Václav Klaus nedávno prohlásil, že zprávy o ruských zbraních a armádě proudící na Ukrajinu se objevují pořád, ale nikdy se nepotvrdily. NATO naopak tvrdí, že má důkazy. Jaký je váš názor?

Já bych se v tomto případě stavěl spíše na stranu Václava Klause než na tvrzení NATO, že má důkazy. Je třeba čtenářům říci jednu věc, kterou si možná neuvědomují. NATO jako takové nemá žádné zpravodajské prostředky na sběr informací, kromě letky Avax. Do jaké míry může být letoun Avax nasazen, si nedovolím spekulovat, neboť o tom, že by nad ukrajinským územím létal, dosud nebyly žádné signály. To, co tvrdí například generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, vychází z informací, které jim dodají členské země. Kdo má v tuto chvíli zpravodajské kapacity pro takový typ informací, jsou USA, částečně i Velká Británie. Samozřejmě Turecko a podobně, ale hegemonem jsou USA, pokud jde o technické prostředky, jimiž se dají informace získat.

Nemůžeme zapomenout na to, že v rámci pomoci Ukrajina dodává informace do NATO. Byli jsme bohužel několikrát svědky, že informace dodávané Ukrajinou byly přinejmenším nepřesné, a to jsem hodně mírný. Dokonce minulý týden jsme slyšeli vyjádření představitelky Bílého domu, která řekla: podle informací Kyjeva. Takže je potřeba říci obecně, že NATO žádné zpravodajské prostředky nemá a spoléhá pouze na to, co mu řeknou členské země. Je zvláštní, že když dojde k sestřelení malajsijského letadla, tak je do dvou hodin vidět vozidlo Buk, u kterého náhodou chybí jedna raketa. Ale když Ukrajinci hledají, jak zničit obrněnou jednotku o počtu čtrnácti obrněných vozidel, jako na potvoru nikdo nemá telefon, nebo fotoaparát, aby to vyfotil a ukázal jako důkaz. Rozbité tanky a transportéry se fotí dobře, protože stojí. Je zvláštní, že nikdo s takovou informací nepřijde.

Bez ruské pomoci - a teď neumím specifikovat jaké - by však pro separatisty bylo obtížné vydržet takovou dobu a i svým způsobem vzdorovat ukrajinské armádě, která bohužel přiliš schopností a dovedností nepředvedla. Pokud jde o loajalitu jejich vojáků, já se nedivím, že nechtějí bojovat proti vlastním lidem. Podle které ústavy mohou být vojáci nasazeni proti vlastním lidem? Dá se říci teroristé, jinak by těžko zdůvodnili, že posílají armádu proti vlastním.

Jeden fakt je ale velice závažný. Pomoc Ruska tam zcela nepochybně je, ale abych já tvrdil, že tam bojují pravidelné jednotky, to je přitažené za vlasy. Pokud jde o soustředění jednotek na společné hranici, tak to by udělala každá země. Kdyby hypoteticky Slovensko – nedej Bůh - mělo vnitřní válečné nepokoje, zcela nepochybně by na východní hranici byla rozmístěna armáda České republiky k tomu, aby hranici kontrolovala. Případně aby byla lépe schopna čelit masivnějšímu úprku obyvatel z míst, kde se bojuje. Ergo mě nepřekvapuje, že Rusové mají na společné části jednotky, aby si hranici chránili a zároveň zvládli případně exodus ruskojazyčného obyvatelstva z jihovýchodní Ukrajiny. Počet jednotek mezi dvaceti a čtyřiceti tisíci je armádní sbor. To není žádná síla považovaná za ofenzivní výpad na Ukrajinu, jak tvrdil Sikorski, a nebyla to pravda, že do týdne mohou být ve Varšavě. S takovu silou nemůže být Rusko nikde.

Rusové nejsou hloupí, nechtějí riskovat válku s NATO a jakkoli by byl zřejmý boj na území Ukrajiny, tam by NATO téměř jistě nezasáhlo. To, že by Rusko obrátilo pozornost proti Pobaltí, si nemyslím. Nemyslím si, že v Kremlu sedí blázni, ale nedělám si ani iluze. Sedí tam lidé se svými zájmy, které mohou být rozdílné od zájmů našich. To je rovina geopolitiky, každý má své zájmy a vzájemně se nám nemusí líbit. Rusko anektovalo Krym, to je fakt, že k tomu využilo část dvaceti pěti tisíc vojáků z černomořské flotily, která tam byla legálně, to je fakt. Do jaké míry přibyly jednotky z Ruska od té doby, já nevím. Bezesporu se jedná o porušení mezinárodního práva a těžko to považovat za normu chování v jedenadvacátém století. Ale stalo se.