Tento rok si připomínáme třicet let od sametové revoluce. Jak s odstupem doby těch třicet porevolučních let hodnotíte? Co se nám povedlo a co naopak ne?

No každopádně se hlavně povedlo to, že ten starý režim je pryč. Zaplať pánbůh! Ale co se, myslím, nepovedlo, je to, že vláda vládne za podpory komunistů, že v Parlamentu sedí člověk, který na Národní třídě mlátil studenty. To je pro mě něco naprosto neuvěřitelného. Já jsem tehdy v Karlínském divadle byl takovým tím „vedoucím“ té revoluce. Vedl jsem schůzky s diváky, člověk si dělal větší naděje… ale zase nejsem nějak pesimistický. Protože všechno, co je teď, je lepší než to, co bylo. To myslím velmi vážně.

O tom, že jsme se „řádně nevypořádali s minulostí“, se mluví často. Například i Michael Kocáb před časem v rozhovoru pro XTV mimo jiné zalitoval, že komunisté nebyli postaveni mimo zákon… měli se podle vás zakázat?

Měli! S tím naprosto souhlasím. Protože i kdyby si změnili název, tak spousta lidí je v té komunistické straně proto, že je to komunistická strana. A když Jirka Svoboda, vynikající režisér, chtěl změnit název, tak to neprošlo. Je vidět, že oni na tom názvu velmi lpí.

Tento rok si nepřipomínáme jen třicet let od sametové revoluce, ale také například dvacet let od vstupu České republiky do NATO. Jak členství s odstupem dvou dekád hodnotit, je pro nás přínosem?