V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v prvé řadě se všeobecně naléhá na země Aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?

U protiraketové obrany NATO jasně deklarovalo, že není namířena proti nebezpečí hrozícímu z Ruska, ostatně na případný raketový útok z Ruska není ani dimenzovaná, může Evropu ochránit proti jednotlivým střelám, nikoliv proti systematickému vojenskému útoku ze strany tak vybaveného státu, jako je Rusko.

Pokud jde o výdaje na obranu, členské státy NATO, zejména ty evropské, dlouhodobě nedodržují v tomto směru své závazky, což oslabuje jejich akceschopnost. Nedomnívám se, že apel na zvyšování těchto výdajů přímo souvisí s Ruskem, je obecnější povahy.

Co se týče posilování přítomnosti NATO ve východní Evropě, domnívám se, že jde o logickou reakci na nedávné kroky Ruska, především podporu separatistů na Ukrajině a anexi Krymu. Je to navíc krok, který sami východoevropští členové NATO, zejména Polsko a Pobaltí, požadují pro posílení svého pocitu bezpečí. A pocit bezpečí je jedním z důvodů, proč členové Aliance do NATO vstoupili. 

V rámci debaty nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Získalo by to vaši podporu?

Vzhledem k tomu, že po odmítnutí radaru v Brdech Američané svou strategii protiraketové obrany přepracovali a využili k jejímu vybudování území jiných států, považuji tuto debatu již za bezpředmětnou. Pokud pak jde o rozmístění jednotek NATO na území České republiky, nevidím pro to momentálně důvod; naší prioritou by mělo být posilování akceschopnosti a početnosti naší vlastní armády, tedy naplňování toho, k čemu jsme se jako členové Aliance zavázali. 

Jak se díváte na občasné návrhy na zrušení sankcí proti Rusku? Sdílíte všeobecné přesvědčení, že navzdory tomu, že Putin má obrovské hospodářské problémy, i nadále je schopen si držet podporu veřejnosti?

Nedomnívám se, že jde o všeobecné přesvědčení, někteří znalci ruského prostředí předpovídají, že pokračování sankcí, a tedy zhoršení ekonomické situace ruského obyvatelstva, by pozici Vladimira Putina mohlo oslabit, zejména pokud by se nadále ceny ropy držely na dosavadních nízkých úrovních. Obecně se domnívám, že stávající sankce proti Rusku jsou opodstatněné, jsou reakcí mezinárodního společenství na porušení mezinárodního práva ze strany Ruska. Důvodem pro jejich zrušení tak podle mě může být jen ukončení angažmá ruských sil na východní Ukrajině a mezinárodně přijatelné vyřešení otázky Krymu. 

Když hovoříme o Rusku, i v rámci boje proti ruské propagandě vznikne na ministerstvu vnitra od příštího roku Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Jak se u nás údajná ruská, ale i další propaganda projevuje? Jakými prostředky s ní může třicet analytiků na vnitru bojovat?

Hybridní hrozby jsou problémem obecným, nikoliv úzce spjatým se vztahy Ruska a Západu nebo Ruska a České republiky. Pokud se ptáte na to, jak se u nás projevuje ruská propaganda, myslím, že řadu velmi ilustrativních příkladů již přinesla naše média, obsáhleji se tomu věnoval v minulém roce například server Aktuálně.cz , ale i řada jiných. Bez ohledu na to je však hybridní hrozba relativně novým rizikem, a to nejen ze strany cizích států, ale i nestátních sil, jako jsou různé teroristické skupiny. Je tedy dobře, že ministerstvo vnitra začíná tomuto nebezpečí čelit systematicky. 

Roman Joch prohlásil, že ve chvíli, kdy ruský voják překročí hranice kterékoli z pobaltských zemí, bude správné okamžitě smazat proruské servery a po dobu konfliktu s Ruskem internovat redaktory proruských webů. Kde je míra svobody slova třeba i v případě, kdy by nastal vojenský konflikt?

V případě, že by ruský voják ve službě, případně nezvykle vysoké množství ruských vojáků na dovolené překročilo hranice jakékoliv pobaltské země, bude to především důvodem k okamžité a masivní vojenské akci NATO. Pokud jde o vypínání jakýchkoliv webů, k tomu jsem velice ostražitý, jak už jsem ostatně dal najevo v případě diskuse nad zákonem o hazardu (kde pravomoc vypínat weby získali úředníci ministerstva financí). V takovýchto případech podle mě musí vždy rozhodovat soud, jinak samozřejmě potlačení svobody slova hrozí. Tam, kde je svoboda slova zneužívána k šíření lží nebo podněcování nenávisti, máme již dnes dost nástrojů, abychom s těmito jevy při zachování ústavních svobod bojovali. 

Nakolik je podle vás legitimní diskutovat o samotné geopolitické orientaci naší země, tedy členství v NATO a EU? Objevují se výklady, že o těchto věcech se ani diskutovat nesmí, referenda jsou nepřípustná a tak dále.

Názory, že se o takových věcech diskutovat nesmí, jsem ve svém okolí nezaregistroval a považuji je za okrajové. Osobně je pro mě euroatlantická orientace naší země samozřejmostí a mám pro ni řadu argumentů. To ale neznamená, že odpůrci našeho spojenectví se Západem by byli kriminalizováni. Opakovat zhůvěřilosti komunistů, pokud jde o svobodu projevovaných názorů, jen s opačným znaménkem, by byla hloupost, ale nemám pocit, že by se to dělo. Lidem, kteří s obdivem vzhlížejí k putinovskému Rusku nebo k dnešní Číně, sice nerozumím, respektuji ale jejich právo na názor. 

Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál exšéf Zelených Alexander Van der Bellen. Přesto jde o historický úspěch tamních Svobodných. Jak může pokračovat trend růstu dalších podobných stran v Evropě (Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta a tak dále)?

To nedokážu odhadnout, strach lidí z migrace do Evropy je samozřejmě živnou půdou pro všechny, kdo nabízejí rychlá a snadná řešení. Pokud chtějí evropští demokratičtí politici vzít vítr z plachet populistům, musejí se snažit najít co nejdříve udržitelné řešení problému migrace. Samotná dohoda s Tureckem jím podle mého názoru není, neobejdeme se bez toho, že si jasně definujeme, kdo má nárok na azyl a za jakých podmínek, a zavedeme systém, v němž bude možno o udělení či neudělení azylu množné rozhodnout rychle a důstojně. Spolupráce se zeměmi sousedícími s EU je jistě podstatnou součástí celkového řešení, nesmí na ní ale být EU zcela odkázána.

A co může tento trend znamenat do budoucna? Trvalé ochlazení Evropanů vůči imigraci? Rozvolnění či úplný rozpad EU? Nebo dokonce, jak uvádí Appelbaumová, nástup „národního“ socialismu (ne míněno ve smyslu nacismu, ale spíše například prvorepublikových národních socialistů)?

V krajním případě by se mohly naplnit hrozby, které zmiňujete, byť osobně bych takovým pesimistou nebyl. Ale jak říkám, vyžaduje to efektivní a udržitelné řešení, které musí přijít v horizontu měsíců. Že by Evropa vůči imigraci, zejména pak té skutečně humanitární, ochlazovala jako celek, to si nemyslím. Různost názorů přetrvá i v této oblasti. Ostatně za stávající demografické situace se Evropa bez rozumné a regulované migrace neobejde.