Pane vicepremiére, prohlásil jste, že restauratéři, kteří poruší nařízení, nedostanou ani korunu dotace, a to ani v budoucnu. Jde o adekvátní trest za porušení nařízení?

Je to hlavně spravedlivé. Pokud tu máme určitá vládní nařízení, která mají chránit zdraví obyvatel, a jsme v pandemické válce, což je nezpochybnitelné, pak není možné, aby se nařízení porušovala takto flagrantním způsobem. Nedělá mi problém a je naprosto v pořádku, pokud někdo protestuje normální formou, vyjednává, tlačí na nás a klidně i dehonestuje v médiích nebo demonstruje s dodržením všech pravidel. Není v pořádku, aby někdo otevřel provozovnu, ačkoli drtivá většina ostatních mají zavřeno. Nejenže je to vůči ostatním nesolidární a extrémně nesolidární vůči lidem v první linii, kteří zachraňují životy, ale současně je to špatně i ze zdravotního hlediska. Provozovny jsou zavřené proto, aby se tam nešířila nákaza.

Patrně lze na jednu stranu chápat, že se tím vším snažíte autoritativně motivovat lidi, aby se drželi vládních nařízení, na druhou stranu lidé a podnikatelé už jsou skutečně zoufalí. Jak se zoufalým lidem divit, že dělají zoufalé činy? Nezasloužilo by si to určitou mírnost či pochopení?

Můžeme chápat leccos a hledejme další nástroje v oblasti kompenzací, to je naprosto správně. Co se týče podpory gastrosegmentu, rozhodně nezaostáváme za světem. Stoprocentně platíme mzdy, odvody a nájemné. Pak je tam další tzv. gastro program či Covid gastro, což je 400 korun na pracovníka, ale samozřejmě pro majitele. Případně je tam kompenzační bonus. Když to celé vyskládáme, tak podnikatel s provozovnou v nájmu a několika zaměstnanci, kteří nejsou na švarcsystém, v tu chvíli nečerpá vůbec špatné kompenzace.

To ale neznamená, že se budou porušovat pravidla způsobem, o kterém jsme mluvili. Nejde pouze o otázku solidarity, ale i zdraví. Nedovedu si vůbec představit, že by si někde ve světě někdo dovolil otevřít, když je zavřeno a ještě by dostal státní dotaci. V každé válce je snaha něco obcházet, jsou lidé více či méně přizpůsobiví. Myslím, že „trest“ v podobě toho, že nedostane dotaci nebo podporu, je v zásadě přiměřený. Nejde v tomto případě vlastně ani o pokutu, ale o odejmutí podpory, podle mě je to logické. Nebavím se o tom, jestli má dostat pokutu milion. Bavím se o tom, že by takové firmy neměly dostávat specifické dotace.

Rozumím tomu, že můžete z pozice představitele státu těžko hájit porušování vládních nařízení. Nálada ve společnosti se ale postupně dost obrací. Znám spoustu lidí, kteří do restaurací chodí a sám bych také věděl, kam jít. Poptávka roste, to ještě před pár měsíci nebylo tak výrazné. Nedostáváme se téměř po roce boje s covidem do stavu, že lidé už ani psychicky nemají na to, aby byli zavření doma?

Všechno to chápu. Rozumím tomu, že jsou lidé frustrovaní, chápu, že je to pro všechny nesmírně ekonomicky náročné. A není to jen u nás, ale všude ve světě. Míra nejistoty a toho, jak se to všechno táhne, je prostě strašná. To ale nic nemění na tom, že se musí dodržovat zákony a pravidla. Nikdo ve světě zatím nepřišel s něčím úplně objevným, jak s tím vším bojovat, když teď neberu v potaz očkování. Zbývá jediný nástroj, a tím je snížení mobility lidí. Vidíme to i u nás. V momentě, kdy jsme restrikcemi mobilitu snížili, v horizontu řádově dvou týdnů a více šla čísla dolů a lidí v nemocnicích začalo ubývat.

