Od doby, kdy jste vzkřísil stadion za Lužánkami, uplynul víc než rok. Co se za tu dobu změnilo?

Hlavní je, že stadion dál a stále intenzivněji žije, konají se na něm různé akce a mám radost, že tam trénuje mládež Zbrojovky, to je pro mne asi nejlepší zpráva. Pořádají se tam taky akce, které nejsou sportovní, největší teď brzy bude sraz veteránů. Ale každý víkend se tam scházejí lidé jen tak, jsou to ti, kteří stadion pomohli postavit na nohy a chodili tam pracovat. Pořádají tam fotbálky a nejrůznější společenské akce a já jsem rád, že je to i místo pro ty, kdo se o to nejvíc zasloužili. Chodí sem každý víkend skupina zhruba třiceti lidí, ti si stadion zamilovali tak, že tam chodí místo výletu na přehradu nebo na chatu. Je to pravidelné setkávání skupiny, která tomu od začátku nejvíc věřila a pomáhala. I dnes se k nim ale může kdokoli přidat a přijít se svým nápadem. Jediný problém je snad jenom voda, když je sucho a není tam závlaha, musíme svépomocí řešit kropení, aby byla tráva dobrá.

Před rokem a půl jste začali likvidovat „džungli“ která na stadionu rostla. Jakou jste měli tehdy představu o budoucnosti stadionu, tušili jste, že bude takto žít i po vaší fotbalové rozlučce?

Tak daleko jsme se nedívali, všechno se rodilo krok za krokem a žádné dlouhodobé plány nebyly. Když jsme v lednu stadion začali opravovat, říkali jsme si, že by na zápas mohlo přijít třeba pět tisíc lidí, nakonec jich tam bylo třicet tisíc a zájem byl stotisícový. Nebylo to ale snadné, když jsme třeba v březnu zjistili, že je v betonu prasklina, hrozilo, že tam nebudeme moci pustit lidi, stejně jsme to ale opravili. Když to skončilo, napadlo nás, že stadion nesmí zase zarůst a zpustnout. Nápady, co se stadionem dál, se dodnes rodí za pochodu a jsme pořád připraveni na nové věci.

Vaše akce na starém stadionu za Lužánkami „vyprovokovala“ i projekt na stavbu nového, který by měl stát do roku 2020. Jak hodnotíte ten projekt?

Nový stadion vypadá velmi dobře, je tady perspektiva, že se postaví. Těší mě, že návrh slavnostně odhalovala přípravka Zbrojovky a rád bych, aby tito kluci na stadionu v budoucnu hráli. Já jsem členem tzv. ozvučné skupiny, která sleduje jednání o přípravě stavby. Jde o to, aby se v roce 2018 začal bourat starý stadion a pak se stavěl nový. Moje role je v tom, že přináším fanouškům informace z jednání, lidi se mě na ulici ptají, jestli z toho nesejde. Mám radost, že už je jednání tak daleko, teď už věřím, že stadion opravdu bude.

Při akcích na starém stadionu i jednáních o novém se setkáváte s politiky. Jak se vám s těmi v Brně jedná?

Od prvního dne, kdy se o stadionu rozhodlo, tomu dával zelenou hlavně primátor Petr Vokřál. Od té doby jsme každý týden v kontaktu, on také objíždí akce a debaty o novém stadionu. Primátor tomu neskutečně fandí a věci to pomáhá. Hodnotím ho hlavně jako člověka, ne politika z nějaké strany, jako Brňáka, který ten stadion chce a dělá pro to maximum. Jsme rádi, že se tak angažuje, bez něj by to bylo daleko složitější.

Co jste se během akcí kolem stadionu dozvěděl o Brňanech a městě? Překvapilo vás něco?

Brňáci mě nezklamali a potvrzují to stále. Když cítí, že je tady něco zajímavého, semknou se a pomáhají tomu. Bylo to vidět i u mého rozlučkového zápasu a stejné je to teď třeba kolem účasti Brna ve finále extraligy volejbalu, kam přišlo skoro šest tisíc diváků. Na Brno mám stále stejný názor a jsem moc velký patriot, abych o nich mohl říct něco špatného. Jsem do města a lidí trvale zamilovaný. Jsem ale těžce neobjektivní, lidi zde mi sedí, i když nějaký blbec se vždycky najde. Brno mám rád od hantecu až po chování lidí. Žijeme tady klidným životem a nehoníme se tak za penězi jako třeba v Praze.

Z médií se zdá, že všude panuje jen „blbá nálada“, vy ale zřejmě zažíváte něco jiného…

Některé negativní věci registruji, snažím se ale soustředit na svou rodinu a dívat se na věci pozitivně. Skoro obden jsem na nějakých akcích, ať už jsou to tréninky s dětmi, charitativní akce, tímhle životem já žiju. Negativní příběhy, které vidím v televizi a v novinách, mi nejsou lhostejné. Pokud jde o migranty, mě osobně nevadí cizí lidi, ale musí se chovat tak, jak se chováme my a jaká máme nastavená pravidla. Netahal bych do toho ale ani tak politiku jako spíš normální rozum. Když někoho přijmeme, musí se chovat slušně a dodržovat naše pravidla, pak s tím problém mít nebudu. Kdyby to ale mělo mít negativní vliv na mou rodinu nebo na Brno, byl bych první proti. Snažím se ale na věci dívat pozitivně.

Jste známou osobností sportu, ale během dění kolem stadionu jste se stal známým všeobecně. Nechcete toho využít a třeba jít do politiky?

Politika by mě nenaplňovala natolik, abych byl v životě spokojený. Proto neuvažuji, že bych šel do politiky, ale spíš bych rád pomáhal věcem, které se týkají Brna bez ohledu na to, jaká politický strana to prosazuje. Na druhou stranu musím říct, že se o politiku zajímám čím dál víc, sleduji co se děje ohledně migrace i na brněnské radnici.

A co tedy říkáte na rozpad koalice a patovou situaci na brněnské radnici?

To si musí strany vyřešit mezi sebou, pevně doufám, že tam zůstanou ti, kdo chtějí Brno posouvat dál. Já mám radost, že se drží Petr Vokřál, jeho uznávám, protože je to člověk, který chce Brnu pomoct, a fandím mu. Byl bych ale rád, aby byl také obklopen podobnými lidmi. Je tady toho hodně, co by se mělo řešit - spolu s fotbalovým i hokejový stadion, potřebujeme nádraží, a těch věcí je strašně moc.

Závěr kariéry prožíváte v Blansku...

Měl jsem hlavně zájem hrát v divizi a Blansko bylo řešením, přivedli mě tam Karel Jarůšek a Jiří Crha. Vyhovovalo mi i to, že tam chodí hodně diváků a je tam parta skvělých spoluhráčů. I pokud jde o mou postavu, nadváhu a kondici, mi to tam vyhovuje, výš už bych hrát nechtěl. A už ani nemám takovou chuť se tolik trápit na trénincích, takže mám jednou týdně trénink a jednou zápas. To mi trenéři v Blansku tolerují a za to jim patří velký dík.