu jsme už na 2,9, což je zase skoro o polovinu výš. Není normální, aby inflace takhle rychle poskočila. Nicméně za vyskočením cen stály ceny nápojů a nárůst cen pohonných hmot.

Pohonné hmoty jsou velmi pohyblivou položkou. Stačí, aby se stalo něco na Blízkém východě a hned ta položka letí nahoru nebo dolů. Nemyslím si tedy, že by se pohonné hmoty nacházely v nějakém dlouhodobě rostoucím trendu. Jen jejich ceny klesají pomaleji. U nápojů se zase pravděpodobně projevilo to, že se začátkem roku měnila daň z přidané hodnoty (DPH) a velké obchodní řetězce se snažily tvářit, že na to nereagují a nebudou zdražovat, ale podle mě to, co mělo přijít v lednu, tak přišlo v dubnu, kdy už se nemluvilo o „nekřesťanských“ řetězcích. Posunulo se to. Proto bych se toho nebál a další měsíce očekávám zlepšení.

Česká národní banka (ČNB) však vidí, že se v Americe obávají inflace, a jak jsme globálně propojeni, tak má strach, že kdyby tamní inflace byla vyšší, tak to může přijít i k nám. A proto raději přešlapuje na místě, čeká, rozhlíží se. Až se situace zlepší, tak sníží úrokové sazby. ČNB bude mít chvíli pauzu, ale na konci roku budou podle mě úrokové sazby ještě nižší než dnes.

„Konec zdražování, stresu a nejistoty z budoucnosti… Potvrzuje se, co jsem slíbil občanům ve svém vánočním projevu, že se ekonomická situace lidí i firem bude zlepšovat,“ říkal v únoru premiér Petr Fiala, který chválí vlastní vládu, kudy chodí. Proč ta slova nejsou kompatibilní s realitou?

Je to absolutní nesmysl. Politici nemají moc možností, jak měnit inflaci. To je hlavně práce pro centrální banku. Politici mohou přispět k tomu, jestli bude inflace růst, nebo klesat. K tomu, aby politici mohli snížit inflaci, by dobře posloužilo, kdyby snížili daně. Kdybychom měli jednotnou daň na všechno deset procent, tak super, a cenová hladina se sníží. Nic takového se nestalo. Premiér by za to mohl ještě tehdy, kdyby najednou začal pumpovat méně peněz do ekonomiky, takže by v ní nebyl deficit státního rozpočtu, ale přebytek. Nic takového se také nestalo. Takže nevím, za co by si měl jakýkoliv politik připisovat zásluhy, že se inflace snížila. Nikde na světě, tedy v běžných zemích, to tak nefunguje. V těch to funguje tak, že je inflace ovlivněna centrální bankou a guvernérem.

„Vytvoříme pravidlo daňové brzdy, které stanoví strop daňového břemene.“ Tohle je zase z programu koalice Spolu, přičemž výše stropu nebyla specifikována. Jsou předvolební sliby zbožná přání, nebo jen cynické a bohapusté lži?

Myslím si, že hodně lidí v ODS svým předvolebním závazkům věřilo. Jenže ve chvíli, kdy se ze Spolu stala pětikoaliční vláda, tak z toho programu nemohl zůstat kámen na kameni. Piráti a STAN měli přeci dost odlišné programy. Vždyť Piráty nelze považovat za pravicovou stranu, to je prostě jasná, v některých oblastech až extrémní, levice. Je tedy zřejmé, že se plán musel rozpadnout ihned, jak se začali domlouvat na pětikoalici. Ta, aby se udržela, začala dávat velkou váhu na zájmy malých stran, třeba Pirátů či lidovců, a najednou se začalo objevovat mnoho socialistických hesel. Konečná vládní politika není pravicová ani středová. Je levicová.

Lidé si opět začali stěžovat na to, jaké jim přišly účty za energie. Co vy na to?

Ohledně energií jsme jednoznačně z nejhoršího venku. Záleží ale na tom, jak, kdo a kdy fixoval svou cenu. Mohlo se totiž stát, že ji fixoval blbě. A zafixoval ji před tím, než na trhu klesla. Takže najednou, ačkoliv je na trhu elektřina mnohem levnější než byla, má stále pocit, že platí moc. To ale časem skončí a pak si energii zafixuje lépe.

S válkou na Ukrajině však opravdu nevíme, kam se bude trh s energiemi vyvíjet, protože válka je nepředvídatelná. Je nepochopitelné a vlastně zázrak, že tady pořád jezdíme na ruskou ropu. Sice nemáme asi ruský plyn, ale máme jejich ropu. Bojujeme s nimi, a tohle. Je to divné. Nebyl bych proto překvapen, že pokud bude válka eskalovat, tak ruská ropa najednou nebude žádná. A to by mohlo být všechno jinak. Tam může nastat cokoliv. Moc se o tom ale nemluví. Může se tedy stát, že energie bude dražší, ale základní scénář je, že se to na Ukrajině nějak uklidní a pak bychom se měli vrátit do normálu, kdy fixace poklesnou.

Ekonomický růst v západní Evropě je v posledních pěti letech naprosto nejhorší ze všech oblastí na světě.“ Máte to na Facebooku. Znamená to, že souhlasíte?

Když se podíváme na graf s vývojem HDP Evropské unie a Spojených států amerických, tak uvidíme, jak nám zpočátku USA utíkaly, ale jen trošku. Nic závratného. Po čase se to změnilo a najednou se ukázalo, že USA za těch dvacet let docela hodně vyskočily. Evropa sice roste, ale jen velmi slabě. Já si to vysvětluji tím, že Evropa neustále vymýšlí novou a novou byrokracii, regulaci a tak dále, čímž hází klacky pod nohy podnikatelům. V Evropě se prostě stále hůř a hůř podniká. Dokonce to končí tím, což minulý týden velmi vytočilo francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, že najednou velké francouzské společnosti nechtějí být na pařížské burze a přesunují se na newyorskou. Tam se točí akcie rychleji.

Proč? Protože se v EU dělá vše pro to, aby nešlo podnikat, aby zhynul kapitalismus. Spousty podniků, co odcházejí z Evropy, říkají to samé. Když vymyslíte byznys, abyste šel za desítkami advokátů, kteří budou měsíce debatovat o tom, jak to vymyslet, aby to šlo. Vyhnout se regulaci, získat potřebná razítka a tak dále. Evropa stále vymýšlí, jak to udělat, aby se nedalo podnikat, a zároveň, jak to udělat, aby ti, co nepracují, na tom byli lépe. To není kompatibilní. Proto je Evropa velmi zadlužená, roste pomalu a ztrácí se za Asií, Amerikou a tak dále. A bude to horší. Nemohu si vzpomenout, že bych za posledních dvacet let z Evropy slyšel něco, co by přineslo nějaký pozitivní impuls do evropského podnikání. Staneme se majákem na konci světa, který bude všem ukazovat, že se to dá dělat zeleně, ale musí to být dotované. Zbytku světa budeme ukazovat: „Podívejte se, jak by se to mělo dělat!“ No, a přitom budeme stále chudnout.

Nicméně je třeba říct, že postkomunistické země už nyní předběhly ekonomicky některé země z jihu Evropy. Tedy ohledně HDP na hlavu. Když se podíváte na výhled Mezinárodního měnového fondu (MMF), tak se ukazuje, že celá střední Evropa, tedy my, Polsko a další, velmi brzo předběhne Itálii. A tak se ukazuje, že naším konkurentem přestává být Itálie, kde se vyrábí Ferrari a tak, ale začíná být Německo. Tomu se totiž přestává dařit tak, jako v minulosti, protože Německo se změnilo. Jeho firmy jako Miele, Bosch a podobné začínají přemýšlet, jak přenést výrobu jinam. Není to často o mzdách, ale spíše o té buzeraci, která přichází ze státního aparátu.

Nicméně dluhy Čechů u bank stále rostou. Jak alarmující to je?

Je třeba dodat, že obrovské dluhy mají úplně všichni. Dnes nenajdete zemi, která by neměla velké dluhy. Třeba Čína je také obrovsky předlužená. Ta těží z toho, že je to velká ekonomika velké země. Kdyby nebyla velmocí, tak má daleko horší rating. Čína má problém na úrovni jednotlivých regionů, které jsou absolutně předlužené. U domácností to je hodně podobné, ale zase nejen v Číně či u nás, ale po celém světě.

V USA a v řadě západních zemí totiž kvůli poslední velké krizi v roce 2007 přišli s neskutečnou prasárnou. Jde o zápornou úrokovou sazbu. V dnešní ekonomice tahle věc vůbec nedává smysl. Jde o takové socialistické inženýrství, jehož výsledkem bylo, že se tiskly peníze za každou cenu, nerostla nezaměstnanost a vše vypadalo růžově, ale ve skutečnosti to vedlo k tomu, že společnost se předlužila a posunula problémy do budoucna.

Vysoká inflace se začala projevovat v cenách nemovitostí. Kdekoliv na světě zjistíte, že bydlení je extrémně drahé. A Česko je v tom opět na špici. Počet platů, co musíte dát za byt v Praze, je mnohem vyšší než v Mnichově nebo ve Vídni. Lidé s běžnými příjmy se pak zadlužují na celý život. To ostatně platí i v USA. Pro obyčejné lidi skončil klasický sen, že když budou normálně pracovat, koupí si byt, auto, založí rodinu, tak budou pěkně žít. Ty hypotéky tomuhle snění zabránily. Lidé se bojí mít rodiny a máme tu obrovský pokles porodnosti. Situace je extrémně nepříznivá pro běžné obyvatele všude na světě a pro jejich běžné sny. A nebylo to vyvoláno hnusným kapitalismem, ale tím, že se centrální bankéři úplně zbláznili.