Katolický kněz Marek Orko Vácha v apelu DVTV řekl, že voliči Miloše Zemana dali přednost lži před pravdou, Rusku před Evropou a vulgaritě před zdvořilostí. Podivoval by se i tomu, kdyby Zeman dostal byť jen jeden hlas. Když intelektuálové zůstanou zavřeni na svých katedrách, národ je dle něj vydán napospas dezinformátorům a falešným prorokům. Co si o tom myslíte?
...že je to zkoncentrovaná zkratka veškerého neporozumění zájmům a obavám českých voličů. Že je to výraz naprostého nepochopení motivací, které vedly lidi k volbám, aby odmítli jakéhokoliv „Antizemana“. Platí tedy, podle logiky pana Váchy, že ti, kteří volili Miloše Zemana, jsou lháři a zbytek jsou čestní lidé? Že ten, kdo volil Zemana, si tady přeje „věrchušku“ z dávno neexistujícího Sovětského svazu? Že „kdo nevolí nás“, patří k lidskému póvlu? Kde se jenom bere ta povýšenost a arogance některých lidí? Mně nad tím zůstává rozum stát.
Také se objevila iniciativa olomoucké univerzity. Zejména rektor Jaroslav Miller se po prezidentských volbách utvrdil v názoru, že by univerzity měly být aktivnější ve veřejném životě. V průběhu letošního roku tak bude jeho škola vysílat do regionů dobrovolníky z řad studentů práv, medicíny nebo třeba sociologie, aby lidem pomohli řešit jejich existenční problémy nebo jim nabídli kvalitní informace, například o migraci nebo Evropské unii a o tom, jaké má dopady na jejich životy. Píše o tom server ihned.cz. Bude mít tato „terénní univerzita“ efekt, který si autoři záměru slibují, tedy „zakopávání příkopů ve společnosti“? Je to dobrý nápad? Přidají se i další univerzity?
Tak zaprvé je názor pana rektora Millera pokračováním boje některých rektorů s prezidentem Zemanem a jde o signál, že na tomto souboji se nic nemění. Zadruhé je to výraz stále stejného opovrhování části elit těmi „hloupými“ a „nevzdělanými“. Kromě mimořádné arogance těchto lidí, je to i jejich hluboký omyl. I na českém „venkově“ jsou lidé nesmírně vzdělaní, chytří, moudří, pracovití... A tak pokud pan rektor Miller plánuje výsadky „létajících studentů“, neměli bychom očekávat žádnou objektivní osvětu, ale tvrdou indoktrinaci od ideově infikované generace studentů, které řady nesmyslných a často bezcenných fakult do naší země každoročně chrlí. A vida, ten „venkov“ tomu stále odolává. Ale jak dlouho?
Šéfredaktor slovenského týdeníku Týždeň Štefan Hríb v komentáři na Echo24.cz napsal, že svobodné volby rozhodly, že Babiš a Zeman „budou kazit nejen Česko, ale i střední Evropu“. O vítězství Zemana mimo jiné rozhodla „plebejskost mimopražského Česka“. Mýtus o prozápadním a reformním Česku je podle něj v troskách. „Česko je – a to dlouhodobě – spíš ustrašené, sobecké a uzavřené do sebe. A je i překvapivě primitivní,“ napsal. Trojice Zeman, Babiš, Okamura je podle něj pro ČR stejnou pohromou, jakou pro SR byli Mečiar, Slota a Fico. Zemanovo vítězství se podle něj zrodilo na šíření lží a strachu…
To je ten pan Hríb tak primitivní?
Pojďme dál. Politolog Jiří Pehe zase pro Respekt.cz řekl, že demografický vývoj hraje proti „postkomunistickému“ táboru Miloše Zemana, jehož prý volili lidé starší a zakořenění v minulosti. Za pět let dle něj půl milionu starých voličů „odejde“ a přijde půl milionu mladých. Je dle něj navíc otázka, zda Zeman odslouží celé funkční období. „Nemusí zemřít, ale už teď jevil známky velké únavy,“ řekl...
Zlý, ohavný a hloupý názor pana Peheho. Co jiného se k tomu dá říci?
Jaká byla role médií v předvolební kampani?
Média dělala všechno proto, aby prezidentské volby „vyřešila“ a rozhodla sama dávno před tím, než se začnou sčítat odevzdané hlasy. Počínala si zbytečně agresivně, byla jednostranná, pálila ze všech svých možných „palubních zbraní“, až nakonec přetáhla strunu. A voliči jako už mnohokrát před tím to pochopili, médiím odmítli důvěřovat a nenechali se jimi vodit za nos. Spolehli se na vlastní rozum a podle toho se také většinově rozhodli.
A co podle vás tedy rozhodlo prezidentské volby?
Přiznejme, že prezident Zeman si prostě svoji další kandidaturu dlouhodobě odpracoval. Jezdil Českou republikou křížem krážem a setkával se s lidmi, dával dlouhodobě najevo, že je jedním z nich, stál na jejich straně – mnohdy populisticky, a vytvořil o sobě obraz zástupce „venkova“ v Praze. Na rozdíl od svých protikandidátů skutečně věděl, co lidi opravdu trápí a čeho se bojí, což uměl v kampani obratně použít. Takže ve finále se měl o koho se opřít a formulovat „něčí“ názor.
Všichni kolem něho vsadili na „antizemanovství“. Tedy říkat a dělat vše opačně než Miloš Zeman. A to i v situacích, kdy prezidentův názor byl evidentně zdravý a správný. I proto lidé pochopili, že „antizemanové“ nejsou jejich volbou. Vyhrál tedy názor nad absencí názoru, vyhrál zdravý selský rozum nad uměle a laboratorně vypiplaným kandidátem, nad člověkem, který neztělesňoval nic a příšerně se bál o cokoliv poprat.
Průzkum Lidových novin od agentury Median ukazuje, že část voličů Jiřího Drahoše a nevoličů přijala vítězství Miloše Zemana. 54 procent lidí je totiž podle průzkumu s tím, že Zeman vyhrál, spokojeno a pouze 37 procent spokojeno není. Zeman byl přijatelný pro téměř 45 procent nevoličů, kdežto Drahoš ani ne pro deset procent. Ve světle těchto čísel, jak vážné je to se slovy, že je národ rozdělený: půl pro Zemana, půl pro Drahoše? Jak výsledek číst, jaká atmosféra vlastně panuje?
Ne, já si nemyslím, že národ je rozdělený puklinou Zeman–Drahoš. Národ byl předurčen k rozdělení už chybným a alibistickým schválením institutu přímé volby. Ta v závěrečném kole brutálně rozdělila voliče na příznivce a odpůrce – na „Zeman versus ti proti němu“. Jiří Drahoš byl pouze nosičem tohoto dělení a mohl jím být i kdokoliv jiný, kdo by se do druhého kola místo něho kvalifikoval.
Ale jedno z možných poučení bychom si přesto měli zopakovat. Nehrajme si s přímými volbami starostů a hejtmanů, pokud nechceme fatálně a nenávratně rozštěpit obce, města a kraje. To by znamenalo dovršení politického chaosu v naší zemi!
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík