Co byste jako bývalý ministr obrany řekl k současné české profesionální armádě?

Dnes když někdo hovoří o vojácích profesionálech, tak stále musí zdůrazňovat, že jsou profesionálně připravení. Oni si snad myslí, že my jako vojáci z povolání jsme nebyli na solidní úrovni. Samozřejmě že byli, ale nevykřikovali jsme pořád o sobě, jací jsme profesionálové. No ale tak bychom mohli hledat další věci. Faktem je, že by si to měli pánové na ministerstvu rozebírat sami. Neberu takové věci, že dnes je na jednoho vojína tolik a tolik plukovníků. Proč? Ten vojín se jednou stane tím rotmistrem. No a, jestli je někdo nezaměstnaný a má trochu poměr k armádě, tak proč by nešel dělat řidiče obrněného transportéru. Tím plní jakýmsi způsobem i vlasteneckou povinnost. I když vlastenectví dnes ani neexistuje, ani k tomu nejsou vedeni. Ne vším jsou vinni ti, co slouží, ale Ministerstvo obrany, které tomu dává lajnu.

Je pro armádu větším problémem její personální složení, početní stav, nebo technická vybavenost?

Podívejte se, třeba gripeny nejsou špatná letadla. Ale podívejte se, jaké úkoly plní. Létají v pobaltských státech nebo na Islandu, cvičí se, ale kolik nám kdo hradí, se také člověk přesně nedozví. Nebo se jen řekne, že všechno máme uhrazeno a oni se cvičí. Ono to tak ale úplně není. Když někdo vstoupí do vojenského paktu, ať se jmenoval Varšavská smlouva nebo Severoatlantická aliance, bere na sebe závazky, že bude něco plnit, co po něm bude požadováno. Ale nesmí tohle být to hlavní. Jak je zabezpečena obrana této země? Vážím si těch, kteří tvoří aktivní zálohy, v každém kraji jich máme asi sto dvacet, snad se nepletu. Někde jich mají jenom osmdesát a nemůžou víc získat. Vylepšilo se to tím, že už jim dávají nějaké příspěvky. To považuji za správné, jestliže ten člověk něco obětuje ve dnech svého volna, ať ho platí, ať přispívají na ten jeho zájem. Bohužel, čímž neznevažuji všechny, mi někteří připadají, že milují tramping, dostanou uniformy, zastřílí si a jsou spokojeni. Tohle by také nebyla dobrá cesta. A přitom ty aktivní zálohy by mohly být vychovávány a vedeny jinak. K boji proti živelným katastrofám a podobně.

Někdy jsou slyšet názory, že o místo v armádě nebo u policie se uchází jen ten, kdo nemá buňky na to, aby se uplatnil jinde. Pokud to platí, jak si dokážete představit zatraktivnění armády, aby o ni byl ve veřejnosti větší zájem?

Bohužel, já bych potvrzoval myšlenku, že na základní nebo nízké funkce v armádě chodí lidé, kteří opravdu mají problémy se zaměstnáním, které by jim poskytovalo finanční zabezpečení, to je pravda. Co pro to zatraktivnění dělat? Jde strašně moc věcí. Nemusí jít jen o zvyšování platů. Kdo není vychovaný z domova, tak stejně ty prachy utratí, nebo je propije. Já jsem tyhle zkušenosti měl. Větší peníze by motivace byla pro ty, kteří kvůli nim jdou na vojnu. Ale je otázka, jestli takový člověk je ten nejžádanější pro službu v armádě. Jde také o vztah k armádě. Vzpomínám, že my jsme měli sedmnáct vojenských hudeb. Když ty hudby někde vystoupily, v Karlových Varech na kolonádě, v Praze a jinde, tak jsem vždy říkal, že za dopoledne udělaly pro armádu víc práce než štáb okruhu. Skutečně ten vztah k armádě se musí nějakým způsobem vytvářet. Samozřejmě v tom hrají roli sportovci, i když dnes je to ovlivněno tím, že každý ví, že to jsou milionáři.