Celá diskuse je o tom, abychom nepřetížili kapacitu nemocnic a aby kdokoli z nás mohl dostat adekvátní lékařskou péči. Pokud se toto neuhlídá, kapacita nemocnic nebude stačit, a to nejen objemem lůžek, ale i lidskou kapacitou. To nesmí nastat. Boj všech zemí se upíná právě k tomuto. Nemáme jiný nástroj, než uzavírání služeb, obchodů, kultury, sportu, vzdělávání atd. V určité fázi se to zase dá pustit, až na tom s ohledem na počty nakažených a počty obsazených nemocničních lůžek budeme lépe. Proto to stát dělá a snaží se to kompenzovat. A gastrosegment určitě nemá kompenzace špatné.

Rozumím vaší pozici, že podle vás jiný nástroj na snížení čísel nakažených a nemocných ve zdravotnických zařízeních nemáte. Ptám se ale spíš na to, že patrně i vlivem doby, jakou to všechno trvá, už lidem prostě dochází nejen trpělivost, ale i vnitřní síla trávit život tím, že jdu do práce, z práce domů a pořád dokola a lidé prostě sociální kontakt potřebují a začínají ho víc vyhledávat…

Máte pravdu, jenže si musíme uvědomit, že tím trestáme jen sami sebe. Pokud budeme hledat skulinky a někdo si zajde do hospody apod., zvyšujeme tím mobilitu a výsledkem bude, že o to pomaleji bude pandemie ustupovat a nakonec o to déle budeme zavření. Uvědomme si, že odporem či nerespektováním nařízení netrestáme vládu, ale trestáme sami sebe. Nemluvě o tom, že trestáme i své okolí, protože můžeme být přenašečem viru, a to snad nikdo nechce.

Jak to reálně vypadá s kompenzacemi a další podporou? Přiznám se, že zorientovat se v tom, na co všechno podnikatelé mají nárok, není úplně jednoduché. Ze strany vlády pak slyšíme, jak je všechno dostatečné a funkční, jenže řada podnikatelů tvrdí opak nebo říkají, že jim státní programy pokryjí jen 20 procent nákladů.

U někoho 20, u jiného třeba 70 procent. Nenajdeme nikdy optimální model, každý podnikatel má jinou strukturu nákladů. Jsou tu podnikatelé, co jsou více zadluženi a naopak. Jedni mají vyšší fixní náklady, jiní dovedou hospodařit velmi střízlivě. Někteří podnikatelé měli před krizí větší zásobu peněz, jiní menší. Stejně tak tu máme podnikatele, jejichž podniky byly na zavření už před krizí a celá situace to pouze urychlila. Pokud někdo očekává, že to všechno srovnáme, aby každý byl zasaturován stejně, to je technicky vyloučené. Někteří živnostníci na nás nadávají a kritizují, že z podpory nemohou vyžít, druzí jsou spokojeni. Mám pochopení pro obě strany. Živnostníci v České republice ročně zaplatí na dani z příjmů řádově mezi 5–7 miliardami, přitom jen za rok 2020 získali 70 miliard a budou dostávat dál. Chci tím říct, že se nedíváme úhlem pohledu kolik kdo zaplatil na daních, jestli zaplatil a choval se vždycky férově nebo ne. Snažíme se měřit všem stejně.

V pondělí jste na vládě neprosadil otevření skiareálů, budete prý předkládat přísnější variantu. V čem byl problém, že to neprošlo?

Předložil jsem model, který byl až na detaily hodně blízký tomu modelu rakouskému, ale názor některých členů vlády byl jiný. Nechtěli jsme to tlačit na sílu, jsem názoru, že v současné době bychom se neměli vzájemně přehlasovávat. Většina by mě asi podpořila, ale cílem bylo najít shodu. Chápu obezřetnost některých členů vlády, kteří to nemyslí zle a říkají, že nedává smysl zde nastavit rakouský model, ale množství nakažených v Rakousku je nižší než v České republice. Musíme mít jasno i v tom, kdo bude všechno kontrolovat a vyhodnocovat a jaká budou případně opatření ve chvíli, kdy systém přestane fungovat a lidé se budou u těch sjezdovek příliš shlukovat. Chceme doladit kontrolní roli, abychom věděli, jak případné problémy řešit.