Jak jste vnímal celospolečenský strach z nemoci Covid-19 po dobu pandemie?

Začátek byl chmurný a strach z nemoci nás obcházel všechny. Počty nakažených a obětí, ani ne tak u nás, jako v zahraničí, byly zdrcující. Ostatně v některých zemích to stále trvá. Když to došlo k nám a já byl jedním z prvních nakažených, takže jsem poznal nepříjemné příznaky té nemoci, tak ne, že bych se bál přímo o život, ale měl jsem v kalhotech.

Jak jste byl nakažen?

Celkem srandovně. V hospodě jsme hráli ve čtyrech mariáš a jeden spoluhráč, kterému bylo osmašedesát a seděl proti mě, to měl. Takže od něj. Je poctivec, takže hned po příznacích volal hygienickou stanici a tam se o tom dozvěděl. Hygienikům řekl, že hrál se mnou, a tak mě vytrasovali. Zavolali mi, abych šel také na test, takže podle mé dedukce to musel bý on. S nikým jiným jsem se v té době moc nestýkal.

Jak se u vás koronavirus projevoval?

Byl jsem nachlazenej. Já jsem na to náchylný, třeba když se mění počasí. Jel jsem na kole a nebyl moc oblečený, takže jsem si myslel, že to bude z toho. Normální nachlazení přecházím, ale tohle šlo ruku v ruce s kašlem a nechutenstvím. Vůbec jsem nejedl. Až později jsem přišel na to, že mám koronavirus. Nebyl jsem pak ani v nemocnici. Všechno jsem si to odbyl doma v posteli, kde jsem bral paralen, coldrex a zapíjel to čajem. Už mi z toho bylo blbě. Zase jsem se dost vyspal a pořád koukal na televizi.

Když jste to sledoval v televizi, tak jak podle vás zvládla vláda v čele s Andrejem Babišem pandemii?

Stále jsem hltal zprávy, co je nového. Když tady začala pandemie natvrdo, tak jsem byl už na dobré cestě k vyléčení. Moc tomu nerozumím. Byly tam hádky o roušky, o opatření a tak dále. Nicméně mám pocit, že si úplně špatně nevedli. Byli přísní, což je dobře.

Koronavirus přišel z Číny. V Česku jsme Čínou i politicky stále strašeni. Co vy na to?

Trochu jim to za vinu dávám. Nejraději bych ten virus zase poslal do Číny zpátky, ale už to nejde, protože se to rozlezlo po celém světě. O politiku se moc nezajímám. Nicméně Číňanů se trochu obávám. Je jich moc, jsou trochu jiný než my, mají kapitál a vede je tam takovej divnej týpek. (Prezident Si Ťin-pching Pozn. red.) Když tedy něco hrozí, tak odtamtud. Je lepší tomu spíš nerozumět.

Od roku 2015 je klub Slavie Praha ve vlastnictví čínských společností. Váš zeťák Vladimír Šmicer za Slavii hrával a byl i členem představenstva. Jak vnímáte, že tradiční český klub je v rukou Číňanů?

Slavie může být šťastná, že jí Číňané zachránili fotbal. Vždyť byla před bankrotem a nebejt čínských peněz, tak to s ní jde od deseti k pěti. Klub se zdvihnul a kluci v týmu své závazky plní dobře. I v jiných fotbalových klubech po světě je čínský kapitál.

Když srovnáte dnešní fotbal s časy, kdy jste ho hrával vy, co se změnilo?

Hodně. Prošlo to vývojem a ne zrovna hezkým. Přišlo do něj spousty peněz, které ten sport kazí. Chápu, že je to byznys, ale měl by mít nějaká pravidla. Jinak se toho bude zneužívat. Když to řeknu zjednodušeně, tak za nás se hrál fotbal pro radost, kdežto dnes se hraje pro peníze. To je neoddiskutovatelné.

Z toho je přeci ve stejnojmenné knize Eduarda Basse nařčena Klapzubova jedenáctka, když jim malý pihovatý kluk řekne, že s nimi hrát nebude, protože on hraje pro čest, kdežto oni pro peníze...

A tak to je. My jsme od Klapzuby moc daleko neutekli, ale teď se to vymklo z kloubů. Přeci nemůže mít fotbalista dva a půl milionu měsíčně. Strašně se to zvrhlo. Nikomu nic nezávidím, ale je to šílené. V NHL kvůli tomu nařídili platový strop. Pandemie to trochu stlačí dolů, ale ono to zase vyroste do astronomických výšek. Nejsou diváci, ale budou.

