Jak hodnotíte samostatný vývoj Česka a Slovenska po rozdělení Československa v roce 1992?

Rozdělil bych ho na tři fáze. V první, od roku 1993 do 1998, na tom bylo Česko mnohem lépe, protože kromě toho, že startovalo z lepší výchozí pozice, se nemuselo potýkat s takovým neblahým fenoménem, jakým byl na Slovensku „mečiarizmus“. Bývalý premiér ohrožoval zemi nejen autoritářskými manýrami, hrubou nekompetentností či stranickou privatizací, ale pro Slovensko představoval opravdovou civilizační hrozbu. Ani NATO, ani Evropská unie (EU) s námi tehdy, jako s jedinou zemí Visegrádské čtyřky, nechtěli vést vážná jednání o případném členství. Slovensko se mohlo stát Běloruskem střední Evropy, kdyby v roce 1998 nedošlo k velkému občanskému vzepětí.  Díky tomu, že se parlamentních voleb zúčastnilo třiaosmdesát procent oprávněných voličů, podařilo se Vladimíra Mečiara volebně porazit. Období v letech 1998 až 2006 bylo pro Slovensko velmi úspěšné a začali jsme snižovat velký český náskok. První vláda Mikuláše Dzurindy vrátila zemi do evropského geopolitického prostoru a druhá zrealizovala základní reformy, díky nimž Slovensko zaznamenalo nebývalý růst. Po vstupu do EU rostl HDP takřka jako v rozvojové zemi. Opakovaně až o deset procent ročně. Třetí fáze začala po velké krizi v roce 2008. Přestože recese na Slovensku trvala jen jeden rok, s jejími následky se stále musíme těžko vyrovnávat prostřednictvím finanční konsolidace. Myslím si, že v této fázi se Česko se Slovenskem podobají natolik, jako ještě nikdy před tím. Řekl bych, že nejen kráčíme bok po boku, ale i podobně kulháme.

Slovensko má euro, zvládá menšiny a ekonomickou transformaci. Je dále než Česko. Takový je náhled alespoň některých Čechů na Slovensko. Co vy na to?

Myslím si, že zvenku věci zpravidla vypadají lepší, než jaké opravdu jsou. Máme euro, a třeba říct, že nám to zpočátku pomáhalo, ale od chvíle, kdy propukla dluhová krize a krize eurozóny, už to není až tak velká výhoda. Vnitropoliticky nám euro spíš uškodilo, protože kvůli sporu o to, jestli má Slovensko podpořit zřízení dočasného a trvalého eurovalu, padla vláda Ivety Radičové. Příběh eura je dramatický a Slovensko je jeho součástí, takže všechno zůstává otevřené. Pokud jde o menšiny, opravdu se upokojily vztahy s maďarskou menšinou, ale rapidně stouplo napětí ve vztazích majority a romské minority. V budoucnosti to bude pro Slovensko velké a klíčové téma. Pokud jde o ekonomickou transformaci, tam jsme si, jak jsem již řekl, úplně rovní. 

Obliba komunistů v Česku narůstá. Jak je tomu u vás a co si o tomto vývoji myslíte?

My jsme měli to „štěstí“, že tu byl populistický politik, který dokázal tradiční voliče komunistů strhnout na sebe. Poslední zbytky prokomunistického sentimentu se u nás projevily ve volbách roku 2002, které posunuly Komunistickou stranu Slovenska do parlamentu. Tento úspěch jí jednou a navždy odrovnal. Její voliči si všimli, že jejich protestní hlas neměl smysl ani význam a už se víc ve prospěch komunistů neangažovali. Na Slovensku je to uzavřená kapitola. Čeští komunisté, na rozdíl od jejich slovenských kolegů, umí svůj pobyt v parlamentu politicky přežít, což svědčí o tom, že je jejich klientela početnější a stálejší než na Slovensku. Po dalších parlamentních volbách v Česku se podle všeho dozvíme, jestli dokážou vaši komunisté politicky přežít i podíl na moci. Vládnoucí či spoluvládnoucí strany, když se vydávají za strany protestní, totiž působí směšně.