Debata kolem Jaromíra Nohavici kvůli převzetí ocenění z rukou ruského prezidenta Vladimíra Putina „za zásluhy o upevňování přátelství a spolupráce mezi národy a sbližování a vzájemné obohacování národních kultur“ pořád neustává. Ozývají se kritici i Nohavicovi zastánci. Jak jeho rozhodnutí osobně cenu převzít, když si ji za propagaci písní ruských zpěváků Okudžavy a Vysockého nepochybně zasloužil, vnímáte?

Docela negativně. Ale nemohu říci, že by pro mne byl Nohavica zklamáním. Mně se jeho písničky kdysi před lety hodně líbily, ale pak jsem byl upozorněn jedním bývalým pražským primátorem, ať to moc nevynáším, že má předlistopadovou minulost. Já jsem to nikdy nezkoumal, ale od té doby jsem si říkal, která jeho tvář je skutečná. Jestli ta písničkářská, nebo ta občanská. Myslím, že Nohavica teď jasně ukázal, že se přichyluje k tomu, kdo vládne, nebo o kom si myslí, že bude vládnout. V minulosti se k Nohavicovi hlásil i Mirek Topolánek, vzpomínám si, že říkal, že jeho případ před Listopadem měl nějaké své důvody.

Ale dneska Mirek Topolánek přiznává také zklamání. Fotku, na které Nohavica přebírá ocenění od Putina, na Twitteru komentoval slovy „U té fotky mám pocity. Asi takové, když někdo načapá ženu se sousedem Jirkou nebo pozná dceru v péčku“. Potvrdilo současné chování ostravského barda, jak je Nohavica nazýván, vaše domněnky, že se texty jeho písní rozcházejí s jeho skutečnými postoji a činy?

Přesně tak. Ale Nohavica není sám, kdo se takhle chová. Část umělců vždycky posluhovala nějakému režimu. Je to jeho rozhodnutí, nemyslím, že to stojí za tak dramatickou diskusi. Každý si musí vybrat, jestli preferuje hezké písničky nebo jestli chce za tím nějakou lidskou morálku. Myslím, že jemu a jemu podobným ani nedochází, jak působí na společnost.