Ostatně velkým bubákem je v Česku i Rusko...

Ruska bych se až tak nebál. Rusko nemusím, ale nerozumím tomu, proč jsou tady lidé proti němu tak naježení.

Koukal jste se na televizi. Co jste si pomyslel o odstranění sochy maršála Koněva či mediálních hrátkách kolem „ricinového agenta“?

Podle mě je to neúcta a nezachovali jsme se dobře. Najednou vidím říkat tyhle moderní politiky, primátora Hřiba, že nám Rusové škodili a vůbec si to nemyslím. Měli bychom být vděční, že nás osvobodili. Já byl proti tomu, že sundali Koněva. Kdyby se ti mladí vžili do myšlení těch, co prožili válku, já ji zaplať Pán Bůh neprožil, tak by mluvili určitě jinak. Chyby byly a velké, ale Sovětský svaz hrál společně s USA v osvobozování Evropy dominantní roli. A najednou se k nim moderně chováme jako dacani. Není to slušné.

A „ricinový agent“? To byla nějaká hra, které nerozumím.

Politika mi vadí. Zkoušel jsem ji, až jsem se dostal na kriminálku na výslech. Je to hanba světa. Kam se to hrabe za sportem. Ten má jinou myšlenku, ale když se do něj vloží politika, tak ho zkazí. Všichni se hádaj a nikdo nechce soulad. Je to „fialovej hnus“ a basta.

Která strana či hnutí představuje v tuzemské politice ten největší „fialovej hnus“?

Chtěl bych říct všichni, ale politika musí být, někdo stát vést musí. Nadává se na všechny. Je otázka, jestli může být nějaká strana oblíbená. Chtěli to být Piráti, ale nejsou. Asi to nijak nejde, než se tomu „fialovýmu hnusu“ přizpůsobit. Kdybych podnikal, tak by mi to vadilo, ale vlastně mi to je jedno.

Vy nicméně podnikáte. Vždyť máte v Praze hospodu jménem Kozlovna...

No, je to polovětší podnik. Během koronakrize se nic moc nestalo. S hospodou na periferii je to v pohodě. Kdybych měl podnik v centru anebo hotel, tak je malér. Dva měsíce jsme měli zavříno. Tak o to jsme přišli. Teď jsme otevřeli, štamgasti se vrátili. Vždyť tam chodí pořád ti stejní lidé.

Hrával jste za AC Le Havre, takže máte vlastní zkušenosti. Ve Francii jako u nás jsou velkými tématy uprchlíci a multikulturní společnost. Jste „multikulti“ nebo ne?

Svět se vyvíjí a demokracie je v něm podle mě příliš. Každá společnost by měla mít své určité hranice a úroveň. Každý jsme jiný. Ve Francii jsou černoši, Asiaté, arabové a teď se to začne mlátit, ale měli by to být Francouzi, kdo rozhoduje o státě. Když ne, tak je to špatně. Vznikají tak obrovské problémy. Proto se policajti na celém světě, třeba nyní v USA, chovají takhle tvrdě, protože je to štve. Ve Francii, USA a jinde je multikulturní společnost průšvih.

Celý svět je ale v určitém chaosu. U nás jsou vrazi vyšetřováni na svobodě. To přece není normální. Klidně bych byl pro trest smrti. Já sice nemám pistoli, ale když mi někdo vleze na zahrádku, tak bych se s ním prostě nemazlil. Bojím se toho, že si někdo dá tři piva, v parku vás utluče a ani nebude potrestán. Tahle doba se mi nelíbí. Jsem obklopen rodinou, vnoučaty a chci si užít nádhernýho stáří.

Ale Evropskou unii (EU) asi podporujete nebo ne?

Já nevím. Jeden říká tak, druhý zase jinak a já z toho mám zamotanou šišku. I když se ptám politiků, tak každý říká něco jiného. Obecně si myslím, že je dobře, že jsme v EU. Ale je to s rozpaky.

Když ale přemýšlíte o světě, ve kterém budou žít vaše vnoučata. Jaký bude?

Toho se bojím. Říkal jsem si, jestli tu pandemii nemáme za trest a bojím se, že přijde něco horšího. Ale mě a má vnoučata to už asi bolet nebude. Všechno je přetechnizované. Bojím se toho, aby děti ještě dokázaly vylézt na strom. Měla by být větší disciplína, morálka. Musíme je vést ke sportu. Ten mě fascinuje. Sport je život a život je sport.