Otakar Foltýn pokračuje ve své zběsilé jízdě. Jako samozvaný expert přes zahraniční politiku napsal, že vítěz v amerických prezidentských volbách Donald Trump je pouhou loutkou americké oligarchie, a k tomu připojil fotografii s oprátkou. Nebyla ta oprátka už přes míru?
Třeba ji má schovanou pro sebe. Vzpomeňte si na závěr filmu Pelíšky.
Moderátorka veřejnoprávní České televize Marie Koldinská zároveň pracuje ve Strakově akademii pro odbor strategické komunikace jím vedený. Jak se k tomu stavíte?
Marii, tedy docentku Koldinskou, dříve Šedivou-Koldinskou, znám téměř třicet let. Před čtvrtstoletím to byla jedna z nejnadanějších mladých historiček. Její kniha o Kryštofu Harantovi patří stále k nejlepším životopisům osobností českých dějin. Její počáteční působení v roli moderátorky pořadu Historie.cs bylo značným přínosem.
V roce 2014 se tvrdě a asi oprávněně postavila proti poměrům v Grantové agentuře České republiky (GAČR), získala si pozici určitého arbitra v oboru a mám obavu, že ji úspěchy poněkud poznamenaly. Začala opouštět vědeckou pozici směrem k aktivismu. V posledních letech u ní došlo k radikálním změnám v osobním životě, odešla z Karlovy univerzity a opustila svá historická témata, v nichž prokázala vysokou akribii. Místo toho se – a není mezi historiky jediná – přesunula o staletí vpřed a s dosti nízkou znalostí materie komentuje poslední půlstoletí.
V roce 2022 poté, co původní vědecká rada Ústavu pro studium totalitních režimů kvůli novému řediteli instituce jednotně odstoupila, se nechala nominovat do nové rady, ač se nikdy problematikou 20. století nezabývala. Jak jsem si všiml, v současnosti již není mezi členy rady vedena.
Rubem jejích rozsáhlých mimovědeckých aktivit je skutečnost, že za posledních dvacet let již žádnou samostatnou monografii nepublikovala. Kryštof Harant zůstal poněkud osamocen a v roce 2022 Nakladatelstvím Lidové noviny rozsáhle avizovaná kniha „Bílá hora – mýtus, klišé, tradice“ stále ještě nevyšla.
Moderuje, jak jste již předznamenal, pořad Historie.cs. Jak tento pořad jako historik hodnotíte?
V pořadu Historie.cs jsem v minulosti také několikrát vystupoval, ať již s moderováním doktora Kučery či docentky Koldinské. Byl jsem však ochoten jít do diskuse pouze o tématech, k nimž jsem napsal monografii či sérii odborných článků. V posledních letech pořad raději nesleduji, protože právě výběrem diskutujících s nízkou či přímo nulovou akribií se z něho stala aktivistická nástěnka. Za vrchol stupidity považuji přizvání osoby, označené jako údajný specialista na mučení a útrpné právo, přičemž dotyčný byl za podobnou činnost prováděnou v reálu odsouzen na pět let nepodmíněně.
Koldinská si opakovaně Foltýna do pořadu přizvala jako hosta. Měli bychom za pořady tohoto druhu platit zvýšené koncesionářské poplatky?
Jejich vzájemný vztah označím raději za splynutí zájmů. Oba byli členové jakéhosi týmu exministryně Heleny Langšádlové, oba působí v zajímavém spolku „Společnost pro výzkum dějin vojenství“, ač se dějinami vojenství nezabývají (on ani nemůže), oba se autorsky podíleli na knize „Cesta na Horu“.
Účast pana Foltýna v pořadu Historie.cs byla prý v poslední době značná. Takže mne nepřekvapuje, že dotyčný docentce Koldinské zařídil teplé místečko ve svém vládním pašalíku, aby netřela bídu s nouzí. Ostatně o přihrávání dlouhých peněz kamarádům ve vládním úřadu „strak(a), tedy strategická komunikace“, jsme se bavili již při našem prvním rozhovoru o životě a díle obršta Foltýna. Ke zvýšeným poplatkům se vyjadřovat nebudu, neboť chci hovořit slušně.
Copak je ten Foltýn za vojáka? Z čeho podle vás pramení jeho arogance, nadřazenost a nadutost?
Otakar Foltýn není voják, on je pouze u vojáků. Jeho vojenské vzdělání sotva dosahuje úrovně bývalého absolventa vojenské katedry vysoké školy, jeho velitelská praxe je fakticky nulová. Podle zveřejněného životopisu velel několik měsíců družstvu, což byla v někdejší Československé lidové armádě (ČSLA) funkce, kterou zvládali absolventi průmyslovek.
Poté působil v různých pražských kancelářích, do misí vyrazil v úloze právníka, tedy pěkně v kanceláři (možná stanové) na vyšším velitelství – bez rizika a s plnými požitky. Nechával se prý označovat jako důstojník generálního štábu, ač byl u této instituce pouze zaměstnán, potřebné odborné vzdělání na toto zařazení nemá v životopisu uvedeno. To, že se stal (a nejen on, našli bychom vícero dalších) plukovníkem, jen ukazuje mizerii naší armády. Také v někdejší ČSLA bylo několik takových „kancelářských“ plukovníků, šlo však o politruky či prokurátory, tedy lidi zvláštního ražení – nadřazené, omezené, nenávistné a obecně dosti hloupé. Jinak se v ČSLA nemohl stát poručíkem ten, kdo neodvelel četu, kapitánem, kdo neodvelel rotu, podplukovníkem, kdo neodvelel prapor, plukovníkem, kdo nevelel pluku.
V roce 1989 například major Ing. Jiří Šedivý velel tankovému pluku a major Ing. Pavel Štefka motostřeleckému pluku. Měli odpovědnost za rozsáhlejší a různorodější množství jednotek, než má dnešní velitel mechanizované brigády v hodnosti brigádního generála. Vojenská policie tehdy ještě neexistovala, v opačném případě by se však jejím velitelem rozhodně nemohl stát oficír s neúplným vzděláním záložního důstojníka a velitelskou praxí schopnějšího vojáka základní služby. Tehdy jsme měli na příslušných velitelských místech opravdové důstojníky, kteří zvládali funkce o stupeň či dva vyšší, než odpovídalo jejich reálné hodnosti.
Dnes máme pro obršta Foltýna kancelář na Hradě, kde má prý tabulkově pouhé dva podřízené. V roce 1989 velel plukovník divizi, tedy až 11 000 vojáků se stovkami tanků, bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, desítkami dělostřeleckých hlavní a tak dále. Dnes se plukovník válí v kanceláři a velí dvěma lidem (pokud tedy vůbec někomu velí). Trochu drahý špás za cca 86 150 korun měsíčně jen v základu, tedy bez všech příplatků a doplatků, jež dosahují desítek procent. Abych parafrázoval Jaroslava Haška, takových obrštů má Česká republika hromadu, takže se opravdu chcete bavit o navýšení televizní a rozhlasové daně?
Vraťme se k Otakaru Foltýnovi. Nesouvisí jeho výše vyjmenované vlastnosti s bývalou funkcí náčelníka vojenské policie?
Vojenskou policii jsem zaregistroval hlavně po jejím útoku na budovu České televize. Nejsem právník, ale třeba pan obršt by nám mohl říci, jak z hlediska trestního práva klasifikovat zákeřný vpád desítky zakuklených ozbrojenců, kteří s namířenými zbraněmi vnikli do střežené budovy, eliminovali ostrahu, vyrazili dveře kanceláře a zmocnili se, bez okamžité evidence, značného množství cizích věcí v hodnotě vyšší než malé.
Je zajímavé, že si nyní příslušné nepomazané hlavy neustále stěžují na malý počet vojáků a ve dvou složkách (vojenské policii a hradní stráži) se nachází nyní již téměř 3 000 osob, takže tvoří více než deset procent vojáků a vojákyň Armády České republiky (AČR). V případě jakéhokoli konfliktu by tyto osoby zcela jistě nebojovaly v první linii a nehájily by vlast. Můžeme jen spekulovat, co by opravdu dělaly. Případně se podívat na různá videa, třeba jak na Ukrajině dobře vyzbrojené a vycvičené osoby odchytávají na ulicích kolemjdoucí muže a cpou je s užitím násilí do aut. A projevit trochu představivosti...
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský