Z tábora příznivců bezpodmínečného přijímání uprchlíků jsem v uplynulých týdnech mnohokrát zaslechl, že by se všichni ostatní s opačným názorem měli stydět. Nedá mi to, abych se hned v úvodu našeho rozhovoru nezeptal, jestli se jako kritik přistěhovalecké politiky EU tedy alespoň trochu stydíte?

Když vynechám žadatele o pomoc, kterým jde skutečně z důvodu osobního pronásledování v jiné zemi o život, kterých je však naprosté minimum, pak imigrace jako princip musí být vždy založena na oboustranné výhodnosti, nikoli na hloupém soucitu, že se někdo má hůř než my. Pokud přijde imigrant k hranicím Schengenu a nabídne výhody v souvislosti s jeho přijetím k nám a my je zvážíme a řekneme fajn, budeš nám prospěšný, jsem ten poslední, kdo by byl proti. Stejně tak když si imigranta pozveme sami proto, že máme nějakou nepokrytou oblast, kde naši vlastní lidé pracovat nechtějí a raději berou kvůli špatně nastavenému vládnímu sociálnímu systému a zaměstnanecké politice dávky a podpory. Pokud se sem ale nahrnou statisíce či miliony lidí z Afriky a Blízkého východu jen proto, že jim bude v Evropě líp, pak je potřeba jim už na hranicích poděkovat a efektivně zakázat vstup a hranice bránit silou pro případ, že by nerespektovali naše svobodné rozhodnutí je nevpustit. Za takový pragmatický názor k imigraci se opravdu nestydím.

V médiích jsme od vypuknutí krize mohli vidět ledacos, ale za symbol těchto událostí je všeobecně považována fotografie mořem vyvrženého utopeného syrského chlapce. Někteří ji interpretovali tak, že jeho smrt je hanbou pro Evropu, která nedokáže pomoci. Kdo za jeho smrt nese odpovědnost podle vás?

Za jeho smrt mohou jednoznačně rodiče, kteří malého Ajlana nikoli v ohrožení života, ale s vidinou života snadnějšího jinde, naložili na člun. Následně se jako hyeny zachovali ti, kteří jeho mrtvé tělo naaranžovali pro focení, aby hnuli s veřejným míněním a účelově zaútočili na slabost řady Evropanů. V neposlední řadě viním z jeho smrti německou kancléřku Merkelovou a na její vlně naladěné politiky v Evropě, kteří nedokázali včas vyslat jasný signál za naše hranice, že plošně prostě nepřijímáme. Narodit se v Evropě a mít se v mezích vlastních možností dobře neznamená být vinen. Neznamená to ani náznak odpovědnosti za to, že se někdo jiný narodil jinde a má se hůř. Chápu a rozumím tomu, že je nutné zachraňovat lidi ve Středozemním moři, ale po jejich záchraně jsme je měli dopravovat zpět na břeh Afriky, nikoli k nám. Vytvořili jsme falešný dojem nabídky, v jejímž důsledku vzal otec Ajlana na člun. Za smrt tisíců lidí v moři a jejich útrapy na cestě mohou především ti politici, kteří neuměli včas jasně říct, že cesta do Evropy není řešením problémů mimo Evropu.

Tato záležitost přispěla k dost ostrému rozštěpení společnosti, kdy si obě frakce posílají hodně ostrá slova. Začalo se to prolínat s ostatními společenskými spory, třeba o prezidenta Miloše Zemana, který běžence kritizoval. Co k té atmosféře ve společnost říci?